Tabgačové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ukázka čínského písma Tento článek obsahuje čínský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto čínských znaků zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.

Tabgačové (staroturecky Č G B TTavġaç, [1][2] řecky Taugast,[3] turecky Tabgaç, od roku 310 do 496: čínsky 拓跋 pchin-jinem tàbá, obvyklou fonetikou: T’opa → Toba, nebo čínsky 拓跋氏 pchin-jinem tàbáshì, obvyklou fonetikou: T’opa Ši → Toba Ši, doslova Dynastie těch, kteří si zaplétají cop,[4] z významem „Toba klan“[5]) byl jeden z nejdůležitějších kmenů Sien-pejské konfederace [pozn. 1] která se objevila po pádu Siung-nuské říše (Asijští Hunové). Sienpiské národy obývali jižní Sibiř, severní Mandžusko a východní Mongolsko, a kmen Tabgačů byl známý jako jeden z největších kmenů mezi jejich západními kmeny. Strukturu kmene, v jehož rukou ležela politická moc, tvořili z větší části turkické národy[6] jejichž původní jméno bylo „Tabgač“.[6]

Krátké dějiny[editovat | editovat zdroj]

Od roku 258 pobývali Tabgačové především v dnešní provincii Šan-si, a v oblasti západně a severně od něj, podél Velké čínské zdi. Rostoucí závislost na Číně však způsobila nezastavitelnou sinizaci vládnoucího aparátu Tabgačů, kteří se usadili, a potlačovali krvavé vzpoury svých kočovných spojenců. Zde ustavili svůj první stát Taj (16 států), což způsobilo jejich přejmenování na „Toba → T’opa“ či „Toba Ši → T’opa Ši“. Později, v povodí Žluté řeky nastolili dynastii Severní Wej která se po letech rozdělila na Východní a Západní. Ediktem císaře Siao-wena [pozn. 2] ze Severní Wej, z roku 496, jméno „Toba“ zmizelo. Místo něj přijal jméno klanu Jüan (元). Tabgačští vládcové byly převážně buddhisté. [5]

Chánové Tabgačských kmenů 219 - 305[editovat | editovat zdroj]

Jméno Vláda Otec
chrámové posmrtné příjmení a osobní jméno
Š'-cu (始祖, 227)
Tchaj-cu (太祖, 507)
Šen-jüan-wang (神元) Toba Li-wej (拓拔力微) 219277 Toba Ťi-fen
(拓跋詰汾)
není Čang-wang (章王) Toba Si-lu (拓拔悉鹿) 277286 Toba Li-wej
není Pching-wang (平王) Toba Čchuo (拓拔綽) 286293 Toba Li-wej
není Si-wang (思王) Toba Fu (拓拔弗) 293294 Toba Šamochan
(拓跋沙漠汗)
není Čao-wang (昭王) Toba Lu-kuan (拓拔祿官) 294307 Toba Li-wej
není Chuan () Toba I-tchuo (拓拔猗㐌) 295305 Toba Šamochan
není Mu-ti (穆帝) Toba I-lu-wang (拓拔猗盧王) 295316 Toba Šamochan [7]

Tangutští Tabgačové[editovat | editovat zdroj]

Toba byl též vládnoucí klan království Západní Sia (10381227), ale král přijal jméno Li podle čínského stylu. Toba Si-kong, nebo Li Si-kong byl předek Li Te-mingův, otce Li Jüan-chaoa, prvního krále království [8].

Osm klanů Tangutů:

  • Si-feng Ši (细封氏),
  • Fej-tching Ši (费听氏),
  • Wang-li Ši (往利氏),
  • Pcho-čchao Ši (颇超氏),
  • Jie-li Ši (野利氏),
  • Fang-tang Ši (房当氏),
  • Mi-čchin Ši (米擒氏),
  • To-ba Ši (拓跋氏) [7].

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Sien-pi (čínsky v českém přepisu Sien Pej, pchin-jinem xiānbēi, znaky 鲜卑)
  2. Siao-wen-ti (čínsky v českém přepisu císař Siao-wen (Severní), pchin-jinem wèixiàowéndì (běi), znaky 魏孝文帝(北)) nebo osobním jménem:
    Toba Chung (čínsky v českém přepisu Toba Chung, pchin-jinem tàbáhóng, znaky 拓拔宏) (13 říjen 471–26 duben 499), nebo pozdějším jménem:
    Jüan Chung (čínsky v českém přepisu Jüan Chung, pchin-jinem yuánhóng, znaky 元洪) (20 září 467–26 duben 499), byl císař státu Severní Wej během období šestnácti států (304-439)

Reference[editovat | editovat zdroj]


V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tabgatsch na německé Wikipedii a Tabgaçlar na turecké Wikipedii.

