Jaroslav Musial
| JUDr. Ing. Jaroslav Musial | |
|---|---|
 | |
| Místopředseda Senátu Parlamentu České republiky | |
| Ve funkci: 16. prosince 1998 – 23. listopadu 2000 | |
| 1. senátor za obvod č. 32 – Teplice | |
| Ve funkci: 23. listopadu 1996 – 23. listopadu 2000 | |
| Předchůdce | Senát PČR vznikl |
| Nástupce | Jaroslav Kubera |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSSD |
| Narození | 13. května 1921 Ostrava  Československo |
| Úmrtí | 19. června 2017 (ve věku 96 let) Teplice Česko |
| Národnost | česká |
| Vztahy | Jiřina Musialová |
| Děti | syn René a dcera Marie |
| Alma mater | Univerzita Karlova v Praze VŠ báňská v Ostravě |
| Profese | politik, právník |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 4. třídy (2000) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Musial (* 13. května 1921, Ostrava[1] – 19. června 2017[2] Teplice) byl český politik a právník, senátor za obvod č. 32 – Teplice a člen ČSSD.
Vzdělání, profese a rodina
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z hornické rodiny. Po maturitě vstoupil do Arcibiskupského semináře v Olomouci, kam mu pomohl již tehdy významný kněz František Tomášek. Během druhé světové války byl totálně nasazen. V roce 1943 jej pod záminkou nacisté uvěznili, v roce 1944 jej propustili, během věznění musel přerušit školu, poté se vrátil na nucené práce.
V roce 1945 začal studovat Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování práv nastoupil na Vysokou školu báňskou v Ostravě.
Odmítl podepsat petici za nejvyšší trest pro Miladu Horákovou, krátkou dobu strávil ve vazební věznici. Po promoci se z něj stal báňský inženýr, ovšem nemohl sehnat práci a dostal umístěnku do Železnorudných dolů v Ejpovicích, poté jej přemístili do Mníšku pod Brdy. V letech 1952–1954 byl vězněm Státního soudu na Pankráci, nedokázali jej usvědčit z vlastizrady ani z ničeho jiného, a proto jej propustili, poté žádal o plnou rehabilitaci, ovšem dočkal se jí až v roce 1993.
V letech 1955–1970 pracoval jako báňský inženýr v Bílině, Duchcově a Záluží. Po začátku normalizace byl propuštěn, živil se jako kopáč, poté do roku 1982 pracoval jako zedník-šamotář v Poldi Kladno a později v košických Východoslovenských železárnách. Odmítli mu přiznat plný důchod, on se však pustil do soudního sporu, který vyhrál.
S manželkou Jiřinou vychoval syna Reného a dceru Marii.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]V roce 1938 vstoupil do sociální demokracie, spolupracoval po roce 1945 na jejím obnovení. Odmítl vstoupit při sloučení stran do KSČ. V roce 1968 v dolech zakládali Klub angažovaných nestraníků a Klub politických vězňů K 231.
Na začátku 70. let byl severočeských krajským výborem KSČ zařazen do seznamu tzv. exponenty pravice, tedy všech, kteří se politicky a společensky výrazně angažovali v demokratizačním procesu v roce 1968. Uváděn je jako vedoucí právník DVÚZ, n. p. v Záluží u Mostu.[3]
Po roce 1989 pomáhal obnovovat československou sociální demokracii. V roce 1990 byl vládou jmenován prvním přednostou okresního úřadu v Teplicích.
Ve volbách 1996 se stal členem horní komory českého Parlamentu, přestože jej v prvním kole porazil občanský demokrat Jaroslav Kubera v poměru 33,22 % ku 19,62 % hlasů. Ve druhém kole ovšem Musial obdržel 52,68 % všech platných hlasů a získal tento mandát.[4] Jako nejstarší senátor zvolený v historicky prvních volbách do Senátu svolal ustavující schůzi Senátu (konanou 18. prosince 1996) a také ji až do zvolení předsedy Senátu řídil.[5] V letech 1998–2000 působil jako místopředseda Senátu Parlamentu České republiky.[6] Ve volbách 2000 odmítl kandidovat.[7]
Dne 28. října 2000 mu Václav Havel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
Roku 2001 neúspěšně kandidoval do Rady České televize.[8] V roce 2005 vyhrál spor u Městského soudu v Praze s ministerstvem vnitra, jeho jméno muselo být odstraněno z oficiálního seznamu spolupracovníků StB, které uveřejnilo samo ministerstvo.[9] Později se angažoval v Konfederaci politických vězňů České republiky a Českého svazu bojovníků za svobodu.
V srpnu 2008 se stal členem nově vzniklého sdružení Přátelé Miloše Zemana.[10]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Senát 1996-1998. www.ekolist.cz [online]. [cit. 2010-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-09.
- ↑ Zemřel bývalý senátor Musial. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-06-19 [cit. 2017-06-19]. Dostupné online.
- ↑ Centrální evidence nepřátel režimu: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2024-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Volby 1996
- ↑ SLÁDEČEK, Vladimír; MIKULE, Vladimír; SUCHÁNEK, Radovan; SYLLOVÁ, Jindřiška. Ústava České republiky. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2016. 1264 s. ISBN 978-80-7400-590-9. S. 1249.
- ↑ Nové vedení horní komory. Mladá fronta DNES. 17-12 1998, s. 2. ISSN 1210-1168.
- ↑ VACA, Jan. Za ČSSD kandiduje Komárek. Mladá fronta DNES. 3-4 2000, s. 1. ISSN 1210-1168.
- ↑ BÍLEK, Ondřej. Do televizní rady chce 190 lidí. Mladá fronta DNES. 21-3 2001, s. 2. ISSN 1210-1168.
- ↑ ČTK. Musial z ČSSD nebyl agentem StB, řekl soud. Mladá fronta DNES. 15-10 2005, s. 2. ISSN 1210-1168.
- ↑ ČTK, ula. ČSSD vystoupí na Říp. Mladá fronta DNES. 4-10 2008, s. 2. ISSN 1210-1168.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Jaroslav Musial – profil na webu Senátu
- Před žádným režimem záda neohýbal
- ŠEVČÍK, Jan. Za JUDr. Jaroslavem Musialem. Farní zpravodaj Teplice. Září 2017, čís. 08, s. 9, 10. Dostupné online [cit. 2020-10-26].
