Ukrajinské námořnictvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ukrajinské námořnictvo
Znak ukrajinského námořnictva
Znak ukrajinského námořnictva
Země Ukrajina Ukrajina
Existence 1917–1921
1992–
Velikost 11 válečných lodí
39 pomocných lodí
10 letadel.[1]
Posádka 6500
Účast
Války protipirátské operace
Ukrajinská námořní vlajka Užití vlajky

Ukrajinské námořnictvo (ukrajinsky Військово-Морські Сили України) je jednou ze složek ozbrojených sil Ukrajiny. Hlavní operační oblastí námořnictva je Černé moře. Moderní ukrajinské námořnictvo vzniklo po rozpadu SSSR, ke kterému došlo roku 1991. Velitelství námořnictva je v Kyjevě.[2] Většinu svých válečných lodí země získala na základě rozdělení Černomořské floty sovětského námořnictva, které v první polovině 90. let představovalo silný spor mezi Ukrajinou a Ruskem.

Do března 2014 ukrajinské námořnictvo tvořilo cca 11 100 osob a přes soustavný nedostatek financí disponovalo několika plavidly o velikosti fregat a korvet (další sílu představovalo například Námořní letectvo s bojovými letouny, vrtulníky a letadly pro záchranné mise).

Situaci námořnictva velmi negativně ovlivnila anexe poloostrova Krym ze strany Ruska. Ukrajinské námořnictvo ztratilo některé důležité základny (Sevastopol a Kerč) a většinu válečných lodí i personálu. Zůstaly mu naopak základny Oděsa a Izmail. Na ukrajinském území se nachází rovněž město Nikolajev s loděnicemi, kde se za sovětské éry stavěly velké hladinové lodě. V roce 2015 oslabené námořnictvo tvořilo 6500 osob, 11 válečných lodí (z toho 1 fregata a 1 korveta), 39 pomocných lodí a 10 letadel.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nedokončený křižník Ukrajina

Vznik námořnictva po rozpadu SSSR[editovat | editovat zdroj]

Rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 vznikla nezávislá Ukrajina, která 1. srpna 1992 založila své vlastní válečné námořnictvo výnosem prezidenta Leonida Kravčuka. Zemi patří dlouhé pobřeží Černého moře, včetně poloostrova Krym, který Ukrajinské SSR roku 1954 daroval Nikita Chruščov. Separatisické tendence na převážně ruskojazyčném Krymu vyvolávaly napětí mezi Ruskem a Ukrajinou.[3] Předmětem dlouhých sporů byla otázka rozdělení sovětského Černomořské flotily, na které si obě země činily nárok. Dne 20. července 1992 posádka fregaty SKR-112 vyvěsila ukrajinskou vlajku a odplula do přístavu Oděsa. K válce se téměř schylovalo po incidentu z noci z 8. na 9. srpna 1994, kdy si ruská pomocná loď Boris Čereken vynutila odplutí z Oděsy, přičemž byla naložena množstvím přístavního vybavení v hodnotě milionů dolarů. Teprve poté se začalo rýsovat kompromisní řešení. Definitivně byla plavidla rozdělena roku 1997, přičemž Ukrajina si ponechala 18,3% plavidel sovětské černomořské flotily (převážně zastaralých či neschopných služby pro špatný technický stav).[4]

Ukrajinské námořnictvo po celou dobu trápí nedostatek financí, proto se zbavila části svých lodí a naopak dokončila některá plavidla rozestavěná ještě za sovětské éry. Zrušena byla stavba letadlové lodě Uljanovsk a rozestavěná letadlová loď Varjag byla prodána do Číny, kde byla dokončena jako Liao-ning. Z největších plavidel byly vyřazeny rovněž raketové křižníky Projektu 1134B Nikolajev a Taškent, které byly roku 1994 sešrotovány a torpédoborec Sposobnyj Projektu 61, prodaný k sešrotování roku 1995.[4] Neúspěšná zůstala snaha o dostavbu raketového křižníku Ukrajina Projektu 1164. Většina ukrajinských plavidel stále pocházela ze sovětské éry. Prvním zásadnějším modernizačním programem je stavba raketových korvet Projektu 58250, jehož prototypová jednotka Vladimir Veliky je od roku 2011 stavěna v Nikolajevu.[5] K březnu 2014 námořnictvo tvořilo 15 470 osob, 22 válečných lodí, jedna ponorka 50 pomocných lodí a 35 letadel.[1]

Ruská anexe poloostrova Krym[editovat | editovat zdroj]

