Jurij Andruchovyč
| Jurij Igorovyč Andruchovyč | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. března 1960 (61 let) Ivano-Frankivsk |
| Povolání | spisovatel, básník a překladatel |
| Alma mater | Literární institut Maxima Gorkého Ukrainian Academy of Printing |
| Témata | poezie |
| Ocenění | Herderova cena (2001) Lipská knižní cena (2006) Goethe-Medaille (2016) Antonovych prize Cena Hannah Arendtové … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | People's Movement of Ukraine |
| Děti | Sofija Andruchovyč |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jurij Ihorovyč Andruchovyč (ukrajinsky Юрій Iгорович Андрухович; * 13. března 1960, Ivano-Frankivsk, Ukrajina) je ukrajinský spisovatel, básník, překladatel, rockový hudebník a performer. Žije v rodném Ivano-Frankivsku.
Život[editovat | editovat zdroj]
Andruchovyč se narodil v Ivano-Frankivsku v ukrajinské Haliči. V roce 1983, po studiu na žurnalistické fakultě ve Lvově, narukoval do sovětské armády, v níž strávil dva roky. Krátce po vojně založil se svými přáteli Oleksandrem Irvancem a Viktorem Neborakem literární skupinu Bu-Ba-Bu (Burleska-Bordel-Bufonáda), která se proslavila básnickými pásmy kombinovanými s performancemi.
V lednu roku 2014 se internetem začalo šířit „Prohlášení Jurije Andruchovyče k evropským občanům“,[1] které popisuje vývoj situace v Kyjevě a Ukrajině při protivládních protestech, mířených především proti prezidentu Viktoru Janukovyči.
V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Ve stejném roce byl s autorem natočen portrét pro cyklus Ukrajinská čítanka – Ukrajina, davaj, Ukrajiny, který vznikl v koprodukci nakladatelství Větrné mlýny a tří veřejnoprávních televizí z Česka (ČT), Polska (TVP) a Slovenska (RTVS). Režisérem dílu je J. A. Pitínský.
Díla[editovat | editovat zdroj]
- Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha (1992)
- Moskoviáda (1993)
- Perverze (1996)
- Poslední teritorium (2003)
- Dvanáct obručí
- Moje Evropa (2004, česky Periplum Olomouc, 2009)
- Tajemství
- Orpheus, Illegal
- Lexikon intimních měst
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha. Olomouc: Burian a Tichák 2006.
- Moskoviáda. Praha: Fra 2015.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 2006 získal literární cenu 'Angelus' za knihu 'Dvanáct obručí'.[2] V roce 2019 se stal laureátem Ceny Václava Buriana za kulturní přínos pro středoevropský dialog.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ANDRUCHOVYČ, Jurij. Prohlášení Jurije Andruchovyče k evropským občanům. A2larm [online]. 2014-01-24 [cit. 2014-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Angelus 2006. Angelus.com.pl [online]. 2006-12-02. 'Literacka Nagroda Europy Środkowej ANGELUS' (2006), polsky. Dostupné online.
- ↑ Andruchovyč v Olomouci. Olomouc [online]. 2020-01-16 [cit. 2020-01-17]. Dostupné online. (česky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Osoba Jurij Andruchovyč ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jurij Andruchovyč
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jurij Igorovyč Andruchovyč na Wikimedia Commons - Jurij Andruchovyč
- „Kultuře netřeba ministerstva. Rozhovor s Jurijem Andruchovyčem“ in: Plav 1/2011.
- "Moskoviada (úryvek). Přel. Miroslav Tomek a Oleksij Sevruk"[nedostupný zdroj] in: Porohy 20-21/2011
- Studie, věnována tvorbě Jurije Andruchovyče na stránkách časopisu ČLOVĚK - Časopis pro humanitní a společenské vědy (autor A. Sevruk)
- https://web.archive.org/web/20160820183937/http://www.autorskecteni.cz/2015/cz/program/14-Jurij-Andruchovyc
- https://www.youtube.com/watch?v=7j5rkK3yH-s&list=PLVHfWhpmBn_YUK9-ebFo6c_e8Q1T7tFxQ&index=11
