Fregata

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
La Rieuse, malá francouzská fregata (1674–1698)

Fregata byla původně malá a rychlá veslovo-plachetní obchodní, později plachetní válečná loď. Označení se používalo v 15.–17. století poměrně obecně, podobně jako slovo „loď“ nebo „člun“. Prošla dlouhým vývojem až do 20. století. V současnosti se jedná o válečné plavidlo menší než torpédoborec.

Plachetní fregata[editovat | editovat zdroj]

Fregata HMS Lutine z roku 1779
Velká francouzská fregata Égyptienne z r. 1799, vyzbrojená 24liberními dlouhými děly
HMS Pomone, britská fregata třídy Leda z r. 1805. Barevná litografie T. G. Daltona podle obrazu G. F. St.Johna

Vyvinula se postupně z malých lodí, zpočátku bez krycí paluby. Na přelomu 16. a 17. století používali malé plachetní fregaty dunkirští korzáři k rychlým přepadům především anglických obchodních lodí v Lamanšském průlivu a útokům na pobřeží Anglie. Odpovědí Angličanů bylo v r. 1628 deset stejných malých lodí, vzorovaných na dunkirských fregatách, pojmenovaných „Lion's Whelp“ (Lví hříva). Tyto pinasy s výzbrojí 10 děl jsou považovány za přímé předchůdkyně válečných fregat. Následné fregaty byly oproti pinase štíhlejší a obvykle rychlejší. Později stavěné fregaty byly postupně stále větší a s mohutnější výzbrojí, charakteristické vlastnosti však zůstávaly: byly lehčí konstrukce, štíhlejší – s poměrem délky k šířce asi 1 : 4, a s menším ponorem; byly tak rychlejší a měly lepší manévrovatelnost než běžné lodě. Za první britskou loď, pro niž byl tento termín použit, je označována Constant Warwick s 32 děly z roku 1645, ačkoli se lodě s podobnou konstrukcí a výzbroji nacházely v anglickém loďstvu již dříve.

Použití fregat se rozšířilo v 17. století do loďstev dalších států. Samotné označení fregata se po roce 1645 používalo zpočátku pro menší a středně velké válečné lodě, určené k výzvědné službě, hlídkování, ochraně před piráty a napadání obchodních lodí nepřítele, a také pro obchodní lodě podobné konstrukce. Později fregaty doprovázely a chránily konvoje zásobovacích nebo obchodních lodí, doprovázely eskadry řadových lodí, kterým sloužily jako předsunuté hlídky, v bitvě předávaly signály a asistovaly poškozeným lodím.

Fregaty byly trojstěžňové lodě s příčnými ráhnovými plachtami na předním a hlavním stěžni a latinskou plachtou na zadním stěžni. Vpředu měly šikmý čelen nejprve s jednou s ráhnovou plachtou, poté s další ráhnovou plachtou na čelenové čnělce. Později u větších fregat přibyly ráhnové plachty také na zadním stěžni a mezi předním stěžněm a čelenem trojcípé plachty – kosatky. Tento typ plného oplachtění již zůstal až do konce éry plachetních lodí. Velikost a výzbroj válečných fregat se postupně zvětšovala, ve druhé polovině 17. století byly největší fregaty dvojpalubové s výzbrojí až 60 děl a vysokými nástavbami (kastely); tyto mohutné lodě však již ztratily původní charakteristické vlastnosti. Za fregatu byla dokonce označována 80-dělová řadová loď Naseby z roku 1655, a to jen na základě toho, že měla o něco větší poměr délky k šířce, než běžné válečné lodě. Kromě velkých fregat existovaly souběžně také menší lodě, které byly označovány jako „lehké“ fregaty (z franc. frégate legére).

V čtyřicátých letech 18. stol. se objevuje „nová“ fregata, označovaná v anglosaských pramenech jako „pravá“ fregata (z angl. true frigate). První fregaty nového typu se začaly stavět ve Francii a o něco později také v Anglii. Jednalo se o válečnou loď střední velikosti minimálně o 26 dělech na jedné průběžné hlavní dělové palubě, schopnou operovat samostatně, s dostatečnou palebnou sílou, aby mohla bojovat se všemi ostatními typy lodí kromě mohutně vyzbrojených řadových lodí. Tyto fregaty neměly přední a zadní nástavby, nad hlavní palubou byly na přídi a vzadu za hlavním stěžněm jen lehké paluby, s nepočetnou výzbrojí děl malého kalibru. Rozsáhlá výzdoba typická pro lodě 17. století byla redukována, až v 19. století prakticky vymizela.

Od poloviny 18. století se velikost fregat a jejich výzbroj postupně zvětšovaly, na rozdíl od předchozího století ale nebyly až na ojedinělé výjimky přidávány žádné nástavby. Klasická typická fregata měla nejprve 28 děl a postupně se standardizovaly lodě o 32, 36, 38 a 40 dělech. Kalibr děl se zvětšoval z původních devíti liber na dvanácti- a osmnáctiliberní. Lodě s výzbrojí 38 a více 18liberních děl byly označovány jako „těžké“ fregaty (angl. heavy frigate). Největší fregaty napoleonských válek byly klasifikovány jako 44dělové, s 30 dlouhými děly v hlavní baterii o kalibru 24 liber, k tomu na horní palubě bylo navíc 20–22 karonád kalibru 24 nebo 32 liber.

