Souhláskové stupňování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Souhláskové stupňování (neboli souhlásková gradace) je druh souhláskové mutace, kde se souhlásky střídají v různých stupních. Vyskytuje se v určitých uralských jazycích, jako je např. finština, estonština, karelština, severní sámština nebo nganasanština. Z baltofinských jazyků má tento systém nejrozsáhlejší votština. Ve většině těchto jazyků probíhá střídání ve dvou stupních, avšak např. severní sámština má tyto stupně tři.

Souhláskové stupňování v jazycích[editovat | editovat zdroj]

Finština[editovat | editovat zdroj]

Ve finštině dochází k mutaci souhlásky v poslední slabice či předposlední slabice. Tato mutace funguje oběma směry jako zeslabování nebo zesilování.

Příkladem zeslabování je:

  • halpa (levný) → halvan (gen. – levného)
  • aloittaa (začít) → aloitan (začínám)
  • katu (ulice) → kadussa (ines. – na ulici)

Příkladem zesilování je:

  • tavata (potkat) → tapaan (potkávám)
  • maata (ležet) → makaan (ležím)
Silná kk pp tt k p t nk lk rk lke rke hke uku yky lp rp mp ht nt lt rt
Slabá k p t němá v d ng l r lje rje hje uvu yvy lv rv mm hd nn ll rr

Votština[editovat | editovat zdroj]

Votština má oproti ostatním baltofinským jazykům rozsáhlejší systém souhláskového stupňování a podobně jako ve finštině probíhá ve dvou stupních. Kromě souhlásek existuje ještě změna samohlásky i na ďď, pokud i stojí mezi samohláskami.[1] Změny jsou následující:

Jedna souhláska:

  • kk → k, pp → p, tt → t, ss → s, šš → š, tts → ts, ttš → tš (ďď)
  • k → g: hk → hg, lk → lg, nk → ng, rk → rg
  • p → v: lp → lv, rp → rv
  • t → d (ďď, jj, v), ť → ď
  • t → němá: ht → h, nt → nn (n), lt → ll (l), rt → rr (r)
  • s → z: hs → hz, rs → rz
  • š → ž
  • mp → mm

Kombinace souhlásek:

  • tš → dž[2] (němá, ď, g)
    • htš → hj (zg, sk, zz, hď[2], zď[2])
    • ntš → nď (nn, ńń, ndž[2])
    • ltš → lg (ll)
    • rtš → rď (rj, rg, rdž[2])
  • fk → vg, pk → bg, tk → dg, šk → žg, sk → zg (zz)
  • tšk → džg

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČJERNJAVSKIJ, Vitalij. Vaďďa tšeeli (Izeõpõttaja) / Водский язык (Самоучитель) („Učebnice votštiny pro samouky“) [online]. 2005 [cit. 2011-08-25]. S. 8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-20. (rusky) 
  2. a b c d e Tato změna se vyskytuje pouze (nebo převážně) ve východním nářečí votštiny.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]