Zlenice (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zlenice

Zřícenina hradu Zlenic kolem roku 1880
Účel stavby

šlechtické sídlo

Základní informace
Sloh gotický
Výstavba poslední třetina 13. století
Zánik 1463–1465
Stavebník neznámý
Další majitel Páni z Dubé, Kostkové z Postupic
Poloha
Adresa jižně od obce, Senohraby, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Zlenice
Zlenice
Další informace
Kód památky 17421/2-2213 (PkMnMISSezObr)
Web www.zlenice.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlenice (lidově též Hláska u Senohrab) jsou zřícenina hradu nad soutokem potoka Mnichovky s řekou Sázavou jižně od obce Senohrabyokrese Praha-východ. Jeho zbytky jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrad Zlenice patrně vznikl jako šlechtické sídlo, jehož existenci je dnes možné předpokládat, díky poznatkům dlouholetého archeologického průzkumu, již v poslední třetině třináctého století.[2] V písemných pramenech se Zlenice poprvé objevují roku 1318 v predikátu Oldřicha ze Zlenic.[3] Druhým známým držitelem byl Jan ze Šternberka řečený ze Zlenic.[4] Jan v roce 1351 zapsal hrad s příslušenstvím bratrům Štěpánovi a Ješkovi z Tetína, kterým dlužil.[5] Jak dlouho hrad bratři vlastnili, nevíme.

Zlenice se pravděpodobně staly neznámým způsobem královským majetkem a roku 1377 je císař Karel IV. dal v manství Ondřeji staršímu z Dubé,[6] který do roku 1394 působil ve funkci nejvyššího sudího Království Českého a je autorem právnického spisu Práva zemská česká. Roku 1405 byl králem Václavem IV. pověřen úřadem popravce kouřimského kraje. V období mezi červencem 1412 a březnem 1413 na Zlenicích umírá, zřejmě více něž devadesátiletý a bez potomků.[7] Zlenické panství jako královské léno potom získali Boček starší z Poděbrad a Půta III. z Častolovic.[8] Od nich je pak v roce 1415 koupil Kuneš z Konojed za 3050 kop pražských grošů.[9] Kuneš byl příslušníkem šlechtického rodu z Litoměřicka. Když zemřel, o pozůstalost se podělili jeho synové Jan starší, Jan mladší a Markvart, kteří jsou zmiňování mezi lety 1428 a 1444.[10]

Po smrti bratrů hrad přešel roku 1444 na jejich sestru Alžbětu z Konojed. Od Alžběty, jako zástavu, ještě téhož roku získal hrad Zdeněk II. Kostka z Postupic.[11] Nedlouho poté, v lednu 1445, stejné zboží Běta zapsala Kunešovi řečenému Rozkoš z Dubé a Kostelce za jiný dluh.[12] Zlenice tak měly dva majitele. Spornou věc rozhodl v listopadu 1445 Zdeněk ze Šternberka ve prospěch pana Kostky z Postupic.[13] Zdeněk II. Kostka z Postupic ještě před rokem 1448 zemřel. Rodinný majetek zdědil jeho nezletilý syn Mikuláš (Mikeš) Kostka z Postupic zastupovaný poručníkem, kterým byl jeho bratranec Zdeněk III. Kostka z Postupic. Roku 1454 Zdeněk Kostka zlenické zboží vrací zpět synovci. Jedná se o hrad Zlenice, celé vsi Hrušice (dnes Hrusice) s právem podacím, Senohraby, Šešim (Všešimy), Chlum, Mirošovice s třemi mlýny, Zleusedly (Lensedly), Bohumil, Doubravice, Lomnici, v Javornici dvůr a plat, v Ondřejově dva úročníky a právo podací, v Údašíně (Aldašín) jednoho mana a právo podací, polovinu Lštění s přívozem a právem podacím. Odhadní cena 2000 kop grošů.[14] Od Mikuláše, již plnoprávného majitele, koupili Zlenice v roce 1456 bratři Burian, Zdeněk a Mikuláš Trčkové z Lípy.[15] O dva roky později (1458) bratři z Lípy hrad prodali hluboko pod cenou (za pouhých 50 kop) Zdeňkovi III. z Postupic.[16] Král Jiří z Poděbrad později přikázal prodej zrušit a vymazat z desk.[17] Na druhý pokus, roku 1463, získal pan Zdeněk, hejtman Litomyšle (1449–1468) a chrudimského Landfrýdu (1449–1452), nejvyšší mincmistr Království Českého (od 1462) a nejvyšší pražský purkrabí (od 1467), hrad Zlenice a vše co k němu patřilo za 3 000 kop.[18]

