Písek (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Písek
Areál píseckých kasáren a západním křídlem hradu v pravé části snímku
Areál píseckých kasáren a západním křídlem hradu v pravé části snímku
Základní informace
Slohgotický
Výstavbapolovina 13. století
StavebníkPřemysl Otakar II.
Další majiteléčeští králové, město Písek
Poloha
Adresačp. 3, Písek, ČeskoČesko Česko
UliceVelké náměstí
Souřadnice49°18′30,68″ s. š., 14°8′47,02″ v. d.
Písek
Písek
Další informace
Rejstříkové číslo památky23928/3-2415 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nástěnná malba představující turnaj

Písek je částečně dochovaný hrad ve stejnojmenném městě v severní části Jihočeského kraje. Stojí na západním okraji historického centra města nad pravým břehem řeky Otavy. Od počátku dvacátého století sídlí v hradních prostorách Prácheňské muzeum. Samotný hrad je chráněn jako kulturní památka.[1]

Hrad okolo poloviny třináctého století založil král Přemysl Otakar II. a s krátkou výjimkou v době vlády Jana Lucemburského patřil až do začátku husitských válek českým králům. Od druhé poloviny patnáctého století jej měli v zástavě různí šlechtici a roku 1509 se vlastníkem stalo město Písek, v jehož majetku hrad v roce 1532 vyhořel. Šlechtickým sídlem se na krátkou dobu stal ještě během třicetileté války, ale poté už sloužil jen jako sídlo radnice a hospodářským účelům.

Písecký hrad patří mezi nejmenší a nejlépe poznané středoevropské kastely. Původně měl čtverhranný půdorys s obytnými věžemi v obou západních nárožích a ve středu východního křídla. Malé nádvoří obklopovala čtyři palácová křídla propojená arkádovým ochozem. Západní strana hradu byla zapojena do městského opevnění a proti městu hrad chránil příkop a parkánová hradba. Severní křídlo bylo po roce 1750 přestavěno na kasárna. Po polovině devatenáctého století bylo zbořeno nebo se zřítilo zdivo východního a jižního křídla. Jediným objektem dochovaným v původní podobě tak zůstal jen západní trakt nad řekou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Písecký hrad byl založen okolo poloviny třináctého století králem Přemyslem Otakarem II.[2] na nejlépe chráněné straně města, kde se terén příkře svažoval k řece.[3] Stavbu realizovala písecko-zvíkovská huť, které se podílela také na výstavbě Zvíkova, Myšence a řady okolních kostelů.[4] Král poté na hradě v letech 1260–1264 pobýval každoročně, ale navštěvoval jej i v pozdějších letech. Jeho dlouhý pobyt na hradě je doložen roku 1274, kdy se pravděpodobně bavil lovem v okolních lesích.[3]

Na hradě v té době sídlil purkrabí, který byl vojenským velitelem[5] a popravcem Bechyňského kraje. Jiný úředník měl na starost správu královských důchodů a jeho pravomoc se vztahovala i na město Vodňany. Provoz vlastního hradu řídil podpurkrabí. Hospodářské zázemí hradu tvořily vsi Čížová, Křepice, Zátaví (do roku 1332), část Semic a další vesnice. Hrad měl vlastní manskou soustavu. Manové, kteří zastávali úřady lovčích, sídlili na dvorech v Protivíně, Chřešťovicích, Březí a další manství bylo v Myšenci.[6]

Hrad na litografii Alexandera Trichtla z první poloviny devatenáctého století

Král Václav II. písecký hrad nejspíš nikdy nenavštívil. Jan Lucemburský Písek příležitostně navštěvoval (např. roku 1341), ale také jej svěřil do zástavy, z níž hrad vykoupil až roku 1333 Karel IV.[7] Posledním králem, který na hradě pobýval, byl Václav IV.[7] a roku 1419 od něj hrad s příslušenstvím v ceně 500 kop grošů získal Jan Hájek z Hodětína. Vztah Jana Hájka k husitství je nejasný, ale už v roce 1419[5] se hradu zmocnilo město.[8] Královská komora hrad získala zpět roku 1436,[7] ale další zpráva o něm pochází až z roku 1454, kdy Kateřina z Hodětína u soudu neúspěšně dokazovala své vlastnické právo.[8]

Král Ladislav Pohrobek roku 1455 svěřil písecký purkrabský úřad některému z členů rodu Malovců a o dva roky později Rackovi z Kocova. Za něj hrad spravoval Diviš Malovec z Libějovic připomínaný ve funkci roku 1458. Racek brzy zemřel a roku 1459 se jako pán na Písku označoval Lev z Rožmitálu, který toto označení používal ještě v roce 1471.[9] Po něm měl hrad v zástavním držení Jindřich z Jenštejna, který nechal roku 1479 vyzdobit velký sál malbami s náboženskými (Kalvári, Klanění tří králů, svatý Václav, svatý Vojtěch) i světskými motivy (turnaj, dobývání hradu, obrazy panovníků – Vladislav Jagellonský, Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad, Karel VII. Francouzský) a galerií 32 erbů.[5]