V důsledku ruské anexe Krymu v březnu 2014 ztratilo ukrajinské námořnictvo některé své základny, významnou část svých lodí a personálu. V průběhu ruské intervence byly ukrajinské lodě zablokovány na svých základnách, obsazeny ruskými vojáky a některé byly potopeny. Původní posádka se vzdala a buď odešla, nebo se přidala k nepříteli. Například vjezd do zátoky Donuzlav a přilehlé základny byl zablokován potopením vyřazeného ruského raketového křižníku Očakov a vlečné lodě Šaktěr. Na celou operaci přitom dohlíželo několik ruských válečných lodí.[6]

Dne 22. března 2014 ruské ministerstvo obrany potvrdilo obsazení 54 z 67 plavidel ukrajinského námořnictva. Například ukrajinská korveta Chmelnyckyj (U208) projektu 1241.2 (v kódu NATO Pauk) byla napadena střelbou a následně násilně obsazena. Obsazena byla rovněž korveta Ternopil (U209) projektu 1124 (v kódu NATO Grisha V) a jediná ukrajinská ponorka Zaporižžja (U-01). Celkem námořnictvo přišlo o 12 ze 17 hlavních bojových plavidel, značné množství letadel a 12 000 z celkových 15 450 vojáků. Pouze některým lodím se podařilo z Krymu uniknout.[7] Zanedlouho začala jednání o vrácení obsazených plavidel. Jako první byly 14. dubna 2014 vráceny raketový člun Priluki a tanker Fastiv, dále 19. dubna 2014 výsadková loď Kirovohrad, korveta Vinnycja (U206) a pět dalších plavidel. Do 8. května 2014 bylo vráceno celkem 33 plavidel.[7] Celý proces se zastavil v souvislosti s propuknutím války na východní Ukrajině. Na okupovaném Krymu zůstalo 17 plavidel, včetně velké výsadkové lodě Konstantin Olšanskij, velitelské lodě Slavutič, korvet Luck (U205, Grisha V) a Ternopil (U209, Grisha V), minolovek Cherkasy a Chernihiv a ponorky Zaporižžja.[8] V roce 2015 oslabené námořnictvo tvořilo 6500 osob, 11 válečných lodí (z toho 1 fregata a 1 korveta), 39 pomocných lodí a 10 letadel.[1]

Obnova námořnictva po anexi Krymu[editovat | editovat zdroj]

Od rocu 2014 probíhá obnova námočnictva, kterou však komplikuje nedostatek finančních prostředků. Pořizovány jsou především malé bojové jednotky, jako jsou malé dělové čluny projektu 58155 Gjurza-M a výsadkové čluny projektu 58181 Centaur.

V roce 2019 byla přijata strategie rozvoje námořnictva do roku 2035. Strategie se dělí do tří etap (2019–25, 2025–30 a 2030–35). V první fázi mají být získány především průzkumné systémy a protilodní střely pro obranu pobřeží. Ve druhé fázi má jít o zlepšení schopností námořnictva ve výlučné ekonomické zóně prostřednictvím výkonnějších průzkumných a zbraňových systému doplněných o malé válečné lodě. Ve třetí fázi je plánováno získání několika víceúčelových korvet schopných zapojení do mezinárodních operací.[9]

Složení[editovat | editovat zdroj]

Pryluky (U153)

Fregaty[editovat | editovat zdroj]

Raketové čluny[editovat | editovat zdroj]

Korvety[editovat | editovat zdroj]

Dělové čluny[editovat | editovat zdroj]

Dělový člun Akkerman (U-174)

Plánované akvizice[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Ukraine’s navy barely recovering from its near-death experience [online]. Kyiv Post, rev. 2015-08-29 [cit. 2018-12-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 432. (česky) 
  3. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 220. (česky) [Dále jen Pejčoch (1998)]
  4. a b [Pejčoch, 1998, s. 221.]
  5. Ukraine's Volodymyr Velyky corvette being built at accelerated pace [online]. Kyiv post, rev. 2012-11-26 [cit. 2013-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Vladimir Putin scuttles his own navy warship in Black Sea to BLOCK Ukrainian vessels from leaving port as Crimeans face referendum on whether to join Russia [online]. Mail Online, rev. 2014-03-06 [cit. 2014-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Ukrainian Navy - March 2014 [online]. Globalsecurity.org [cit. 2018-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Russian media show Ukrainian ships in Crimea amid Putin's offer to return them [online]. UNIAN, rev. 2018-01-13 [cit. 2018-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Ukraine unveiled its naval development strategy through 2035 [online]. Navyrecognition.com, rev. 2019-03-12 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Ukraine launches new reconnaissance ship in Kyiv [online]. Navaltoday.com, rev. 2019-04-25 [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. (česky)