Hrad Zlenice v držení Zdeňka III. z Postupic zanikl. Jak vyplývá z žádosti o převedení manského závazku na jeho myšlínské panství, byl hrad v roce 1465 již pobořen a opuštěn.[19] Archeologický průzkum sond v prostoru brány předhradí[20] a jihozápadní stěny věžového paláce prokázal[21], že Zlenice byly dobývány a záměrně zničeny[22]. Není však zřejmé, zda tyto události spolu souvisí nebo proběhly za různých okolností a dělí je delší časový úsek. Podrobnosti nejsou známé.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Hrad Zlenice, 2011
Hrad Zlenice, Velká věž, 2013

Areál kulturní památky je od roku 1996 ve správě Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice. Za tu dobu bylo provedeno několik etap konzervace. Hned z počátku došlo k zajištění čelní hradby jádra hradu, včetně první fáze statického zajištění první brány jádra hradu a to především v úrovni jejího suterénu. Následně byly staticky zajištěny vrcholové partie vstupní brány a osazena střešní konstrukce, chránící dochované zdivo před nepříznivými vlivy podnebí. Od roku 1999 probíhal kontinuální archeologický výzkum lokality pod vedením Tomáše DurdíkaARÚ AV ČR.

Konzervace hradu[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 byla dokončena obsáhlá Studie na záchranu a rehabilitaci hradní zříceniny Zlenice a jejího přírodního prostředí, která poskytla zevrubný pohled na celý areál památky včetně kompletního detailního digitálního zaměření a následné 3D modelace terénu a dochovaného zdiva. Na základě uskutečněných průzkumů bylo následně možno přikročit k další fázi záchrany areálu hradu.

V roce 2011 byla dokončena druhá fáze statického zajištění brány jádra hradu ve formě dřevěné vyhlídkové plošiny a zpevněna turistická stezka ve svahu kolem hradu. V roce 2012 byl proveden předstihový archeologický průzkum v prostoru jihozápadní zdi věžového paláce, který odhalil nebezpečnou destrukci základového zdiva. Tato havarijní situace byla provizorně zajištěna základním statickým zajištěním paty paláce, které se mohlo uskutečnit mimo jiné i díky velké podpoře veřejnosti, kdy se podařilo mezi dobrovolnými dárci vybrat téměř 60 000 Kč, což spolu s přispěním obce Senohraby, Nadace Českých Památek a Sdružení Zlenice postačilo na pokrytí celkových nákladů této akce. V průběhu roku 2013 byl zahájen projekt první etapy konzervace věžového paláce, v rámci kterého byla staticky zabezpečena jeho havarijní situace a zakonzervovány dochované interiérové omítky.

Havarijní stav[editovat | editovat zdroj]

Karel Liebscher, hrad Zlenice

Hrad v současné chvíli čelí urychlené destrukci rozpadající se koruny severozápadního paláce jádra hradu, kdy za poslední tři roky došlo k masivnímu rozvolnění a postupnému rozpadu koruny zdiva. Zde bude potřeba co nejdříve zahájit konzervaci zdiva, na kterou v roce 2014 Sdružení Zlenice shání finanční podporu v řadách dobrovolných dárců.

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Hrad byl založen na ostrožně nad pravým břehem řeky Sázavy obtékané Mnichovickým potokem. Charakter staveniště způsobil, že předhradí a přístup do hradu byl situován na klesajícím konci ostrožny za hradním jádrem.

Příchozí musel nejprve skrz předsunuté zemní opevnění (val) a přes čelní příkop vstoupit po padacím mostě kulisovou branou v parkánové hradbě do parkánu, který z čela a ve svahu opevňoval předhradí i jádro. Teprve z něj mohl čtverhrannou, dovnitř otevřenou branou, uzavíratelnou pouze vraty, vstoupit do vlastního předhradí. V něm společně s další, dnes již zcela zaniklou provozní zástavbou lehčí konstrukce, stávala velká dvouprostorová budova vyplňující téměř celou jižní stranu předhradí. Její hospodářský charakter potvrzují nálezy z dosavadních sond. Je zde možné předpokládat stáje a sýpku.

Do jádra hradu se vstupovalo po mostě přes druhý příkop subtilní věžovitou branou vybavenou padacím mostem kolébkové konstrukce a tedy i vlčí jámou. Další brána mezi věžovitým palácem se zaobleným nárožím a čelem severozápadního křídla umožňovala vstup úzkým dvorkem na nádvoří jádra. Brána umístěná poměrně vysoko nad terénem byla zřejmě přístupná po dřevěné rampě.

Jádru dominoval zmíněný věžovitý palác, jehož zbytky jsou dodnes nejvýraznějším prvkem pozůstatků hradu. Archeologický průzkum odhalil půdorys o rozměrech přibližně 8 × 16 metrů a vstup do přízemí v jihovýchodním rohu nádvoří. Ve druhém patře obsahoval valeně zaklenutou místnost s hrotitým oknem. Do nejvyššího, mladšího patra byla vestavěna roubená komora. Jeho severovýchodní stěna byla k vnějším přizděna na spáru.

