Estonské námořnictvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Estonské námořnictvo
Vlajka námořnictva
Vlajka námořnictva
Země Estonsko Estonsko
Vznik 1994
Velikost 3 minolovky
1 podpůrná loď
Nadřazené jednotky Estonské ozbrojené síly
Účast
Války Estonská osvobozenecká válka

Estonské námořnictvo (estonsky: Eesti Merevägi) je námořní složkou ozbrojených sil Estonska. Úkolem námořnictva je především ochrana estonských teritoriálních vod, obrana přístavů a obchodních tras.[1] Námořnictvo se specializuje především na likvidaci min. Tvoří jej tři minolovky a jedna podpůrná loď.[2] Estonská plavidla mají před jménem zkratku EML.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dělový člun Lembit
Ponorky Kalev a Lembit

Estonské námořnictvo bylo vytvořeno po vyhlášení nezávislosti estonské republiky roku 1918. Jako den vzniku námořnictva se slaví 21. listopad. Zapojilo se do estonské osvobozenecké války. Jádro námořnictva tvořily torpédoborce Lennuk (ex Avtroil) a Wambola (ex Spartak), Brity zajatá plavidla ruského carského námořnictva. Roku 1933 byly prodány do Peru. Dále tři dělové čluny Lembit (ex Liber, ex Bobr, rozebrán 1924), Laine (ex Sputnik, potopen 1941) a Wanemunde (ex Imperator, potopen 1941), torpédový člun Sulev (ex A32) a minonosky Ristma (ex Apostol Pjotr, rozebrána 1960) a Suurop (ex Apostol Pavel, potopena 1941). Významnou posilou byly, ve Velké Británii postavené, dvě střední minonosné ponorky třídy Kalev. Roku 1939 byl ve stavbě také dělový člun Pikker. Roku 1940 byla země okupována Sovětským svazem, její námořnictvo zaniklo a válečné lodě převzalo sovětské námořnictvo. Za druhé světové války byla jejich značná část potopena.[4]

Estonsko obnovilo svou nezávislost 20. srpna 1991, přičemž jeho námořnictvo bylo obnoveno roku 1994.[1] Ještě roku 1994 byl získán dánský kutr Mallemukken, zařazený jako Ahti.[5] Roku 1997 získalo dvě německé minolovky třídy Frauenlob a roku 2002 třetí (plus jednu na náhradní díly). Roku 1999 byly zakoupeny dva hlídkové čluny třídy Rithiemi. Roku 2000 byly získány dvě monolovky třídy Lindau (typ 320). V letech 2003–2004 byly získány tři britské minolovky třídy Sandown. Největším plavidlem námořnictva byla fregata Admiral Pitka (A 230), provozovaná v letech 2000–2013. Využívány byly též dva hlídkové čluny projektu 1400M (Zhuk).

Roku 2006 byly zakoupena dánská minonoska třídy Lindormen, zařazená jako Wambola (A433).[5]

Mezinárodní spolupráce[editovat | editovat zdroj]

Estonské námořnictvo se podílí na operacích NATO. Svými plavidly přispívá do jednotky Standing NATO Mine Countermeasures Group 1 (SNMCMG1). Podílelo se také na misi Evropské unie a Spojených národů ve Středomoří EU NAVFOR MED/Operace Sophia.[1]

Složení[editovat | editovat zdroj]

Minolovky[editovat | editovat zdroj]

Admiral Cowan (M313)
Wambola (A433)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Navy [online]. Estonian Defence Forces [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Naval Flotilla [online]. Estonian Defence Forces [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Estonia [online]. Worldwarships.com [cit. 2018-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-03. (anglicky) 
  4. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 197. (česky) 
  5. a b Two former Minelayers sold to Estonia [online]. Danish Naval History [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]