Vilém I. Skotský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vilém I
Skotský král
VilémLev.jpg
Doba vlády 9. prosinec 11654. prosinec 1214
Narození kolem 1142
Úmrtí 4. prosince 1214
Stirling
Pochován Opatství Arbroath
Předchůdce Malcolm IV.
Nástupce Alexandr II.
Manželky Ermengarda z Beaumontu
Potomci Markéta
Isabella
Alexandr
Marjorie
Dynastie Dunkeldové
Otec Jindřich, hrabě z Northumbrie
Matka Ada de Warenne

Vilém I. (ve skotské gaelštině: Uilliam mac Eanric; v moderní Gaelštině: Uilleam mac Eanraig), známý jako Lev nebo Garbh, "Drsný",[1] (1142/1143 – 4. prosinec 1214) vládl jako král Skotska (Alby) od roku 1165 do 1214.

Jeho vláda byla druhou nejdelší ve skotské historii před sjednocením s Anglií v roce 1707. Na trůn nastoupil po smrti svého bratra Malcolma IV. 9. prosince 1165 a korunován byl 24. prosince 1165. Ve srovnání se svým hluboce věřícím a křehkým bratrem byl Vilém statné postavy, zrzavý a tvrdohlavý. Ačkoli jeho vláda byla neblaze poznamenána pokusy o znovuzískání kontroly nad Northumbrií ovládané Normany a dočasně došlo i k  přijetí lenní svrchovanosti Anglie nad Skotským královstvím, byl Vilém v posledku celkem zdatným panovníkem, který se zasloužil o konsolidaci vnitřních poměrů své země; z výsledného posílení ústřední královské moci však profitovali především jeho nástupci.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vilém na nástěnné malbě Williama Holea ve Scottish National Portrait Gallery (konec 19. století)

Narodil se někdy kolem roku 1143 jako druhorozený syn skotského prince Jindřicha, hraběte z Northumbrie a Huntingdonu, a jeho manželky Ady de Warrene.[2] Po smrti svého otce v roce 1152 zdědil titul hraběte z Northumbrie, musel se jej však roku 1157 vzdát ve prospěch anglického krále Jindřicha II. — tato skutečnost negativně ovlivnila Vilémovo pozdější panování, během něhož velmi usiloval o získání Northumbrie zpět.

Skotským králem se stal v prosinci 1165 po předčasné smrti svého bratra Malcolma. Byl významným účastníkem ve vzpouře anglických princů proti jejich otci Jindřichu II. v letech 1173–1174, která mu měla přinést návrat Northumbrie. V červenci 1174 se však v průběhu nájezdu na sever Anglie nechal překvapit oddílem anglo-normanských rytířů a v bitvě u Alnwicku padl do zajetí Ranulfa de Glanville.[3] Angličany byl v řetězech odveden do Northamptonu a posléze do FalaiseNormandii.

Jindřich poté vyslal vojsko do Skotska a okupoval je. Jako výkupné za navrácení království byl Vilém donucen uznat Jindřicha za svého lenního pána, podřídit skoutskou církevní organisaci anglické a souhlasit se zaplacením nákladů na okupaci Skotska anglickou armádou. Bylo tak učiněno Falaiskou smlouvou, načež se směl vrátit do Skotska a v roce 1175 přísahal Jindřichovi II. věrnost na hradě v Yorku.[4]

Toto Vilémovo ponížení bezprostředně vedlo ke ztrátě královské autority v neklidné oblasti Galloway, kde nepokoje trvaly s přestávkami až do roku 1186.[5] Král se snažil svou otřesenou vnitrostátní posici upevnit roku 1179 výpravou na sever Skotska namířenou proti snahám orknejských jarlů o posílení svého vlivu na skotském území, výpravu však musel zopakovat v letech 1197 a 1202.[6] V letech 1181-7 komplikovalo jeho situaci další povstání vedené Donaldem Meic Uilleimem, příslušníkem vedlejší větve královského rodu pocházející od Duncana II. [7]

Falaiská smlouva nepozbyla platnosti dalších 15 let. Až Richard I. Lví srdce souhlasil v prosinci 1189 s jejím vypovězením výměnou za 10 000 marek, když potřeboval peníze na třetí křížovou výpravu.[8] Formální obnovení skotské nezávislosti bylo pochopitelně souvěkými skotskými komentátory přivítáno stejně halasně, jako bylo kritisováno na jihu Velké Británie. Richardově temperamentní povaze však takovéto uspořádání nejspíše vyhovovalo více, neboť před formálními poctami dával přednost penězům na svá rytířská dobrodružství.[9] Anglo-skotské vztahy však i nadále zůstávaly napjaté a Vilém se musel i nadále podřizovat tlaku svého jižního souseda. V srpnu 1209 donutil anglický král Jan vojenskými manévry u Berwicku[10] Viléma k uzavření Norhamské smlouvy, kterou se Vilém zavázal k zaplacení 15 000 marek a vydání svých dcer ke sňatku do Anglie; při obnově této smlouvy v roce 1212 pak Vilém souhlasil dokonce s předáním svého syna a dědice Alexandra Janovi k uzavření sňatku podle Janova rozhodnutí.[11]

Přes tuto pokračující závislost na Anglii bylo pozdější období Vilémovy vlády velmi přínosné z vnitrostátního hlediska. Vilém šel ve stopách svého děda krále Davida I. při podpoře nového osídlování a měst, posiloval soudnictví a veřejnou bezpečnost, usiloval o růst obchodu a podporoval církev.[12] Vilémovi se také tradičně připisuje založení opatství Arbroath v západním Skotsku, místo pozdější Arbroathské deklarace, která vyhlásila skotskou nezávislost.

