Dějiny Hongkongu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Hongkong se může pyšnit bohatou a zároveň turbulentní historií. Tento region totiž nebyl vždy jedním z hlavních světových obchodních a finančních center, neboť jeho rozvoj trval po staletí a byl velmi různorodý. A mnoho se toho zde odehrávalo ještě před nechvalně proslulým kolonizačním obdobím Velké Británie. Pro důkazy prvotního osídlení Hongkongu se tedy musíme vrátit tisícovky let zpět.

Prvotní osídlení a čínské císařství[editovat | editovat zdroj]

Archeologické pozůstatky keramiky, kamenného náčiní, prstenů a bronzů nalezených na více než 20 místech jsou důkazem osídlení Hongkongu již v dobách neolitických.[1] Předpokládá se, že nejstarší moderní obyvatelstvo Hongkongu přišlo ze severní Číny v 2 tisíciletí př. n. l. Kantonští se začali usazovat v oblasti kolem 100 př. n. l., později přišli Hakka a do poloviny 17. století dorazili Hoklo.

Mapa pobřeží Guangdongu a Hongkongu v pozdní fázi dynastie Čching.

[2]Hongkong byl dějištěm posledních konfliktů mezi upadající dynastií Ming a rostoucí dynastií Čching. Před příchodem Britů v polovině 19. století, byl ostrov obýván pouze menším rybářským obyvatelstvem a měl nízký potenciál osídlení – postrádal úrodnou půdu a čerstvou vodu, byl hornatý a byl notoricky známý vysokou přítomností pirátů.

[1]Před příchodem Britů v polovině 19. století, byl ostrov obýván pouze menším rybářským obyvatelstvem a měl nízký potenciál osídlení – postrádal úrodnou půdu a čerstvou vodu, byl hornatý a byl notoricky známý vysokou přítomností pirátů. Jednalo se však o relativně bezpečnou a nerušenou základnu pro britské obchodníky, kteří začali v roce 1821 používat zdejší přístav k zakotvení plavidel přepravujících opium.[3]Čína se rozhodla proti tomuto ilegálnímu obchodu s opiem bojovat, načež vypukla První opiová válka, během níž Velká Británie okupovala Hongkong. [4]Po válce se Hongkong dostal do plné kontroly Britů na základě Nankingské smlouvy.

Pod britskou nadvládou[editovat | editovat zdroj]

[5]Během následujícího půlstoletí získalo Spojené království kontrolu nad všemi třemi hlavními regiony Hongkongu: po hongkongském ostrově i poloostrov Kowloon a tzv. Nová teritoria, území, které dnes tvoří většinu Hongkongu, jak ho známe. Vše nakonec vyústilo v podepsání Úmluvy o rozšíření území Hongkongu mezi Čínou a Británii v roce 1898, na jejímž základě si Britové „pronajali“ nová území na dobu 99 let. Podle podmínek smlouvy by Čína získala kontrolu nad tímto územím opět až 1. července 1997.

[6]Pod britskou nadvládou sloužil Hongkong jako centrum pro mezinárodní obchod. Během bouřlivého začátku 20. století vzrostl počet obyvatel o migranty a uprchlíky především z Číny. Příchod nového obyvatelstva pomohl vytvořit roli a pozici ostrovu jakožto jednoho z hlavních ekonomických center v regionu. [4]Ke zpomalení tohoto růstu došlo během druhé čínsko-japonské války, kdy se Hongkong stal opět útočištěm, do něhož uprchlo tisíce Číňanů před postupujícími Japonci. S vypuknutím války v Evropě v roce 1939 se postavení kolonie stalo nejistějším a vše bylo ještě horší, když Japonci zaútočili na Hongkong a obsadili jej v prosinci 1941.

Během válečných let byl hongkongský obchod drasticky narušen, ostrov trpěl nedostatkem jídla a mnoho obyvatel uprchlo do pevninské Číny. Populace, která v roce 1941 činila 1,6 milionu, se do roku 1945, kdy se Japonci vzdali, snížila na asi 650 tisíc.

[7]Britské jednotky se do města vrátily 30. srpna 1945 a v květnu 1946 byla zdejší občanská vláda obnovena. Mezitím se vrátily stovky tisíc Číňanů a cizinců a brzy se k nim přidali i ekonomičtí a političtí uprchlíci z Číny, kteří prchali ze země po vypuknutí občanské války mezi nacionalisty a komunistickou stranou.

Victoria, Hong Kong, 1950

Embargo Organizace Spojených národů v roce 1951 na obchod s Čínou a Severní Koreou během korejské války vedlo k výraznému obchodnímu poklesu na ostrově, což značně ovlivnilo zdejší kvalitu života. Hongkong však začal oživovat svoji ekonomiku lehkým průmyslem, jako je textil, který byl založen přistěhovaleckými kapitalisty a poskytoval velmi potřebné pracovní možnosti pro zdejší obyvatelstvo.

