Výjimečný stav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Výjimečný stav je stav vyhlašovaný státem například při rozsáhlejším narušování veřejného pořádku v zemi. Během tohoto stavu můžou být omezena některá práva, jako je například shromažďovací právo nebo svoboda slova. V některých případech vyhlášení výjimečného stavu v méně demokratických zřízeních může existovat podezření, že byl stav vyhlášen pouze k umožnění omezení občanských práv nebo práv opozice v rámci politického boje v zemi.

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Současné české zákony pojem výjimečný stav neznají. Nejpřiléhavěji mu odpovídají buď nouzový stav nebo stav ohrožení státu.

Do roku 1990 mohla vláda v tehdejším Československu vyhlásit stanné právo. Trestní řád, jehož součástí bylo, výslovně uvádělo teror jako trestný čin, při jeho zvlášť nebezpečném rozšíření bylo stanné právo možné vyhlásit. Užití bylo jednoduché: „Kdo se po vyhlášení stanného práva dopustí trestného činu, pro který bylo stanné právo vyhlášeno, bude potrestán smrtí.“ Soud ale mohl místo trestu smrti uložit sedmi- až patnáctileté vězení. Naposledy bylo v Československu stanné právo vyhlášeno na osm hodin v noci z 23. na 24. srpna 1968, novelou trestního řádu bylo v roce 1990 ze zákona vypuštěno.[1]

Po úspěšném atentátu na R. Heydricha vyhlásil K. H. Frank už 27. května 1942 „civilní výjimečný stav“.[2]

Francie[editovat | editovat zdroj]

Francie zavedla v reakci na tamní teroristické útoky výjimečný stav, který několikrát prodloužila. Vyhlášen byl od roku 2015 (útok na Charlie Hebdo a listopadové útoky)[3] až do roku 2017. Při ukončení výjimečného stavu stát novým zákonem omezil demokratická práva vlastních občanů i cizinců.

Zákony rozšířily pravomoci bezpečnostních sil. Ministr vnitra a prefektové v departementech podle nich mohou omezit svobodu pohybu podezřelých i bez soudního povolení. Mohou provádět rozsáhlé policejní kontroly na nádražích a letištích a snáze zjišťovat identitu podezřelých. Podezřelí sice nemají domácí vězení a nemohou být internováni, ale nesmí opustit místo svého bydliště. Navíc je podle těchto zákonů možné odposlouchávat i telefony a počítače, které přenášejí data bezdrátově. Náboženská zařízení mohou být uzavřena již tehdy, když existuje podezření, že se v nich rozšiřují „myšlenky a teorie“ podporující terorismus. Nový zákon umožnil také tvrdá opatření proti státním zaměstnancům a příšlušníkům ozbrojených sil, kteří se radikalizují.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]