Jindřich Mladík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jindřich Mladík
Narození 28. února 1155
Londýn
Úmrtí 11. června 1183 (ve věku 28 let)
Lot
Místo odpočinku Katedrála Nanebevzetí Panny Marie
Povolání Primas
Manžel(ka) Markéta Francouzská
Rodiče Jindřich II. Plantagenet a Eleonora Akvitánská
Příbuzní bratři Jan Bezzemek, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ1121970, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ1357271, Geoffroy II. Bretaňský, Richard I. Lví srdce, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ719148 a Morgan
sestry Eleonora Anglická, Johana Anglická, Matylda Anglická, Adéla Francouzská a Marie Francouzská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jindřich Mladík (dobová iluminace)

Jindřich Mladík (anglicky Henry the Young King, 28. února 115511. června 1183) byl druhý z pěti synů anglického krále Jindřicha II. Plantageneta a jeho manželky Eleonory Akvitánské. Ještě za života svého otce, v roce 1170, byl korunován králem Anglie a v letech 1170-1183 byl králem a spoluvládcem. Vládl však jen formálně, skutečnou moc v zemi držel ve svých rukou i nadále Jindřich II. Právě spory o moc byly příčinou několika ozbrojených konfliktů mezi vojsky obou spoluvladařů.

Uspěchaná korunovace a její následky[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Mladík

Na výchovu Jindřicha Mladíka dohlížel arcibiskup z Canterbury Thomas Becket. Po smrti staršího bratra Viléma († 1156) se stal z Jindřicha následník trůnu. Ještě za otcova života byl patnáctiletý Jindřich Mladík 14. června 1170 korunován arcibiskupem z Yorku na krále Anglie. Oficiálně se tak stal otcovým spoluvladařem otce v Anglii a Akvitánii. Reálnou moc v obou zemích si ale "starý" král podržel jen pro sebe a Jindřich Mladík byl spoluvládcem jen formálně. S tímto stavem se mladý král samozřejmě nehodlal smířit a tak již roku 1173 proti svému otci povstal.

...tři Jindřichovi synové, prvorozený Jindřich, Richard z Poitou a Geoffrey z Bretaně se proti svému otci vzbouřili a spojili se s francouzským králem Ludvíkem. To králi přidělalo starosti, jaké do té doby nepoznal, a jeho synové mu pak působili bolest až do poslední chvíle jeho života...
— Gerald z Walesu[1]

Povstalecké vojsko Jindřicha Mladíka se spojilo s francouzským králem Ludvíkem VII., skotským králem Vilémem Lvem a z hrabaty z Flander, z Blois a z Boulogne. Povstání trvalo 18 měsíců a bylo Jindřichem II. potlačeno. Jindřich Mladík porážku uznal, se svým otcem se usmířil, ale ten mu za trest odebral spoluvládu nad Akvitánií. Zajímavostí, spjatou s tímto obdobím je, že v průběhu povstání byl Jindřich Mladík pasován svým nejvěrnějším přítelem, Vilémem le Maréchal, na rytíře. Rytíř Vilém le Maréchal tak povýšil svého pána a krále do rytířského stavu.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Jindřich byl od roku 1160 zasnoubený s Markétou, dcerou francouzského krále Ludvíka VII. Markéta přinesla svým sňatkem věno v podobě strategicky důležitého hrabství Vexin, které leželo mezi Normandií (která patřila Plantagenetům) a mezi Ile-de-France, výsostným územím francouzských králů. Korunovace páru se konala 27. srpna 1172 v katedrále ve Winchesteru. V roce 1177 se Jindřichovi a Markétě narodil syn Vilém, který brzy po porodu zemřel. Do té doby spokojené manželství se začalo hroutit. Důvodem byla zřejmě i Markétina neplodnost. V roce 1182 se u dvora začala šířit pomluva, že jeho nejlepší přítel, Vilém le Maréchal, má milenecký poměr s Markétou. Jindřich pomluvám uvěřil a Markétu ode dvora vyhnal zpět do její rodné Francie. Vilém le Maréchal odešel sám.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

V roce 1180 se Jindřich Mladík opět nepohodl se svým otcem a uprchl do Francie na dvůr krále Ludvíka VII. (téhož roku Ludvík zemřel a na trůnu se dostal následník Filip II. August).

Poté Jindřich vyplenil klášter v Grandmontu, donutil limogské měšťany k půjčce dvou set čtyřiceti tisíc denárů a zmocnil se téže sumy z pokladnice kláštera sv. Martiala.[2] V průběhu tohoto dalšího povstání proti otci, Jindřich Mladík 11. července 1183 náhle zemřel na zámku Martel na následky úplavice. U jeho smrtelného lože stál omilostněný Vilém le Maréchal a Jindřich Mladík doufal, že se stačí usmířit i se svým otcem. To se mu však již nepodařilo. Dle současníků měla být horečka trestem za prodej meče Karla Velikého z kostela v Rocamadouru.[3]

Ten král nad křesťany, co jsou, čněl krásou ve své mladosti, upřímností i odvahou, byl jak fontána štědrosti...
— Bertran de Born[3]

Jindřich Mladík byl za svého života znám jako znamenitý turnajový rytíř a se svou rytířskou družinou, vedenou Vilémem le Maréchalem, v letech 1175-1182 nevynechal snad jediný turnajový zápas ve Francii. Jindřichovy slavné činy opěvovali trubadúři a on byl považován za rytíře, který dostál všem rytířským ctnostem. Byl pochován v katedrále sv. Juliána v Le Mans a později byly jeho ostatky přesunuty do katedrály Nanebevzetí Panny Marie v Rouenu.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henryk Młody Król na polské Wikipedii.

  1. Z WALESU, Gerald. Putování Walesem/Popis Walesu. Praha : Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0102-7. S. 44. Dále jen Putování Walesem. 
  2. DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha : Argo, 1996. ISBN 80-7203-164-3. S. 94.  
  3. a b KOVAŘÍK, Jiří. Meč a kříž. Praha : Mladá fronta, 2005.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]