Metro v Charkově
| Metro v Charkově | |
|---|---|
 Logo metra v Charkově | |
 .jpg)     Koláž stanic Charkovského metra Po směru hodinových ručiček počínaje prvním obrázkem nahoře: stanice Puškinska, Zachysnykiv Ukrajiny, Architektora Beketova, Kyjivska, 23 Serpňa se soupravou 87-71 a Deržprom | |
| Základní informace | |
| Délka sítě | 38,45 km |
| Počet linek | 3 |
| Počet stanic | 30 |
| Datum otevření | 1975 |
| Parametry | |
| Rozchod koleje | 1520 |
| Přívod proudu | přívodní kolejnicí |
| Napětí | 825 V |
| Vozy a zázemí | |
| Nasazené typy vozů | Soupravy 81–717/714 a varianty Soupravy 81-740/741 Em508T Soupravy 81-760/761 Ež3 Soupravy 81-7036/7037 |
| Počet vozů | 65 |
| Depa | 2 |
| Mapa sítě | |
 | |
| Externí odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Metro v Charkově (ukrajinsky Харківський метрополітен, Charkivs'kyj metropoliten) zajišťuje systém tří linek podzemní dráhy pod Charkovem, druhém největším městě Ukrajiny. Jedná se o druhý nejstarší systém svého druhu v zemi a šestý v bývalém Sovětském svazu. V provozu je charkovské metro od roku 1975 a do roku 1991 neslo název Charkivskyj metropoliten imeni V. I. Lenina (Харківський метрополітен імені В. І. Леніна).[1]
Metro má v současné době tři linky značené názvem a barvami: Cholodnohirsko-Zavodska (červená), Saltivska (modrá) a Oleksijivska (zelená). Celkem má síť délku 38,45 km a nachází se zde 30 stanic.[2] Konstrukčně se jedná o klasické metro sovětského typu, v centru s raženými a na okraji města s hloubenými stanicemi. Saltivská linka překračuje řeku Charkov metromostem.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První projekty na vybudování metra pod Charkovem se objevily v dobách, kdy město bylo metropolí tehdejší USSR. V 30. letech ale úřady republiky přesídlily do Kyjeva; navíc ve druhé světové válce utrpěl Charkov těžké škody. S výstavbou metra se tak v 50. letech začalo právě v Kyjevě a Charkov musel počkat.
V 60. letech se však začala ukazovat nedostatečná kapacita povrchové dopravy; nakonec se roku 1968 přece jen začalo s výstavbou podzemní dráhy.
O sedm let později, 23. srpna 1975, byl otevřen první úsek metra o délce 10,4 km a osmi stanicích. Na rozdíl od starších sítí podobného typu v bývalém SSSR, v Charkově metro mělo spíše než ozdobně působit moderně; proto ztvárnění mnohých stanic se obešlo bez nákladných dekorativních prvků, známých z Moskvy či Petrohradu. Stále jsou však stanice provedeny ve velkolepém stylu; na jejich obklad bylo použito mnoho mramoru a žuly; osvětlení v mnoha stanicích zajišťují lustry.
V budoucnosti se počítá s rozvojem sítě; roku 2025 má existovat již dalších 30 km nových tratí, počítá se i s větvením stávajících. Rozšiřování metra však postupuje velmi pomalu – v 90. letech sice byla sice otevřena zcela nová Aleksejevská linka, avšak poté se již neobjevilo dlouho nového nic. Teprve v polovině prvního desetiletí 21. století přibývají postupně nové stanice; avšak ne nové úseky o délce mnoha stanic, jako dříve.
Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- most se nachází mezi stanicemi Kyivska a Akademika Barabashova na lince Saltivska. Most překračuje řeku Charkov a je zcela uzavřen bez oken, aby se zachovalo proudění vzduchu.
- metro vede pod 3 řekami Charkov, Lopan a Saržinka
- čínský výrobce CRRC Tangshan vybrán jako vítěz kontraktu na dodávku osmi pětivozových souprav pro charkovské metro v roce 2020, s dodávkou na rok 2022.
- na rozdíl od kyjevského metra není Charkov privatizován a metro je tedy ve vlastnictví města.
