Adžárie
| Adžarská autonomní republika აჭარის ავტონომიური რესპუბლიკა | |
|---|---|
 | |
| Hymna: თავისუფლება (Tavisupleba) Svoboda | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Batumi |
| Souřadnice | 41°39′ s. š., 42° v. d. |
| Rozloha | 2 900 km² |
| Nejvyšší bod | Kanli (3 007 m n. m.) |
| Časové pásmo | +4 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 339 000 (2017) |
| Hustota zalidnění | 116,9 obyv./km² |
| Jazyk | gruzínština |
| Národnostní složení | Gruzínci (96,04 %), Arméni (1,64 %), Rusové (1,10 %), Ukrajinci (0,24 %), Řekové (0,17 %) |
| Náboženství | křesťanství 54,5 %, islám 39,8 %[1] |
| Správa regionu | |
| Nadřazený celek |  Gruzie |
| Druh celku | autonomní republika |
| Podřízené celky | 6 distriktů |
| Vznik | 1991 |
| Předseda adžarské vlády | Tornike Rižvadze |
| Měna | Gruzínské lari |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | GE-AJ |
| Telefonní předvolba | +995 |
| Internetová doména | ge |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adžárie nebo Adžarsko, oficiálně Adžarská autonomní republika (gruzínsky აჭარის ავტონომიური რესპუბლიკა), je jednou ze dvou gruzínských autonomních republik, druhou autonomní republikou je Abcházie. Rozkládá se v jihozápadní Gruzii, při hranicích s Tureckem a na východním pobřeží Černého moře. Země je mimo jiné známá jako eminentní přímořská lázeňská oblast. Administrativním a hospodářským centrem této republiky je přístavní město Batumi, které je zároveň 2. největší město Gruzie.[2]
Politika a administrativní uspořádání[editovat | editovat zdroj]
Adžárie je jediným autonomním územím Gruzie, které je i přes léta rozporů s centrální tbiliskou vládou součástí této zakavkazské republiky.[pozn. 1]
Existence Adžarské autonomní republiky je zakotvena v adžarské ústavě a v gruzínském zákoně o Adžárii, který byl přijat po sesazení Aslana Abašidzeho. Adžárie má vlastní parlament a hlavu regionální vlády, která je však dosazena centrální vládou v Tbilisi, spolu s celou Radou ministrů Adžárie, kterou ve funkci potvrzuje prezident. Ten má zároveň právo rozpustit adžarský parlament i vládu a má právo vetovat adžarské zákony, jež jsou v rozporu s gruzínskou ústavou.[3]
Od 21. července roku 2018 je předsedou adžarské vlády Tornike Rizhvadze.[4]
Adžárie je rozdělena do šesti dílčích územních celků:
| Název | Rozloha | Populace dle údajů z roku 2014 |
|---|---|---|
| Hlavní město Batumi | – | 152 839 |
| Municipalita Keda | 452 km² | 16 760 |
| Municipalita Kobuleti | 720 km² | 74 794 |
| Municipalita Chelvačauri | 410 km² | 51 189 |
| Municipalita Šuachevi | 588 km² | 15 044 |
| Municipalita Chulo | 710 km² | 23 327 |
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Adžarové hovoří gruzínským dialektem, jenž je ovlivněn turečtinou a kavkazskými jazyky, jimiž se v oblasti mluvilo v daleké minulosti. Považují se tedy za samostatný národ. Od pravoslavných Gruzínců se odlišují náboženstvím – islámem, který přijali během osmanské nadvlády. Zdaleka ne všichni obyvatelé Adžárie jsou však muslimové. Dle údajů z roku 2014 se 54,5 % obyvatel Adžárie hlásilo ke gruzínské ortodoxní církvi a pouze 39,8 % k islámu. V Adžárii se domluvíte bez problémů rusky (rozhodně tam mluví tímto jazykem více lidí než např. v Tbilisi) a v Batumi u moře i anglicky.
Mezi minority patří Rusové, Arméni, Řekové a Abchazové.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Adžárie byla ve starověku součástí přímořského království Kolchida a později Kavkazské Ibérie, jejího mocného souseda. V 5. století př. n. l. oblast zkolonizovali Řekové a během 2. století př. n. l. Adžárii ovládli Římané. Ve středověku byla potom součástí křesťanského království Egrisi, jež navazovalo na odkaz Kolchidy. V 9. století se Adžárie stala spolu s dalšími gruzínskými zeměmi součástí Gruzínského království.
