Níðhöggr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Níðhöggr, detail z islandského rukopisu (17. století)

Níðhöggr je v severské mytologii had či drak okusující kořeny světového stromu Yggdrasilu. Jeho jméno se skládá ze staroseverských slov níð označujícího zbabělost, zženštilost či odsuzované sexuální chování – především pasivní homosexuální styk, a höggr „ránu uštědřující“.[1][2]

Veverka Ratatosk
ve větvích jasanu
bez klidu běhá.
Slova orla
seshora nese
netvoru Nidhöggovi.

(...)

Jasan Yggdrasil
zlý osud snáší,
trpčí, než tuší lidé:
jelen korunu hlodá,
kořeny Nidhögg drtí
a ze strany trouchniví trup.

Píseň o Grímnim, Poetická Edda[3]

Podle díla Gylfiho oblouznění z Prozaické Eddy Níðhöggr ohlodává v Niflheimu u studny Hvergelmi jeden ze tří kořenů Yggdrasilu. Taktéž se zde uvádí, že veverka Ratatosk předává nevraživá slova mezi ním a orlem žijícím v koruně stromu, a vyjmenovává další hady, kteří s ním obývají studnu Hvergelmi. Ve Vědmině písni se objevuje pasáž kterou lze chápat tak že se krmí těly vrahů, křivopřísežníků a těch co svedli ženy svých blízkých. Na úplném konci básně je Níðhöggr zmiňován ještě jednou:

Drak zdola přilétá
z Nidských plání,
temný pluje
nad propastmi,
na křídlech má
mrtvá těla
netvor Nidhögg.
V nic propadá se.

Vědmina píseň, Poetická Edda[4]

Podle Johna Lindowa, odborníka na středověkou Skandinávii, tato poslední sloka Vědminy písně následující po popisu konce světa a následného obrození sloužit jako efektivní zakončení přednesu básně a vyvolání v posluchačích pocit brzkého Ragnaröku. V každém případě však byl Níðhöggr symbolem chaosu a přicházejícího konce světa. Indoevropisté Georges Dumézil a Ake V. Ström přirovnali Níðhögga k védskému Ahi Budhnjáovi „hadu hlubin“, kterého zase spojili se světovým stromem Nyagrodha. Filolog Eleazar Meletinskij považuje Níðhögga za ekvivalent Jörmunganda, přičemž první figuruje ve vertikálním pojetí severské kosmologie, zatímco druhý v horizontálním.[5][6][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BARAGONA, Stephen Alan; RAMBO, Elizabeth Louise. Words that Tear the Flesh: Essays on Sarcasm in Medieval and Early Modern Literature and Cultures. Berlin: De Gruyter, 2018. ISBN 978-3110562118. S. 60. 
  2. PETERSON, Paul R. Old Norse Nicknames [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Runarmál - Píseň o Grímnim [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné online. 
  4. Runarmál - Vědmina píseň [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné online. 
  5. LINDOW, John. Norse Mythology: A Guide to Gods, Heroes, Rituals, and Beliefs. [s.l.]: Oxford University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0195153828. S. 239. 
  6. WATKINS, Calvert. How to Kill a Dragon. [s.l.]: Oxford University Press, 2001. ISBN 978-0195144130. S. 460. 
  7. MICHALÍKOVÁ, Jana. Ásgarð, Miðgarð a Útgarð: Vzájemné vztahy a jejich interpretace. Praha, 2011. Bakalářská práce. Karlova Univerzita, Filozofický fakulta. Vedoucí práce Jiří Starý. s. 26. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]