Milan Kondr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ing. Milan Kondr

1. předseda Senátorského klubu ODS
Ve funkci:
19. prosince 1996 – 16. listopadu 1998
Předchůdce senátorský klub vznikl
Nástupce Mirek Topolánek

1. senátor za obvod č. 22 - Praha 10
Ve funkci:
16. listopadu 1996 – 16. listopadu 1998
Předchůdce Senát PČR vznikl
Nástupce Zuzana Roithová

15. primátor hlavního města Prahy
Ve funkci:
28. září 1991 – 13. května 1993
Předchůdce Jaroslav Kořán
Nástupce Jan Koukal
Stranická příslušnost
Členství ODS (od 1991)

Narození 19. července 1950 (67 let)
Česko ČSR
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
ČVUT v Praze
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Milan Kondr (* 19. července 1950)[1] je český politik, bývalý senátor za obvod č. 22 - Praha 10, bývalý primátor Prahy a člen ODS.

Vzdělání, profese a rodina[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě nastoupil na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze.

Pracoval jako systémový inženýr a analytik ČKD Polovodiče.[2] V současnosti soukromě podniká, jak na živnostenský list,[3], tak se podílí na činnosti několika podniků, které se většinou zabývají obchodní činností.[1]

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ve veřejném životě se začal angažovat po roce 1989. Ve známost vešel svým požadavkem na vyřazení KSČ z politického života a konfiskaci jejího majetku. S Václavem Klausem zakládal ODS.[4]

V letech 19911993 zastával funkci primátora hlavního města Prahy, z funkce byl odvolán zastupitelstvem. Později se objevila podezření, z napojení soukromých firem na vedení města, Kondr byl několikrát vyšetřován, ale nikdy nebyl obviněn.[5]

V roce 1996 se stal členem horní komory českého parlamentu, když již v prvním kole se ziskem 50,84 % hlasů porazil nestraníka kandidujícího za ČSSD Václava Kordače a další kandidáty.[6] V senátu vedl senátní frakci strany a působil v Organizačním a Ústavně-právním výboru.

Po prohraných volbách 1998, ve kterých jej v obou kolech porazila členka KDU-ČSL kandidující za Čtyřkoalici Zuzana Roithová,[7] dostal spolu s bývalými senátory kartičku s titulem „emeritní senátor“, která jej opravňovala k volnému vstupu na jednání senátních výborů. Po kritice v médiích bylo toto zrušeno.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Výpis z OŘ
  2. NOVÁ, Magdalena. Vládli Praze. Jak ji změnili?. Mladá fronta DNES. 7-10 2006, s. 3. ISSN 1210-1168.  
  3. Výpis z Živnostenského rejstříku
  4. ČTK. Dlouholetí spojenci. Mladá fronta DNES. 24-5 2001, s. 4. ISSN 1210-1168.  
  5. BARTONÍČEK, Radek. Primátor a jeho přátelské firmy. Mladá fronta DNES. 3-11 2001, s. 4. ISSN 1210-1168.  
  6. Volby 1996
  7. Volby 1998
  8. brr. Šance emeritních senátorů zřejmě poklesly. Mladá fronta DNES. 5-12 1998, s. 2. ISSN 1210-1168.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]