Po Jindřichovi z Jenštejna se zástavními držiteli stali Jindřich mladší z Plavna a po něm Hynek Pluh z Rabštejna. Jeho synové Jan, Šebestián, Hynek, Beneš, Kryštof a Štěpán hrad dne 3. února 1509 prodali za 9 000 kop grošů písecké obci. Město mělo částku vyplatit ve třech splátkách a správy panství se ujalo roku 1510. Vlastnictví městu roku 1512 potvrdil král Vladislav Jagellonský.[9] Město začalo východní křídlo hradu využívat jako radnici a časem nechalo zasypat čelní příkop a zastavět prostor přilehlého parkánu. Na místě příkopu bylo postaveno schodiště.[7]

V roce 1532 většina města včetně hradu vyhořela a městská rada nechala opravit jen část, která sloužila jako radnice.[7] Písek se zúčastnil stavovského povstání v roce 1547, za což mu byl zkonfiskován veškerý majetek.[10] Hrad byl od té doby označován jako pustý.[9] Měšťané krále Ferdinanda I. požádali, aby jim hrad i další statky vrátil, a ten jejich žádosti dne 27. ledna 1558 vyhověl.[11]

Model hradu s okrouhle ztvárněnou severozápadní věží umístěný v Prácheňském muzeu

Další škody hrad utrpěl během stavovského povstání, kdy bylo město v letech 1619 a 1620 dobyto císařským vojskem generála Karla Bonaventury Buquye. Město za účast na povstání opět přišlo o majetek, a hrad s městem získali za 110 000 zlatých do zástavy 21. června 1623 don Martin de Hoeff-Huerta a don Filip Arizace de Avendino.[11] Dne 28. listopadu 1625 (podle Karla Třísky už roku 1623[5]) Filip svou část postoupil Huertovi,[11] který na hradě občas sídlil.[7]

Martin de Hoeff-Huerta na hradě provedl menší úpravy obytných prostor, ale velkým zásahem se roku 1632 stala přestavba jižního křídla na pivovar. Po jeho smrti v roce 1637 hrad ztratil svou sídelní funkci a sloužil jen k hospodářským účelům. Město mělo ve východním křídle nadále radnici, ale ostatní objekty většinu času chátraly. Roku 1722 byla na velké věži opravena střecha, ale už o rok později byly krovy jiných objektů rozebrány a použity ve Švantlovském dvoře. Demolice pokračovaly od roku 1749 rozebíráním některých zdí, přičemž byla zbořena větší část severního křídla. O čtyři roky později se na jeho místě začala stavět část kasáren. Jejich stavbu od roku 1755 řídil architekt Antonín Fidelis Palliardi.[12]

V roce 1851 byla zbořena budova staré radnice. Při tom proběhla kontrola zdiva velké věže a vzhledem k předpokládaným velkým nákladům na jeho zajištění byla věž roku 1852 zbořena. O rok později byly zdemolovány i přiléhající budovy, čímž se narušila stabilita hradní kaple. Při stavbě nového pivovaru se prováděly terénní úpravy nad řekou a oblastech jižně od hradu, které způsobily velké poškození zdiva nárožní věže, jež se přes provizorní zajištění roku 1860 zřítila. V důsledku toho musela být během následujícího roku rozebrána i kaple.[13]

Dne 11. prosince 1862 císařské místodržitelství další demolice hradu zakázalo a na počátku dvacátého století byl opraven palác, ve kterém od roku 1902 sídlí Prácheňské muzeum.[13][14]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Hrad v Písku patřil mezi čtverhranné hrady kastelového typu a navazoval na systém městských parcel. Západní strana byla zapojena do hradeb městského opevnění. Ze tří stran naproti městu jej chránila parkánová hradba a ve skále vysekaný příkop.[15] Na severní straně se šířka příkopu pohybovala od 9,5 do deseti metrů.[4]

Jádrem hradu bylo obdélné nádvoří obklopené čtyřmi palácovými křídly. V obou západních nárožích stály obytné čtverhranné věže a třetí podobná věž stála nad bránou ve východním křídle.[16] Stabilitu západního křídla zlepšují dva opěráky nad řekou.[17] Jižní věž se, přes zřícení v roce 1860, částečně dochovala, ale její vnitřní prostor není přístupný. Měla obdélný půdorys s rozměry přibližně 9 × 7 metrů a předstupovala před městskou hradbu. Věž na severním konci západního křídla se dochovala v podobě nároží s rozměry 7,5 × 6,7 metrů a z obvodu hradu vystupovala na severní straně. Na fresce z roku 1743 je věž nakreslena jako okrouhlá, ale dochované zbytky svědčí spíše o čtverhranném půdorysu.[15]

