Baltijsk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Baltijsk
Балтийск
Baltijsk – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 10 m n. m.
Časové pásmo UTC+2[1]
Stát Rusko Rusko
federální okruh Severozápadní federální okruh
oblast Kaliningradská oblast

Baltijsk na mapě
Kaliningradská oblast na mapě Ruska

Baltijsk
Baltijsk
Baltijsk, Kaliningradská oblast
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 49 km²
Počet obyvatel 33 212[2] (2016)
Správa
Vznik 1626
Oficiální web www.baltiysk.ru
Telefonní předvolba (+7) 40145
PSČ 238520–238528
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baltijsk (rusky Балтийск, polsky Piława, litevsky Piliava), do roku 1946 Pillau (německy; rusky Пилла́у, česky Pilava), je město v Kaliningradské oblasti, exklávě Ruské federace. Leží na severní části Viselské kosy oddělující Vislanský záliv od Gdaňského zálivu, a to přímo na kraji Baltijského průlivu, který oba zálivy propojuje. Přístav je domovem ruské Baltské flotily. V roce 2010 měl Baltijsk přes 32 tisíc obyvatel.

Historie města[editovat | editovat zdroj]

Pilava vesnicí[editovat | editovat zdroj]

Na místě dnešního města stála původně rybářská vesnice baltského kmene Prusů. Odtud také pochází německé pojmenování města Pillau z pruského slova pils - česky pevnost. V blízkosti vesnice proběhla v roce 1370 bitva mezi Řádem německých rytířů a Litevským velkoknížectvím. Poprvé pak byla vesnice zvaná Pilen zmíněna v roce 1430. Místo se začalo rychle rozvíjet po sérii dvou silných boří v letech 1479 a 1510, kdy se u města vytvořila laguna mezi Vislanským a Gdaňským zálivem. Osada se stala jedním z nejdůležitějších přístavů tehdejšího Pruska. Tzv. Blockhaus (opevněný srub) byl postaven v roce 1537, sklady v roce 1543 a první opevnění 1550. Během Třicetileté války přístav obsadili Švédové pod velením krále Gustava II. Adolfa. Po válce Švédové v Pilavě zůstali a postavili zde bastionovou pevnost. V roce 1635 zaplatili místní občané 10 000 tolarů Švédsku, aby jejich město opět přešlo pod pruskou správu.

Pilava městem[editovat | editovat zdroj]

S koncem 17. století přišel výrazný rozvoj osady. Byl postaven maják a kamenný kostel. Sám ruský car Petr Veliký zavítal do přístavu při své cestě do západní Evropy v roce 1697. Městská práva získala Pilava roku 1725 dekretem krále Fridricha Viléma I. Následně byla v roce 1745 postavena městská radnice v barokním stylu. Bohužel tato budova byla kompletně zničena při bombardování města v roce 1945. Během Sedmileté války (přesně v letech 1758 - 1762) obsadila Pilavu ruská vojska. V červnu 1807 dobyla město francouzská armáda pod velením Napoleona, ale zbytek 19. století již proběhl ve městě bez jakýchkoliv katastrof. V roce 1865 byl přístav spojen s Königsbergem pomocí železnice a 1871 Prusové zmodernizovali místní pevnost. Velice negativně zapůsobilo na místní ekonomiku zprovoznění kanálu mezi Vislanským zálivem a Köninsbergem v listopadu 1901, kdy se místní přístav dostal mimo hlavní lodní trasy. V roce 1902 se město Pilava spojilo s dosud samostatnou pevností a počet obyvatel dosáhl 7 000, při začlenění další okolních osad mělo město před Druhou světovou válkou okolo 12 000 obyvatel.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

S nadcházející Druhou světovou válkou získával přístav opět na důležitosti. V roce 1933 se zde usídlila minolovná flotila, námořní letecká základna vznikla 1939 a rok na to zde vzniklo výcvikové centrum pro ponorky. Na konci války se stala Pilava klíčovým přístavem pro operaci Hannibal. Cílem operace bylo evakuovat veškeré německé obyvatelstvo z Pobaltí do Německa před postupující Rudou armádou. Od ledna 1944 do dubna 1945 prošlo přístavem na 450 000 uprchlíků. Dne 5. února 1945 provedli na město Sověti nálet, který zničil většinu staré městské zástavby. Němci před jejich příchodem do města 24. dubna 1945 vyhodili přístav do povětří. Rudá armáda obsadila město následujícího dne.

Pilava jako součást SSSR a Ruska[editovat | editovat zdroj]

Po válce se stala Pilava součástí SSSR, přístav byl přejmenován na Baltijsk (znamenající v ruštině Baltské město). Zbytek německého obyvatelstva byl vyhnán a do města se nastěhovali převážně Rusové z Povolží, středního Ruska a Běloruska. Přístav se stal sídlem Baltské flotily, a tak se Baltijsk stal uzavřeným městem. Do města byl zákaz vstupu cizincům a Rusové se do Baltijsku dostali pouze na speciální povolení. Vě městě byla v době Studené války postavena letecká základna. Baltijsk je společně Kaliningradem jediným ruským přístavem v Baltském moři, který v zimě nezamrzá.

Po rozpadu SSSR v roce 1991 se město stalo součástí Ruska. Status uzavřeného města byl sice zrušen, ale díky existenci námořní vojenské základny je pohyb osob stále omezen. Ve městě byl nedávno postaven pomník caru Petru Velikému a carevně Alžbětě I.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj obyvatelstva v průběhu doby[editovat | editovat zdroj]

Rok 1782 1875 1890 1933 1939 1959 1970 1979 1989 2002 2010
Obyvatelé 1 300 3 196 3 303 7 577 10 980 17 378 20 300 23 568 27 070 33 252 32 697

Aktuální složení obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 2010 bylo etnické složení v městě následující:[3]

Významné osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Baltiysk na anglické Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21, [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011, [cit. 2014-12-21]. (xls) Dostupné online. (rusky) 
  3. Volkszählungsdaten, veröffentlicht vom Territorialen Organ des föderalen Dienstes für staatliche Statistik in der Oblast Kaliningrad

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]