Pravda vítězí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlajka prezidenta republiky s nápisem Pravda vítězí
Heslo na památníku československých vojáků ve Francii

Pravda vítězí (slovensky Pravda víťazí, latinsky Veritas vincit) je historické heslo, které je od 30. března 1920 na vlajce prezidenta Československé republiky a po zániku Československa na vlajce prezidenta České republiky v české verzi. Krátce po listopadu 1989 byla na druhé straně slovenská verze hesla.[1] Pak v letech 19901992 se používala latinská verze jako jazykově neutrální kompromis dosažený mezi českou a slovenskou politickou reprezentací.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Spojení „pravda vítězí“ se dostalo na prezidentskou vlajku z dopisů Mistra Jana Husa, který roku 1413 napsal Janovi z Rejštejna, že „pravda vítězí nad vším“ (Super omnia vincit veritas), a roku 1415 psal z kostnického vězení Pražské univerzitě: „Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky“.[2]

František Michálek Bartoš nalezl slova „pravda vítězí“ již v předhusitských postilách křižovníka Johlína z Vodňan a miličovce Tomáška. Sleduje je v ústech Husových, u husitů, u Bratří a opět v literatuře devatenáctého století.[3][4] V literatuře 19. století se totiž vyskytuje tato zkrácená verze hesla,[5] takže Tomáš Garrigue Masaryk toto heslo nevytvořil, jak například tvrdí Petr Hájek.[6]

Některé prokatolické prameny ale uvádějí, že se jedná o pozměněnou formu husitského výroku „Veritas Dei Vincit“.[7][8] Tato tvrzení pronesl již Jaroslav Šimsa[9] a po listopadu 1989 například Karel Schwarzenberg,[10][5] poradce Václava Havla[2] a jehož praděd Karel IV. Schwarzenberg byl již protihusitsky zaměřen.[11] Delší verze má být zobrazena i na husitské korouhvi v Jenském kodexu a kterou používal již Jiří z Poděbrad.[12] To ovšem není pravda, protože kodex na foliu 56r obsahuje nápis VERITAS VINCIT.[13] V podobě zlatého nápisu toto „zkrácené“ heslo[14] spolu s kalichem a sochou krále Jiřího z Poděbrad dal umístit nad průčelí Týnského chrámu kališnický biskup Jan Rokycana.[2] Vydržel tam až do 17. ledna 1623, kdy jej pobělohorský katolický týnský kněz Jan Ctibor Kotva z Freifelsu s jezuitou Jiřím Plachým snesli dolů, roztavili a nahradili Pannou Marií.[15][16]

Roku 1918 přijel Tomáš Garrigue Masaryk s vlaječkami s tímto heslem a na standartu se dostalo z návrhu Jaroslava Jareše.[17]

Mírně pozměněné heslo v latinské formě „Veritas Domini Vincit“ používá také ve svém znaku Duchovní služba Armády České republiky, která vznikla v roce 1998 z iniciativy katolické církve.[18]

Pramen[editovat | editovat zdroj]

Myšlenka pochází z apokryfní „Třetí knihy Esdráš“, která sice nikdy nebyla součástí biblického kánonu, přesto se ve středověkých latinských biblích často vyskytuje a i husitští kazatelé ji citovali. Třetí kapitola této knihy popisuje hostinu u perského krále Daria. Když si šel král po hostině zdřímnout, dohodli se tři jeho mladí strážci, že každý napíše na lístek, co je na světě nejsilnější. První napsal, že je to víno, druhý, že je to král. Třetí, Žid Zorobabel, napsal, že „silnější jsou ženy, ale nade vším vítězí pravda“ (latinsky „fortiores sunt mulieres, super omnia autem vincit veritas“, 3 Ezd 3,12, řecky „Υπέρ δε πάντα νικά η αλήθεια“). Když se král probudil, svolal královskou radu a nechal mládence jejich názory obhajovat. Poslední Zorobabel mimo jiné říká: „Což není veliký ten, který všechno stvořil, veliká pravda a silnější než všechno?“ (3 Ezd 4,34) „A pravda trvá a sílí, žije a prosadí se na věky věků!“ (3 Ezd 4, 38). Když domluvil, všichni volali: „Veliká a silná je pravda, která zvítězí!“ (3 Ezd 4,41) Když se ho pak král zeptal, jakou chce odměnu, připomněl mu jeho slib, že znovu postaví Jeruzalém (3 Ezd 4,43).[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.cestipanovnici.estranky.cz/clanky/statni-symboly-ceske-republiky/statni-pecet-a-standarta-prezidenta-republiky.html – Státní pečeť a standarta prezidenta republiky
  2. a b c HAVEL, Václav. Projev prezidenta republiky Václava Havla na Mezinárodním sympoziu o mistru Janu Husovi [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky, 1999-12-17, [cit. 2012-06-17]. Dostupné online.  
  3. Milan BALABÁN: Nepředmětný Bůh, Reflexe, 1990, č. 1, s. 3–6.
  4. F. M. Bartoš: Z dějin hesla Pravda vítězí, Praha 1947, cit. R. Říčan, KR 1948, č. 3, str. 78n.
  5. [1]
  6. http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/jak-zpochybnit-prezidentske-heslo.html – Jak zpochybnit prezidentské heslo
  7. Biskupství brněnské – Mentalita; kardinál Tomáš Špidlík – homilie k 24. neděli v mezidobí, převzato z http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12388
  8. Česká televize, Žijeme s vírou: Co je pravda? Cyklus o svátečních okamžicích všedního života, Režie J. Hanák
  9. [2]
  10. [3]
  11. http://zpravy.idnes.cz/proc-se-husitu-dneska-tak-stitime-vzdyt-k-tomu-nejsou-k-padne-duvody-1gt-/zpr_archiv.aspx?c=A110930_093111_kavarna_chu – Proč se husitů dneska tak štítíme? Vždyť k tomu nejsou k pádné důvody!
  12. Reportáž z voleb presidenta: PRAVDA PÁNĚ VÍTĚZÍ, Václav Lamr, 8.2.2008
  13. [4]
  14. http://www.tyn.cz/cz/index.php?stranka=bodov-historie-tnskho-chrmu – Bodová historie Týnského chrámu
  15. iDNES.cz, kavárna on-line, Pravda vítězí. Ale nad čím
  16. Zamyšlení k 28. říjnu aneb Jaká pravda vítězí
  17. http://www.mujstat.cz/prezidentska_standarta_cr.aspx – Masarykovy vlaječky
  18. Oficiální znak Duchovní služby Armády České republiky
  19. Biblia sacra vulgatae editionis. Rothomagus (Rouen) : [s.n.], 1773. S. CLXIV. (latina)  ; Z. Soušek (vyd.), Knihy tajemství a moudrosti II. Praha: Vyšehrad 1998. Str. 189n.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Téma Pravda ve Wikicitátech