Brunšvicko-lüneburské vévodství

	; Znak
Geografie	; Brunšvicko-Lünebursko v roce 1648
	; Brunšvicko-Lünebursko v roce 1648
Hlavní město	Braunschweig, Lüneburg
Rozloha	21 170 km² (roku 1635)
	Obyvatelstvo
Počet obyvatel	525 000 (roku 1635)
Národnostní složení	Němci
Jazyky	západní dolnoněmčina
Náboženství	římskokatolické, luteránské, anglikánské, judaistické
	Státní útvar
Státní zřízení	feudální monarchie
Mateřská; země	Svatá říše římská
Měna	goldgulden, brunšvicko-lüneburský tolar, fennig
	Státní útvary a území
	Saské vévodství
	Hannoverské kurfiřtství
	Brunšvicko-wolfenbüttelské knížectví
	Brunšvické vévodství

Brunšvicko-lüneburské vévodství nebo Vévodství brunšvicko-lüneburské (německy Herzogtum Braunschweig-Lüneburg), zkráceně Brunšvicko-Lünebursko, byl severoněmecký stát ve Svaté říši římské v době 13. až 19. století na území současné spolkové země Dolní Sasko. Vzniklo roku 1235, od té doby byl výhradně v rukou Welfů, mocného rodu, který měl na severu Německa několik menších panství na území bývalého saského vévodství. O statut hlavního města se dělily společně Braunschweig a Lüneburg. V průběhu staletí byly různé části vévodství rozdělovány a poté zase sjednocovány. Mezitím se centrum moci přesunulo z Brunšviku a Lüneburgu do Celle a Wolfenbüttelu, jak si města prosazovala svou nezávislost.

Historie

Titul brunšvického a lünenburského vévody (Herzog zu Braunschweig und Lüneburg) byl udělen roku 1235 vnukovi Jindřicha Lva. Rozhodlo se tak na říšském sněmu v Mohuči, aby došlo k usmíření mezi rody Hohenštaufů a Welfů, obdržel Ota Dítě vévodský titul s územím kolem hradů Brunšvik a Lüneburg výměnou za jiné území.

Roku 1269 bylo již území poprvé rozděleno mezi potomky rodu Welfů, bratry Albrechtem a Janem. Albrecht získal jižní část státu kolem Brunšviku a Jan severní území v oblasti Lüneburgu. Tyto državy neměly formální atributy moderního unitárního státu, vzhledem ke své nekompaktnosti; když se více vévodových nástupců domáhalo svého práva, stávalo se často, že byla mezi ně rozdělena. Když jedna rodinná větev ztratila moc nebo vymřela, půda byla přerozdělena mezi přeživší členy rodiny; kromě toho si různí vévodové vyměňovali území. Jednotícím prvkem všech těchto území bylo, že byly ovládány mužskými potomky vévody Oty I. (vládl 1235–1252).

Po několika počátečních peripetiích se Brunšvicko-Lünenbursko sjednotilo za vévody Magna II. (zemř. 1373). Po jeho smrti vévodství vládli společně jeho tři synové. Po zavraždění svého bratra Fridricha I., vévody brunšvicko-lünenburského, si jeho bratři Bernard a Jindřich přerozdělili území, přičemž Jindřich získal oblast Wolfenbüttelu, tím však vzniklo nové knížectví Brunšvicko-Wolfenbüttelsko.

Seznam brunšvicko-lüneburských vévodů

Brunšvická dynastie

Albrecht I. Brunšvický 1269–1279. Získal jižní polovinu Brunšvicka-Lünenburska jako kníže Wolfenbüttelský, když se jeho bratr Jan I. stal knížetem Lünenburským. Albrechtovi synové vládli zpočátku společně, ale v roce 1291 si Wolfenbüttelské území rozdělili.
- Jindřich I. se stal knížetem Grubenhagenským 1291–1322
- Albrecht II. se stal knížetem Göttingenským 1286–1318
- Vilém obdržel Wolfenbüttelsko, ale v roce 1292 zemřel a jeho část připadla Albrechtu II.

Ota 1318–1344, syn Albrechta II., byl knížetem Wolfenbüttelským a knížetem Göttingenským. Po jeho smrti si panství rozdělili jeho dva synové.
- Arnošt se stal knížetem Göttingenským 1344–1367
- Magnus I. získal knížectví Wolfenbüttelské 1344–1369. Magnův syn

Magnus II., kníže Wolfenbüttelský 1369–1373, požadoval po Albrechtu Sasko-Wittenberském knížectví Lüneburské. Válka o Lünenburské dědictví se táhla až do roku 1388.

Fridrich I. 1373–1400, syn Magna II., Lünenburg v roce 1388 dobyl. Následovali jeho bratři.
- Jindřich I. 1400–1408
- Bernard 1409–1428. Navrátil vládu nad Wolfenbüttelem svému synovci, Jindřichovu synovi.

Vilém I. 1428–1432, Bernardův synovec, byl svým bratrem zbaven moci.
Jindřich II. 1432–1473, přesunul sídlo do Wolfenbüttelu.

Vilém I. 1473–1482, po smrti Jindřicha znovu získal kontrolu nad Wolfenbüttelem a knížectví přenechal svým dvěma synům.
- Fridrich III. 1482–1484, uvězněn a zbaven moci svým mladším bratrem.
- Vilém IV. 1484–1491, převzal kontrolu nad Wolfenbüttelem a následně jej postoupil svým synům; v roce 1495 zemřel.

Spolupanovníci, synové Viléma IV.
- Erik I. 1491–1494, v roce 1494 rozdělil území a vzal si knížectví Calenberské.
- Jindřich IV. 1491–1514, od roku 1494 jediný pán na Wolfenbüttelu.

Jindřich V. 1514–1568, syn Jindřicha IV. Přestoupil k luteránství.
Julius 1568–1589, syn Jindřicha V. Po smrti svého bratrance Erika II. připojil Calenberg.
Jindřich Julius 1589–1613, syn
Fridrich Ulrich 1613–1634, poslední mužský potomek Albrechta I.

Dannenberská dynastie

Po smrti Fridricha Ulricha přešly jeho državy na vzdálené bratrance vládnoucí v Lüneburgu.

August 1635–1666
Nástupnictví přešlo na jeho syny, kteří vládli částečně společně.
- Rudolf August, 1666–1704
- Anton Ulrich 1685–1702, 1704–1714, přel se s Hannoverem. V letech 1702–1704 sesazen kvůli spojenectví s Francií ve válce o španělské dědictví. V roce 1709 konvertoval ke katolicismu.
Antona Ulricha následovali jeho synové:
- August Vilém 1714–1731
- Ludvík Rudolf 1731–1735

Dynastie Brunšvicko-Bevernská

Ferdinand Albert, březen až září 1735, vnuk Augusta mladšího.

Karel I. 1735–1780, syn Ferdinanda Alberta. V roce 1753 přesunul vévodský dvůr z Wolfenbüttelu do Braunschweigu.
Karel Vilém Ferdinand 1780–1806, syn Karla I. Zemřel v bitvě u Jeny.
Fridrich Vilém 1806–1807, 1813–1815, syn Karla Viléma Ferdinanda. Během Napoleonských válek, v letech 1806 až 1813, bylo Brunšvicko-Wolfenbüttelsko okupováno Francií. Zemřel v bitvě u Quatre Bras.

Reference

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Brunšvicko-lüneburské vévodství na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.