  1. ABUSEITOVA, Prof. Meruert; BUCHATULY, Prof. B. Ethno Cultureerral Dictionary V. TÜRIK BITIG. Almaty: [s.n.], 2005. (anglicky) 
  2. SÜLEJMENOV, Omarovič Olžas. The Oriental Studies Section of The Institute of Oriental Studies [V. Cultural Heritage: „Kazakstan tarihy turaly turki derektemeleri“ serijasynyn 2-tomy N. Bazylchan „Kene turik bitiktastary men eskertkišteri (Orchon, Enisej, Talas)“]. Almaty: Daik-Press, 2005. 252 s. (kazašsky, rusky, anglicky) 
  3. BOODBERG, Peter Alexis. Marginalia to the histories of the Northen dynasties Vol. 3, Univestity of California. Massachusetts: Harvard Journal of Asiatic Studies, 1938. S. 223–253. (anglicky) 
  4. BIČURIN, Nikita Jakovlevič. Sobranie svedenij o narodach, obitavšich v Srednej Azii v Drevnie vremena 1851. Moskva-Leningrad: Izdavateľstvo Akademii Nauk SSSR, 1950. 1181 [Dále jen Bičurin a Ganmu] s. 2005. S. 168. (rusky) 
  5. a b SCHARLIPP, Wolfgang-Ekkehard. Die frühen Türken in Zentralasien. [s.l.]: University Press, 1992. 147 s. Dostupné online. ISBN 3534116895, ISBN 978-3534116898. S. 11. (německy) 
  6. a b EBERHARD, Wolfram. V. Wolfgang-Ekkehard Scharlipp: „Die frühen Türken in Zentralasien“. [s.l.]: University Press, 1992. 147 s. ISBN 3534116895, ISBN 978-3534116898. S. 11. (německy) 
  7. a b Imperiální linie, V. části - ČÍNA: (拓跋部 - 拓跋氏 → Ta-ba bu - Ta-ba ši) - Období To-ba (219-376). [s.l.]: [s.n.] (čínsky) 
  8. ČCHEN, Čching-pching; ČCHEN, Siang; WEN, Wej. (内蒙访古 → Nej-meng Fang-ku) - Návštěva starověkého Vnitřního Mongolska. Chöch chot: (呼和浩特市大學 → Chu-che-chao-tche Š'-ta-süe) - Chöch chotská Universita, 2004. 29 02 2008. (čínsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽUKOV, Jevgenij Michajlovič. Dějiny světa. Svazek II. Praha: SNPL, 1959. 906 s. Kapitola Wang Mangovy reformy a povstání „Rudých obočí“, s. 509–513. 
  • EBERHARD, Wolfram. Die Beziehungen der Staaten der T’o-pa und der Sha-t’o zum Ausland. Neuabdruck: Detached from the Ankara Üniversitesi yilliği, 1947-1948. 208 s. Dostupné online. OL18916409M. S. 142-208. (německy) 
  • EBERHARD, Wolfram. China und seine westlichen Nachbarn: Beitr. Zur Mittelalterl. U. Neueren Geschichte Zentralasiens. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1978. 348 s. 11 červen 2009. ISBN 3534064836, ISBN 9783534064830. S. 37-110. (německy) 
  • EBERHARD, Wolfram. Das Toba-Reich Nordchinas: eine soziologische Untersuchung. Darmstadt: E. J. Brill Archive the Netherlands, 1949. 395 s. 11 listopad 2000. (německy) 
  • SÜ, Ťün. Cungkuo kutaj wangčchao che čengkuan ming chao tchan jüan → „Starověké čínské dynastie a původ jmen vládců“. Chu-pej wu-čchang: Chua-čung Š'fan-ta Süe-čchu-pan-še → „Normální Středo-čínské Univerzitní vydavatelství“, 2000. ISBN 7-5622-2277-0. (čínsky) 
  • GIBBON, Edward. The Decline and Fall of the Roman Empire. New York: BiblioLife, 1852. 428 s. 20 září 2009. ISBN 111367895X, ISBN 978-1113678959. (anglicky) 
  • WHITBY, Michael. The Emperor Maurice and His Historian: Theophylact Simocatta on Persian and Balkan Warfare. New York: Oxford University Press, USA, 1988. 408 s. 1996. ISBN 0198229453, ISBN 978-0198229452. (čínsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • © WEIERS, M. Tabğač [online]. 1998. Dostupné online. (německy) 
  • BIČURIN, Nikita Jakovlevič (Iakinf). Sobranie svedenij o narodach, obitavšich v Srednej Azii v drevnije vremena [online]. [cit. 2013-06-30]. Kapitola časť pervaja, otdelenie III, Sjanbi, II. Dom Toba. Dostupné online. (rusky) 
  • Imperiální línie [online]. [cit. 2013-01-29]. Kapitola Období To-ba. Taba bu [taba shi]. 拓跋部[拓跋氏]: (219-376). Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-04. (čínsky)