Fons honorum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík August se stal vévodou z Maine díky Ludvíku XIV. a jeho právu fons honorum

Fons honorum (česky zdroj cti) je latinský termín označující moc (právo) papeže či panovníka povyšovat osoby do šlechtického stavu či povyšovat společenství na rytířské řády.[1][2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Světské užití[editovat | editovat zdroj]

Ve středověké společnosti byli králové (a jiní suverénní panovníci, např. knížata) obvykle válečníci ve svých, zejména feudálních, systémech. Vládci poskytovali svým válečníkům půdu a zároveň nadání, které je opravňovalo k vlastnímu vládnutí nad daným územím a zároveň však zůstávali podřízenými vůči svému pánu. Tito vyznamenaní bojovníci získali tituly od panovníka, tedy díky jeho fons honorum.

Církevní užití[editovat | editovat zdroj]

Papež mohl povyšovat bratrstva či jiná společenství v rámci církve do šlechtického stavu jako celek a obdobně jako panovník i jednotlivce nebo rody. Příkladem mohou být johanité, jejichž bratrstvo bylo povýšeno na rytířský řád papežem Paschalem II. díky jeho fons honorum v této záležitosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. O řádech a neřádech [online]. historickaslechta.cz, autor: Petr Nohel [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. 
  2. fons-honorum [online]. yourdictionary.com [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]