Nádvoří rozdělovala ve starší stavební fázi příčná hradba s branou, jejíž špaleta se zachovala na stěně paláce. Jádro obklopovala palácová křídla. Obvodová hradba za východním palácem byla nad mohutným, zadním příkopem protažena v oblý břit a zevnitř k ní byl přizděn pilíř, nejspíše související s můstkem k prevétu. V prostoru svahu mezi vnější a vnitřní parkánovou hradbou na jihovýchodní straně jádra stávala okrouhlá věž, dnes již zcela zaniklá. Na ostrožně za hradem se dochovaly pozůstatky obléhacích prací.

Areál hradu prošel, jak postupně ukazuje soustavný výzkum, několika zásadními přestavbami a jeho podoba se výrazně měnila. Popis vývoje hradu a jeho interpretace je tak komplikovanější než jak se doposud soudilo.[23]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Hrad posloužil jako oblíbený motiv umělcům Josefu Ladovi, F. A. Heberovi, Karlu Liebscherovi, Karlu Hynku Máchovi a dalším. Radovan Šimáček napsal v roce 1941 román Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318. Román byl dále v roce 1971 zpracován Věrou Jordánovou do televizního filmu a v roce 1972 Jiřinou Martínkovou do rozhlasové hry.
  • Na hradě započal v roce 1972 svojí dlouholetou kariéru Tomáš Durdík, když spolu se svým kamarádem Petrem Chotěborem zpracovali Povrchový průzkum hradu Zlenic.
  • V roce 1982 přivedl zájem o výzkum na Zlenicích k Prof. Tomáši Durdíkovi a posléze i ke studiu archeologie známého archeologa Vojtěcha Kašpara z obecně prospěšného sdružení Archaia.
  • V roce 1995 zde zahájilo a do dnešních dní udržuje činnost s cílem uchování této památky pro budoucnost Sdružení Zlenice.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2014-02-19]. Katalogové číslo 128055 : Hrad Zlenice, zřícenina. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  2. Durdík T., Kašpar V. - Předstihový záchranný arch. výzkum na hradě Zlenicích v roce 2001
  3. Pozůstatky Desk zemských I, str. 49
  4. Regesta Bohemiae et Moraviae VII, č.950, str. 568-569 / Beneš F.,1963 - Archiv kolegiátní kapituly vyšehradské
  5. Codex juris Bohemici II, str. 304,305
  6. Sedláček A. - Zbytky register králův Římských a Českých z let 1361-1480, str. 25
  7. Čáda F., 1930 - Ondřeje z Dubé Práva zemská česká
  8. Sedláček A. - Hrady, zámky a tvrze české XV., str. 53
  9. Archiv český III, str. 487
  10. AČ I, str. 155 / AČ III, str. 509 / LC VIII-X, str. 237 / Pozůstatky DZ II, str. 153 / AČ III, str. 530
  11. Archiv český III, str. 529-530
  12. Archiv český III, str. 530
  13. Archiv český III, str. 533
  14. Desky dvorské XXIII, str. 109 / Archiv český XXXVII/III, str. 1738
  15. DD LXI, p. str. 421
  16. DD LXI, p. str. 430
  17. DD LXI, p. str. 430
  18. DD LXI, str. 474
  19. DD LXI, str. 475 / Sedláček A. - Zbytky register králův Římských a Českých z let 1361-1480, str. 263
  20. Durdík T., Kašpar V., Hložek J., 2007- Předstihový záchranný archeologický výzkum brány předhradí hradu Zlenic v roce 2006
  21. Kašpar V., 2015 - Nálezová zpráva o provedení záchranného archeologického průzkumu v roce 2012
  22. T. Durdík - Obležení hradu Zlenice (sborník Non sensistis gladios 2011)
  23. Prof. PhDr Tomáš Durdík DrSc.- Zříceniny hradů, tvrzí a zámků, Střední čechy - text je upraven a aktualizován

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Kouřimsko. Svazek XV. Praha : Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 445 s. Kapitola Zlenice hrad, s. 51–54.  
  • DURDÍK, Tomáš, a kol. Studie na záchranu a rehabilitaci hradní zříceniny Zlenice a jejího přírodního prostředí. Praha : REFOT, 2010. 96 s. Dostupné online. ISBN 978-80-900723-1-2.  
  • DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Zlenice, s. 629–630.  
  • DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků: Střední Čechy. Praha : Agentura Pankrác, 2000. 207 s. ISBN 80-902873-0-1. Kapitola Zlenice, s. 156–158.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]