Zápor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Zápor (negace) v lingvistice znamená popření obsahu věty (výpovědi), části věty, větného členu nebo slova.

Druhy záporu[editovat | editovat zdroj]

Rozlišuje se zápor:

  • větný – popírá obsah věty, může být:
    • obecný, kdy popírá všechny možné případy: Nikdo nepřišel.,
    • částečný, který popírá jen část případů: Někdo nepřišel.
Prostředky tvoření:
  1. záporka ne před určitým slovesem: Dopis jsem nedostal.
  2. záporná zájmena, záporná příslovce + záporné sloveso určité: Nikdo ho nikdy neviděl.
  3. záporka ani + záporné sloveso určité: Neozval se ani hlásek.
  • členský - popírá platnost jednoho větného členu: Ne mně, ale jemu to říkej.
  • slovní - popírá význam samotného slova. Tvoří se pomocí záporky ne a vytváří se od podstatných a přídavných jmen, příslovcí a číslovek , výjimečně zájmen: nechuť, nechutný, nechutně, nejeden, nemnoho, nejá. Kladné a záporné slovo zpravidla vytvářejí antonymní dvojici: přítel - nepřítel, velký - nevelký; u některých slov původní (kladný) význam zanikl a užívá se pouze záporný výraz: nezbeda, nerost. Kuriózní jsou v češtině dvojice slov stvůra - nestvůra a svár - nesvár, které navzdory záporce představují synonymní výrazy.

Všechny tři formy záporu si mohou vzájemně konkurovat, přičemž se mírně mění význam věty: není to vhodné – je to nikoli vhodné – je to nevhodné.

V češtině se zápor tvoří obvykle záporkou ne, která se často připojuje jako předpona (nemám, neznámý), u zájmen a příslovcí předponou ni- (nikdo, nijak), případně záporné je již slovo samo (žádný).

Ve slovanských jazycích (včetně češtiny) je možná kumulace záporných slov ve větě, např. Nikdy to nikomu neříkej. V germánských jazycích obvykle může být ve větě pouze jeden záporný výraz, např. angl. Never say it to anybody (dosl. nikdy to někomu říkej), i když v hovorovém jazyce se také mohou kumulovat (např. slova We don’t need no education z písně Another Brick in the Wall od Pink Floyd).

Větný zápor se obvykle považuje za součást postojové modality věty.

Záporné otázky v češtině[editovat | editovat zdroj]

Zápor lze v českých zjišťovacích otázkách použít k odstínění některých významů. Na první pohled se kladná a záporná otázka zdají synonymní (Byls včera v kině? Nebyls včera v kině?), ale při bližším pohledu je mezi nimi významový rozdíl. Kladné otázky se obvykle používají, pokud mluvčí nepředjímá kladnou ani zápornou odpověď:[1]

  • Půjdeš nakoupit?
  • Už je to uvařené?

Naopak formulace se slovesem v záporném tvaru se používá:

  • pro návrhy, pokyny:
    • Nepůjdeš nakoupit? = Jdi nakoupit!
  • když mluvčí předpokládá kladnou odpověď:
    • Není to už uvařené? = Myslím, že už je to uvařené.
  • když mluvčí předpokládá zápornou odpověď:
    • Nevěříš mi? = Tak ty mi nevěříš!
    • Nebyls nakoupit? = Nakoupit jsi asi nebyl.
  • pro vyjádření pochybností, obavy:
    • Neřekl jsi mu to? = Doufám, že jsi mu to neřekl.

Pokud chce mluvčí zároveň vyjádřit údiv nad platností (neplatností) předpokládané odpovědi, připojí k otázce osobní zájmeno:

  • Ty půjdeš nakoupit? - Ty nepůjdeš nakoupit?

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠTÍCHA, František. Konkurence kladu a záporu v otázkách zjišťovacích. Naše řeč [online]. 1982, roč. 67, čís. 2 [cit. 2013-10-10], Praha. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 73-74.  

Související články[editovat | editovat zdroj]