Deštníková revoluce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Protestní shromáždění ve čtvrti Admirality na ostrově Hongkong (říjen 2014)

Deštníková revoluce[pozn. 1] (někdy nepřesně jako deštníkové hnutí) je označení pro sérii masových studentských demonstrací namířených proti reformě volebního systému schválené čínskou vládou, které probíhaly v Hongkongu v období od září do prosince 2014. Protesty trvaly celkem 79 dní, ale nevedly k žádnému politickému výsledku.

Průběh protestů[editovat | editovat zdroj]

Pozadí a vypuknutí demonstrací[editovat | editovat zdroj]

Politickým pozadím tzv. deštníkové revoluce byl přechod Britského Hongkongu pod správu pevninské Číny v roce 1997 a s tím spojená rostoucí ekonomická závislost na ČLR[1] a postupné omezování občanských svobod – navzdory příslibu, že až do roku 2047 (tj. po dobu padesáti let) budou v oblasti zachovány dosavadní politické a ekonomické poměry (princip „jedna země, dva systémy“).

Bezprostředním impulzem k vypuknutí protestů bylo rozhodnutí Číny změnit způsob výběru nového správce Hongkongu, které oznámila v srpnu 2014. Už v nejbližších volbách v roce 2017 měl být zrušen systém otevřených nominací a o kandidátech měla rozhodovat ústřední čínská moc prostřednictvím speciální komise.[2] V reakci na to hned v září vypukly první studentské demonstrace, k nimž se přidala i řada vysokoškolských učitelů;[3] brzy se začalo protestovat přímo ve vládním areálu a během několika dnů demonstrace získaly masový charakter. Začaly se stavět barikády, některé školy a banky zůstaly uzavřeny[4] a 26. září protestující obsadili část města s vládními úřady.[5] Demonstrace však probíhaly velmi poklidně.[6][7] Policie zasahovala proti účastníkům protestů poměrně tvrdě – kromě jiného pepřovým sprejemslzným plynem, proti nimž se demonstranti chránili právě pomocí deštníků, které daly protestům jméno.[4][8] Postup hongkongské policie se stal terčem kritiky části mezinárodní veřejnosti.[9][10]

Říjen 2014[editovat | editovat zdroj]

Policie uklízí barikády demonstrantů (14. října 2014)

Na přelomu září a října se protestů účastnilo už několik desítek tisíc převážně mladých Hongkonžanů; v oblasti musela být omezena místní doprava.[11] Ke dvěma studentským organizacím (hnutí Scholarism a Hongkongské federaci studentů) se přidalo nově zformované hnutí Occupy Central with Love and Peace (OCLP, tzv. „deštníkové hnutí“),[1] a společně pak daly místní vládě několik ultimát, včetně požadavku na odstoupení správce Leung Čchun-jinga.[11] Čína reagovala kromě jiného přísnou cenzurou na sociálních sítích a omezením informování o demonstracích ve státních médiích; k protestům se vyjádřil čínský vládní list Žen-min ž’-pao, ministr zahraničí Wang I a nepřímo také čínský vůdce Si Ťin-pching.[12][13][14] Samotný Leung Čchun-jing odmítl rezignovat.[15]

Situace se poprvé vyhrotila 3. října, kdy bylo několik demonstrantů zadrženo a zraněno skupinami jejich odpůrců, proti nimž údajně policie nezasáhla.[pozn. 2] Vůdci protestů, do jejichž čela se postavil sedmnáctiletý student Joshua Wong,[pozn. 3] proto dočasně odvolali plánované rozhovory s představiteli vlády pod vedením Carrie Lamové – přesto však preventivně uvolnili blokádu sídel hongkongských úřadů, aby předešli policejnímu zásahu.[5][15] Po přechodném několikadenním zeslábnutí protestů[17][18] ale vláda zrušila plánované rozhovory s vůdci studentů, Leung jim odkázal, že původní záměr změnit podmínky voleb v roce 2017 trvá, a počty demonstrantů začaly opět stoupat. Jejich tábory vyrostly v lidnatých obchodních čtvrtích Admirality, Causeway BayMongkok.[19][20]

V noci ze 14. na 15. října policie přistoupila k dosud nejnásilnější akci a začala rozebírat barikády aktivistů; čínské úřady zároveň přitvrdily rétoriku proti protestům.[21] Rozebírání barikád a násilné noční střety mezi policii a demonstranty pokračovaly i v několika dalších dnech.[22][23]

Listopad 2014[editovat | editovat zdroj]

Protesty propukly znovu po dvou týdnech, v noci z 5. na 6. listopadu. Ke srážkám s pořádkovými silami došlo ve čtvrti Mongkok, kde několik desítek demonstrantů uspořádalo protestní pochod v maskách anglického atentátníka Guye Fawkese.[24] Během celého měsíce pokračovaly další demonstrace maskovaných účastníků, vyklízení protestních zón, odstraňování barikád a násilné střety mezi demonstranty a policií.[25][26] Koncem listopadu byli zadrženi dva ze studentských vůdců, Joshua Wong a Lester Shum,[27] ve čtvrti Mongkok byl po několikadenních potyčkách vyklizen první ze tří protestních táborů[28] a na přelomu měsíců došlo k dalším střetům, vůbec nejnásilnějším od začátku protestů.[29][30]