Díky nadvládě Osmanské říše se v Adžárii rozšířil během novověku islám. Dnes tedy muslimové tvoří významnou část místní populace, takže je tento region v Gruzii poněkud ojedinělým a plynou z toho i některé historické události. V roce 1878 byla Adžárie znovu připojena ke Gruzii, jež byla pod ruskou nadvládou. Po první světové válce bylo Batumi sídlem nejprve britských expedičních vojsk, jež byly v roce 1920 vystřídány tureckou vojenskou správou. Dle mírových rozhovorů v Karsu byla Adžárie Turky uznána jako nedílná součást sovětské Gruzie. 16. července 1921 byla na základě dohod s Tureckem vytvořena Adžarská autonomní sovětská socialistická republika, aby v ní byli ochráněni obyvatelé islámského vyznání.
V letech 1991 až 2004 byla Adžárie součástí roztříštěné Gruzie a vybudovala si na centrální vládě reálnou autonomii mimo jiné díky svérázné vládě Aslana Abašidzeho, bývalého předsedy Nejvyšší rady Adžárie. Ten se zasloužil o to, že byla Adžárie ušetřena událostí, jež měly za následek občanskou válku v letech 1993 až 1994. Díky tomu z ní vybudoval nejbohatší region v rámci Gruzie, ovšem byl často obviňován, že napomáhal organizovanému zločinu a pašování, aby se obohatil a pomohl nelegálně vylepšit hospodaření své téměř nezávislé země. Vláda Gruzie však v této epoše situaci v Adžárii nevěnovala pozornost.
V návaznosti na tzv. Růžovou revoluci, při níž byl stávající gruzínský prezident Eduard Ševardnadze nahrazen Michailem Saakašvilim, rostlo napětí mezi adžárským vedením a novou ústřední gruzínskou vládou, která si vytkla za cíl omezení separatistických snah všech tří gruzínských samozvaných autonomních republik. Požadovala především odzbrojení adžárských sil věrných Abašidzemu. Konflikt málem přerostl v ozbrojený boj, ale nedošlo k němu, protože v témže roce vypukly v Batumi masové protesty proti Abašidzeho autokratické vládě, jež byly podníceny sankcemi a ultimáty ze strany gruzínské vlády. V květnu 2004 tedy Aslan Abašidze rezignoval a uprchl do Ruska. Následně byly vyhlášeny nové volby a přijaty zákony, jež přepracovaly adžarskou formu autonomie, a k moci se v Adžárii dostal Levan Varšalomidze. Adžárie je momentálně v rámci Gruzie de iure autonomní, nicméně de facto spadá pod kontrolu ústřední vlády Gruzie.
Letitým problémem byla dlouholetá přítomnost Ruské armády na území Adžárie, která měla pouze „dohlížet“ na situaci. V roce 2005 proběhla série jednání mezi Gruzií a Ruskem ohledně stažení ruských vojáků. V roce 2007 byla základna v Batumi vrácena Gruzíncům.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Další dvě území, autonomní republika Abcházie (hlavní město Suchumi) a autonomní oblast Jižní Osetie (hlavní město Cchinvali), se od Gruzie odtrhly a fakticky se chovají jako samostatné státy pod vlivem Ruské federace (většina obyvatelstva Abcházie i Jižní Osetie vlastní např. cestovní doklady Ruské federace, v obou regionech se platí ruským rublem atd.).
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ georgia-religion 2014
- ↑ LIŠČÁK, Vladimír. Státy a území světa. [s.l.]: Nakladatelství Libri, 1998. ISBN 80-85983-53-2. S. 36–37.
- ↑ საქართველოს პარლამენტი. www.parliament.ge [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-25. (gruzínsky)
- ↑ New Chairman Nominated for Gov't of Adjara. Georgia Today on the Web [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Russia closes last military base in Georgia. Reuters. 2007-11-13. Dostupné online [cit. 2019-02-22]. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adžárie na Wikimedia Commons