Skotská královská standarta

Přezdívka „Lev“ nebyla za Vilémova života užívána, ale byla mu dána až pozdějšími historiky,[13] patrně v upomínku na heraldickou figuru červeného lva ve skoku skotského znaku, jehož první užití je často připisováno právě Vilémovi.[14] Jako další z možných zdrojů přezdívky je zmiňován[13] také zápis v kronice Jana z Fordunu ze 14. století, kde je Vilém u příležitosti své korunovace retrospektivně nazván „lvem spravedlnosti“.[15]

Manželství a smrt[editovat | editovat zdroj]

Opatství Arbroath

Díky podmínkám Falaiské smlouvy měl Jindřich II. právo vybrat Vilémovi nevěstu. Vilém se tak roku 1186 oženil s Ermengardou de Beaumont, pravnučkou krále Jindřicha I., která věnem dostala edinburský hrad.[16] Manželství však příliš vydařené nebylo a trvalo mnoho let, než Ermengarda Vilémovi porodila dědice. Jejich dětmi byly:

  1. Markéta Skotská, hraběnka z Kentu (1193–1259), která se vdala za Huberta de Burgh, 1. hraběte z Kentu.
  2. Isabella (1195–1253), vdaná za Rogera Bigoda, 4. hraběte z Norfolku.
  3. Alexandr (11981249)
  4. Marjorie (1200–44), vdala se za Gilberta Marshala, 4. hraběte z Pembroke (ve Walesu).

Vilém zemřel ve Stirlingu 4. prosince 1214 a leží pohřben v opatství Arbroath.[17] Jeho následníkem na trůně se stal syn Alexandr, který vládl v letech 1214 - 1250.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Uilleam Garbh; např. Annals of Ulster, s.a. 1214.6; Annals of Loch Cé, s.a. 1213.10.
  2. ORAM, Richard. The Kings & Queens of Scotland. [s.l.] : Tempus, 2006. ISBN 978-0-7524-3814-6. Kapitola William I, s. 76. (anglicky) 
  3. BARBER, Richard. Henry Plantagenet. 2. vyd. [s.l.] : The Boydell Press, 2003. Dále jen "BARBER". ISBN 0-8511-5993-1. S. 179. (anglicky) 
  4. BARBER, str. 183, 189
  5. ORAM, Richard D.. The lordship of Galloway. [s.l.] : John Donald, 2000. ISBN 978-0-8597-6541-1. S. 93-8. (anglicky) 
  6. DUNCAN, Archibald Alexander McBeth. Scotland, the making of the kingdom. Edinburgh : Oliver & Boyd, 1975. ISBN 0-05-002037-4. S. 193-6. (anglicky) 
  7. BARRELL, Andrew D. M.. Medieval Scotland. [s.l.] : Cambridge University Press, 2000. ISBN 978-0-5215-8602-3. Kapitola The consolidation of the Scottish realm, s. 79-80. (anglicky) 
  8. RAIT, Robert Sangster. An outline of the relations between England and Scotland (500-1707). Londýn : Blackie, 1901. Kapitola Scotland and the Normans 1066-1286, s. 27. (anglicky) 
  9. CARPENTER, David A.. The Struggle for Mastery: Britain, 1066-1284. [s.l.] : Oxford University Press, 2003. ISBN 978-0-1952-2000-1. Kapitola Richard the Lionheart, 1189-99, and William the Lion, s. 255. (anglicky) 
  10. OWEN, Douglas David Roy. William the Lion, 1143-1214: kingship and culture. [s.l.] : Tuckwell, 1997. ISBN 978-1-8623-2005-5. S. 100. (anglicky) 
  11. ARNOLD-BAKER, Charles. The Companion to British History. 2. vyd. [s.l.] : Routledge, 2001. ISBN 978-0-4151-8583-7. Heslo Norham Treaties 1209, 1212 and 1291, s. 939. (anglicky) 
  12. CANNON, John Ashton; HARGREAVES, Anne. The Kings & Queens of Britain. 2. vyd. New York : Oxford University Press Inc., 2009. ISBN 978-0-1995-5922-0. Kapitola Scotland and the Normans 1066-1286, s. 134-5. (anglicky) 
  13. a b MAGNÚSSON, Magnús. Scotland: the story of a nation. [s.l.] : HarperCollins, 2000. ISBN 978-0-0025-7148-7. Kapitola The legacy of the Lion, s. 86. (anglicky) 
  14. FERGUSON, William. The Identity of the Scottish Nation: An Historic Quest. Edinburgh : Edinburgh University Press, 1998. ISBN 978-0-7486-1071-6. Kapitola The Chronicling of an Advocate's Brief, s. 49. (anglicky) 
  15. FORDUN, John of. Chronicle of the Scottish nation. Edinburgh : Edmonston and Douglas, 1872. S. 255. (anglicky) 
  16. MARSHALL, Rosalind Kay. Scottish Queens, 1034-1714. East Linton : Tuckwell Press, 2003. ISBN 1-86232-271-6. Kapitola Shadowy Figures and Foreign Brides, s. 17. (anglicky) 
  17. BROWN, Michael. The Wars of Scotland, 1214-1371. Edinburgh : Edinburgh University Press, 2004. ISBN 0-7486-1238-6. Kapitola King and Kingdom, s. 7. (anglicky) 

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William I of Scotland na anglické Wikipedii.