V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.

Aiakos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Aiakos
Aiakos a Telamón
Aiakos a Telamón
NarozeníAigina
ChoťEndeïs
Partner(ka)Psamathe
DětiPéleus[1][2]
Phocus[1]
Telamón[1]
RodičeZeus[1] a Aigína[1]
PříbuzníManes (sourozenec)
Achilles, Polydora a Polymélé (dcéra Pélea) (vnoučata)
Funkceking of Myrmidons
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Zeus[3]
syn Péleus[3]
vnuk Achilleus[3]

Aiakos (řecky Αἴακος, latinsky Aeacus) byl v řecké mytologii syn nejvyššího boha Dia a nymfy Aigíny.

Narodil se na ostrově Aigína, v dospělosti se tam stal králem a vládl moudře, s láskou k pravdě a spravedlnosti. Proto i sami bohové si ho volili jako soudce ve svých sporech.

Život mu ztrpčovala Diova manželka Héra – ze žárlivosti vůči jeho matce Aigíně ho nenáviděla a působila mu potíže. V době největšího rozkvětu jeho království na něj seslala hnilobnou mlhu, z níž se zrodila spousta jedovatých hadů. Ti otrávili prameny a potoky a všichni obyvatelé ostrova zahynuli.

Aiakos prosil Dia o pomoc, požádal ho o znovuosídlení své země lidem, který by byl pilný jako mravenci. Zeus mu seslal sen, v němž Aiakos viděl dub pokrytý spoustou mravenců, když stromem zatřásl, mravenci se proměnili v lidi. Když se probudil, viděl je živé a nazval je Myrmidony (myrméx znamená řecky mravenec).

Po své smrti se stal Aiakos ještě mocnějším a slavnějším, pro svou lásku ke spravedlnosti byl jmenován soudcem v podsvětí.

Proslavil se i svým potomstvem – syn Telamón se stal králem salamínským a otcem hrdinů Aianta a Teukra a druhý syn Péleus se stal králem fthíjským a otcem největšího achajského reka v trojské válceAchillea.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Aeăcus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  2. Nikolaj Petrovič Obnorskij: Pelej. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXIII.
  3. a b c HOMÉR. Ílias. Praha: Odeon, 1980. 516 s. Kapitola Rejstřík vlastních jmen, s. 492. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]