Linkové vedení[editovat | editovat zdroj]
Síť obsahuje tři linky o délce 38,4 km, na kterých se nachází 30 stanic.[2]
Každá linka má svou vlastní trať, v žádném úseku není vedeno více linek. Přestup je možný v šesti stanicích: Sportyvna, Majdan Konstytuciji, Istoryčnyj muzej, Universytet, Metrobudivnykiv a Deržprom, které tvoří vrcholy „přestupního trojúhelníku“ pod centrem města. Přestupní stanice mají každá svůj název, stejně jako v Kyjevě. Soupravy mohou přejíždět mezi všemi linkami, to využívá hlavně linka Oleksijivska, která zatím nemá své vlastní depo.
| # | Název | Rok otevření | Délka | Počet stanic |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Cholodnohirsko-Zavodska | 1975 | 17,3 km | 13 |
| 2 | Saltivska | 1984 | 10,3 km | 8 |
| 3 | Oleksijivska | 1995 | 10,9 km | 9 |
| Celkem: | 38,4 km | 30 |
Cholodnohirsko-Zavodska – M1[editovat | editovat zdroj]
Cholodnohirsko-Zavodska je nejstarší linkou systému, vede ze sídliště Cholodna hora až do industriální zóny města a je označena červenou barvou. Její první úsek byl otevřen v roce 1975 mezi stanicemi Cholodna hora a Turboatom. Na lince se nachází 13 stanic a je dlouhá 17,3 km. Linka se rozšiřovala dále na východ do stanice Industrialna. Přestupní stanice linky jsou Sportyvna a Majdan Konstytuciji.
Saltivska – M2[editovat | editovat zdroj]
Saltivska je druhou nejstarší linkou systému, vede z centra Charkova na sídliště Saltivka a Pisky a je označena modrou barvou. Její první úsek byl otevřen v roce 1984 mezi stanicemi Istoryčnyj muzej a Akademika Barabašova. Na lince se nachází 8 stanic a je dlouhá 10,3 km. Linka se dále rozšiřovala na sever do stanice Herojiv Praci. Linka je jedinná, která překonává řeku Charkov metromostem. Přestupní stanice linky jsou Istoryčnyj muzej a Universytet.
Oleksijivska – M3[editovat | editovat zdroj]
Oleksijivska je nejnovější linkou systému, která vede z Balašovky, přes centrum do sídliště Pavlove pole a Oleksijivka a je označena zelenou barvou. Její první úsek byl otevřen v roce 1995 mezi stanicemi Metrobudivnykiv a Naukova. Na lince se nachází 9 stanic a je dlouhá 10,9 km. Linka se rozšiřovala dále na severozápad do stanice Peremoha. Přestupní stanice linky jsou Metrobudivnykiv a Deržprom.
Vozový park[editovat | editovat zdroj]
Celkový vozový park metra k roku 2019 je 307 vozů.[4] Celá síť je obsluhována dvěma depy s názvy Nemyšljanske a Saltivske a v budoucnu nové depo Oleksijivske.[5]
Dopravu zajišťují pětivozové soupravy typu 81-71, E, Ež a Em. V roce 2020 byl vybrán čínský výrobce CRRC Tangshan jako vítěz kontraktu na dodávku osmi pětivozových souprav pro charkovské metro, s dodávkou na rok 2022.
Odbavovací systém[editovat | editovat zdroj]
V Charkovském metru se používají turnikety pro vstup i výstup ze stanice. Cestující otevírá turniket pomocí předplacené karty, nebo lístku s čárovým kódem.[6] Jízdné je 8 hřiven a dá se koupit u automatů u turniketů.[3]
Ceny jízdného[editovat | editovat zdroj]
Při spuštění metra, jízdné stálo 5 kopějek, do rozpadu Sovětského svazu se cena zvýšila na 15 kopějek. Po rozpadu Sovětského svazu se cena zvyšovala a v roce 2009 lístek stál již 1 hřivnu.[7] Od roku 2011 se každým rokem se cena přibližně zvyšovala o jednu hřivnu. Dnešních 8 hřiven za lístek platí od roku 2019.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Харьков: Архитектура, памятника, новостройка. Путеводитель:Харьковский метрополитен имени В. И. Ленина. alyoshin.ru [online]. [cit. 2023-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-09-17. (rusky)
- ↑ a b Офіційний сайт КП «Харківський метрополітен». www.metro.kharkov.ua [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b Метро. Станции и сооружения. Метромост [online]. [cit. 2023-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-11-26. (rusky)
- ↑ Kharkiv, metro — Seznam vozového parku. transphoto.org [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online.
- ↑ КРАСОВСКАЯ, Людмила. На Алексеевской линии метро начали строить новые тоннели [online]. 2017-12-06 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Перелік та умови отримання послуг, що надаються КП «Харківський метрополітен». www.metro.kharkov.ua [online]. [cit. 2023-06-16]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ Про встановлення тарифу на перевезення пасажирів у метрополітені міста Харкова [online]. [cit. 2023-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2003-09-08. (ukrajinsky)
- ↑ У Харкові встановили нові тарифи на проїзд в метрополітені [online]. [cit. 2023-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-09. (ukrajinsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Metro v Charkově na Wikimedia Commons