Fregata byla 40 až 80 metrů dlouhá loď, šířka tvořila maximálně čtvrtinu délky. Oproti pinase byla štíhlejší a tím i rychlejší. Nosnost lodě v obchodním provedení byla až 2 000 tun. Trup měl rovný kýl a osvědčený hruškovitý tvar. S postupem času mizely přední i zadní nástavby a byla odstraňována zbytečná výzdoba.

Fregata měla vždy tři stěžně. První a hlavní byly dvojdílné a zadní byl jednodílný. Ráhnové plachty byly lichoběžníkové a na zadním stěžni byla latinská plachta. Modernější fregaty měly dlouhý dvoudílný čelen, který nesl bohaté oplachtění, a to i včetně trojcípých plachet.

Fregaty tvořily páteř válečných loďstev.

Paroplachetní fregata[editovat | editovat zdroj]

Dánská paroplachetní šroubová fregata Jylland z r. 1862, nyní muzeum v Ebeltoftu

Fregata v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Francouzská fregata třídy La Fayette

Současná fregata sdílí se svou předchůdkyní pouze označení. V moderním vojenském názvosloví je fregata malá, všestranná a spolehlivá loď. Je zpravidla mnohem menší než torpédoborec a jejím hlavním úkolem je boj s ponorkami a doprovod konvojů či obojživelných výsadkových svazů. V některých námořních silách (například. Nizozemské královské námořnictvo či Německé námořnictvo) se jako fregata označují jednotky větší (např. třída De Zeven Provinciën či třída Sachsen), které by jinak svými parametry patřily mezi torpédoborce. Důvodem je zejména politicky motivovaná snaha o zdůraznění obranného charakteru dané námořní síly, neboť fregaty jsou na rozdíl od torpédoborců tradičně vnímány jako jednotky obranné.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Boudriot, Jean & Berti, Hubert, The History of the French Frigate, Jean Boudriot Publications, Rotherfield 1993. ISBN 0-948864-15-X
  • Canney, Donald L., Sailing Warships of the US Navy. Naval Institute Press, Annapolis 2001. ISBN 1-55750-990-5
  • Gardiner, Robert & Lambert, Andrew (Editors), Steam, Steel and Shellfire: The Steam Warship, 1815–1905. Conway's History of the Ship series, Chartwell Books Inc., Edison N.J. 2001. ISBN 0-7858-1413-2
  • Gardiner, Robert, The First Frigates. Ninepounder & Twelve-pounder Frigates 1748–1815. Conway Maritime Press, London 1992. ISBN 0-85177-601-9
  • Gardiner, Robert, The Heavy Frigate. Eighteen-pounder Frigates: Volume I, 1778–1800. Conway Maritime Press, London 1994. ISBN 0-85177-627-2
  • Gardiner, Robert, Frigates of the Napoleonic Wars. Chatham Publishing, London 2000. ISBN 1-86176-135-X
  • Gardiner, Robert (1999) Warships of the Napoleonic Era. Design, Development and Deployment. Seaforth Publishing, Barnsley 2011. ISBN 978-1-84832-108-3
  • Lambert, Andrew, Battleships in Transition, the Creation of the Steam Battlefleet 1815–1860. Conway Maritime Press, London 1984. ISBN 0-85177-315-X
  • Lyon, David & Winfield, Rif., The Sail & Steam Navy List. Chatham Publishing, London 2004. ISBN 1-86176-032-9
  • Pérez, Enrique García-Torralba, Las fragatas de vela de la Armada Española 1600–1850. Madrid 2011.
  • Rodger, N. A. M., The Command of the Ocean: A Naval History of Britain 1649–1815. Penguin Books, London 2005. ISBN 0-7139-9411-8
  • Tredrea, John, & Sozaev, Eduard, Russian Warships in the Age of sail 1696–1860. Seaforth Publishing, Barnsley 2010. ISBN 978-1-84832-058-1
  • Winfield, Rif (1997) The 50-Gun Ship. A Complete History. Mercury Books, London 2005. ISBN 1-84560-009-6
  • Winfield, Rif, British Warships in the Age of Sail 1603–1714. Design, Construction, Careers and Fates. Seaforth Publishing, Barnsley 2009. ISBN 978-1-84832-040-6
  • Winfield, Rif, British Warships in the Age of Sail 1714–1792. Design, Construction, Careers and Fates. Seaforth Publishing, Barnsley 2007. ISBN 978-1-84415-700-6
  • Winfield, Rif, British Warships in the Age of Sail 1793–1817. Design, Construction, Careers and Fates. Chatham Publishing, London 2005. ISBN 1-86176-246-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]