Postupem času docházelo k vyšší industrializaci. Ekonomika však stála především na levné pracovní síle, která se musela smířit s extrémně chabými pracovními podmínkami. Nezlepšující se podmínky přispěly k tomu, že se napříč ostrovem začala šířit nespokojenost, která vyústila v těžké nepokoje v květnu 1967 v Hongkongu a Kowloonu po sporu v továrně na plastové květiny.

Hospodářské a sociální nepokoje se takřka okamžitě proměnily v násilné politické demonstrace, inspirované převážně stoupenci kulturní revoluce v Číně. Když se situace ke konci šedesátých let stabilizovala, pracovní a životní podmínky se výrazně zlepšily výsledkem sociální politiky hongkongské vlády, která spustila širokou škálu projektů, zejména v oblasti práci a bydlení. Současně s tím byly vyvinuty nejmodernější průmyslová odvětví, jako je elektronika. Kromě toho prosperovaly i majetkové a finanční trhy, a to až do počátku roku 1973, kdy se zhroutil akciový trh a miliardy dolarů byly vyčerpány z Hongkongu. Od poloviny sedmdesátých let se však situace, i díky zlepšenému vztahu s Čínou, opět zlepšovala.

[5]Ekonomický růst pokračoval, ale s blížícím vypršením smlouvy mezi Čínou a Británii z roku 1898 začalo být patrné, že oddělení Nových teritorií od zbytku Hongkongu je nemyslitelným řešením. Začátkem 70. let 20. století začali Británie a Čína vyjednávat o budoucnosti Hongkongu a v roce 1984 podepsala britská premiérka Margaret Thatcherová a čínský premiér Zhao Ziyang společné čínsko-britské prohlášení, v němž souhlasí s tím, že Čína poskytne Hongkongu určitou politickou a sociální autonomii prostřednictvím politiky „jedna země, dva systémy“ po dobu 50. let od 1. července 1997.

Blížící se navrácení Číně spustil vlnu masové emigrace, neboť se obyvatelé obávali, že dojde k razantním změnám v oblasti lidských práv, právního státu a kvality života.

Navrácení Číně[editovat | editovat zdroj]

[5]Po předání se Hongkong stal zvláštním správním regionem Číny s vlastní „mini ústavou“, právním systémem a některými demokratickými právy, jako je svoboda projevu a svoboda shromažďovací dle hongkongského práva. Obyvatelé Hongkongu si však nemohou volit vlastní vůdce, neboť správce ostrova je volen 1200člennou volební komisí (v současnosti Carrie Lam).

Deštníková revoluce v Hong Kongu v roce 2014

Od roku 2014 začaly volby probíhat na základě seznamu kandidátů prověřených pekingskou vládou. Tato a další čínské politiky, včetně pokusu v roce 2019 umožnit vydávání pachatelů trestních činů z Hongkongu na území pevninské Číny, vedly k masovým protestům, napjatým britsko-čínským diplomatickým vztahům a vyvolaly zvýšené obavy ohledně čínských intervencí do autonomie Hongkongu a potlačování lidských práv na ostrově.

[2]Napjaté vztahy mezi Hongkongem a Čínou se promítly i do roku 2020. V květnu byl na zasedání čínského parlamentu představen návrh nového zákona o národní bezpečnosti v Hongkongu, který by měl zabránit „podvratné činnosti a separatistickým aktivitám“ na ostrově. Tento záměr vyvolal velkou pozornost na mezinárodním poli, když se proti němu ohradily Spojené americké, Velká Británie i Evropská unie.

Situace v Hongkongu je tedy poněkud chaotická a rozpačitá. Zdejší mladí pro demokratičtí aktivisté i nadále žijí v nejistotě, a to především s ohledem na to, jak bude život na ostrově vypadat po vypršení čínsko-britské dohody v roce 2047, kdy by ostrov měl vystoupit z režimu „jedna země, dva systémy“.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Hong Kong | Culture, History, & People. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b LITTLE, Becky. How Hong Kong Came Under 'One Country, Two Systems' Rule. HISTORY [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JONES, Carol A. G. The culture wars: history, identity and nostalgia. Cambridge: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-1-316-14491-6. S. 239–244. 
  4. a b Hong Kong - Cultural life. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c How Hong Kong’s complex history explains its current crisis with China. Culture [online]. 2019-08-07 [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Traveller essentials | Hong Kong Tourism Board. Discover Hong Kong [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Hong Kong - Contemporary Hong Kong. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]