Nádvoří s arkádovým ochozem a střílnovitými okénky pod střechou západního traktu

V jihovýchodním nároží bývala hradní kaple s polygonálním uzávěrem. Komunikaci mezi paláci umožňoval arkádový ochoz, který obcházel celé nádvoří, ale dochoval se pouze podél západního křídla. Arkádová chodba byla se svou křížovou klenbou, snad s výjimkou vstupního průjezdu, jediným klenutým přízemním prostorem.[16] Chodba v prvním patře byla na nádvorní straně uzavřena zdí s okny a bylo možné ji vytápět krbem v jihozápadním nároží.[18]

Křížové klenby dochované části arkádové chodby v západním křídle

Nejdůležitější prostory hradu se nacházely v prvním patře. Patřily k nim nejméně dva velké sály s obytnou klenutou komnatou a roubenou komorou po stranách.[19] V severním křídle je doložena existence velkého sálu zaklenutého čtyřmi poli křížové klenby.[20] Menší sál se třemi poli křížové klenby a osvětlený trojicí kružbových oken se dochoval v západním křídle. Vstupovalo se do něj velkým kamenným portálem z arkádového ochozu nebo menšími portály ze sousedních komnat. Ze špalety jižního okna vedlo schodiště do druhého patra umístěné v síle zdi. Na severní straně sálu bývala valeně klenutá roubená komnata doložená zeslabením zdiva severní stěny sálu.[18] Ze severního a jižního křídla vedly přes parkán úzké chodby, na jejichž konci se nacházel prevét vyústěný do příkopu.[19] Druhé patro plnilo provozní funkce. Nacházely se v něm pomocné obytné prostory doplněné při pozdně gotických úpravách o řadu střílen s příčlí pro zaklesnutí hákovnice.[18]

Z jižního paláce se v úrovni suterénu a přízemí dochovala západní část budovy.[19] V prvním patře nedochované východní části bývala kaple, jejíž polygonální závěr byl stabilizován mohutným opěrákem.[21] Její sedile a další architektonické prvky zdokumentoval během demolice architekt Bernhard Grueber v roce 1861.[13] Podle Jiřího Kuthana patřila kaple píseckého hradu k umělecky nejhodnotnějším kaplím třináctého století v Česku.[21] Nedochovaly se ani další prostory prvního patra, ale je možné zde předpokládat existenci dalšího sálu s postranními komnatami.[22]

Z východního křídla se dochovaly jen základy odkryté archeologickým výzkumem v letech 1968–1969.[23] Výzkum zde mimo jiné nalezl pozůstatek kobky určené k ovládání padacího mostu.[24] Budova se mírně lomila a jejím středem vedl průjezd se čtvercovými místnostmi po stranách. Nad průjezdem nebo jižní místností stávala vysoká čtverhranná věž doložená ikonografickými prameny po barokní úpravě.[23] Při úpravě na radnici bylo východní křídlo rozšířeno směrem do parkánu, jehož hradba se stala zdí nového průčelí.[25]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-06-12]. Identifikátor záznamu 134958 : Hrad. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ DURDÍK, Tomáš. Královský hrad v Písku. Písek: Prácheňské muzeum, 1993. 44 s. S. 4. Dále jen Durdík (1993). 
  3. ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VII. Písecko. Praha: František Šimáček, 1890. 343 s. Dostupné online. Kapitola Písek, s. 188. Dále jen Sedláček (1890). 
  4. ↑ a b Durdík (1993), s. 28.
  5. ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Písek – hrad, s. 152–153. 
  6. ↑ Sedláček (1890), s. 189.
  7. ↑ a b c d e f Durdík (1993), s. 38
  8. ↑ a b Sedláček (1890), s. 190.
  9. ↑ a b c Sedláček (1890), s. 191.
  10. ↑ Sedláček (1890), s. 192.
  11. ↑ a b c Sedláček (1890), s. 193.
  12. ↑ Durdík (1993), s. 153.
  13. ↑ a b c Durdík (1993), s. 40.
  14. ↑ Prácheňské muzeum [online]. Prácheňské muzeum [cit. 2020-02-21]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b Durdík (1993), s. 13.
  16. ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Písek, s. 432. 
  17. ↑ Durdík (1993), s. 15.
  18. ↑ a b c Durdík (1993), s. 16.
  19. ↑ a b c Durdík (1993), s. 22.
  20. ↑ Durdík (1993), s. 20.
  21. ↑ a b Durdík (1993), s. 23.
  22. ↑ Durdík (1993), s. 24.
  23. ↑ a b Durdík (1993), s. 25.
  24. ↑ Durdík (1993), s. 26.
  25. ↑ Durdík (1993), s. 27.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VII. Písecko. Praha: František Šimáček, 1890. 343 s. Dostupné online. Kapitola Písek, s. 179–194. 
  • DURDÍK, Tomáš. Královský hrad v Písku. Písek: Prácheňské muzeum, 1993. 44 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Písek_(hrad)&oldid=23596415“