Prosinec 2014[editovat | editovat zdroj]

V reakci na násilnosti z předchozí noci oznámil vůdce protestů Joshua Wong hned 1. prosince zahájení časově neomezené protestní hladovky,[31] kterou však po čtyři a půl dnech ukončil.[32] Závěrečný úder proti demonstrantům policie zahájila 11. prosince: na základě soudního rozhodnutí vyklidila hlavní tábor aktivistů ve čtvrti Admirality, odstranila barikády a zatkla několik desítek demonstrantů, kteří odmítli tábor opustit.[33] O čtyři dny později pak vyklidila i poslední, nejmenší tábor ve čtvrti Causeway Bay, čímž byly aktivity protestního hnutí definitivně ukončeny.[28] Blokace různých částí Hongkongu trvala celkem 79 dní.[34] Malé demonstrace inspirované deštníkovou revolucí se nicméně odehrály ještě o týden později, během nocí na 24. a 25. prosince.[35][36]

Důsledky a ohlasy[editovat | editovat zdroj]

Protesty tzv. deštníkového hnutí nedosáhly žádného cíle a správkyní Hongkongu byla roce 2017 zvolena pročínská představitelka místní vlády Carrie Lamová.[9][34] Aktivista Joshua Wong byl v roce 2018 za svou roli v organizování protestů odsouzen na tři měsíce vězení.[37]

Režisér Matthew Torne vytvořil dva dokumentární filmy s tematikou protestů roku 2014: Joshua: Teenager vs. Superpower (2017) o Joshuovi Wongovi a Po deštníkové revoluci (2018), portrét pětice účastníků demonstrací z různých částí hongkongské společnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Označení „revoluce“ je nepřesné. Dokonce i samotní organizátoři žádali západní média, aby tento termín nepoužívala.[1]
  2. Podle některých obvinění Čína najala jako odpůrce protestujících pouliční gangy a členy místní mafie.[5][16]
  3. Wong se v té době věnoval politickému aktivismu už čtyři roky, od svých 13 let.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ANDĚLOVÁ, Petra; GRÜNWALD, Richard. Hongkong: deštníkový pat. Mezinárodní politika [online]. Ústav mezinárodních vztahů, 2014-11-02 [cit. 2020-11-30]. Čís. 11. Dostupné online. 
  2. Přísná pravidla pro volby v Hongkongu. Kandidáty určí Čína. Aktuálně.cz [online]. 2014-08-31 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  3. Studenti v Hongkongu bojkotují výuku. Bojují za demokracii. Aktuálně.cz [online]. 2014-09-22 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  4. a b Policie protesty nezpacifikovala, Hongkong dál bouří. Aktuálně.cz [online]. 2014-09-29 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  5. a b c Hongkong stále bouří, zraněno bylo nejméně 18 lidí. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-04 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  6. MÁNERT, Oldřich. Vzor všech demonstrantů. Dav v ulicích Hongkongu uklízí i recykluje. iDNES.cz [online]. 2014-09-30 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  7. JEMELKA, Petr. Češka v Hongkongu: Chceme tu postavit Lennonovu zeď. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-03 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  8. Policie v Hongkongu vytlačila aktivisty z vládního komplexu. Aktuálně.cz [online]. 2014-09-27 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  9. a b DAPIRAN, Antony. Mixed legacy for Hong Kong's Umbrella Movement. TheAustralian.com.au [online]. 2014-12-15 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. CHEN, Te-Ping; LUK, Lorraine; HO, Prudence. Hong Kong Police’s Reputation as ‘Asia’s Finest’ Hurt After Tear Gas Use. Wsj.com [online]. The Wall Street Journal, 2014-10-04 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b Vláda v Hongkongu dostala ultimátum, lidé v ulicích zpívají. Aktuálně.cz [online]. 2014-09-30 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  12. NOVÁK, Martin. Čínští cenzoři jedou na plný výkon. Kvůli Hongkongu. Aktuálně.cz [online]. 2014-09-30 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  13. Čína o Hongkongu mlčí. Vyslýchá ty, kteří protesty podporují. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-01 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  14. Sídlu vlády se vyhněte, varovala policie dav v Hongkongu. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-02 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  15. a b Protestující v Hongkongu uvolní blokádu úřadů. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-05 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  16. HEJL, Jan. Proč jsem se vzepřel Pekingu. Svědectví z Hongkongu. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-21 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  17. Život v Hongkongu se vrací k normálu, protesty zeslábly. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-06 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  18. Protest v Hongkongu končí. V ulicích jsou jen malé skupinky. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-07 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  19. Stovky hongkongských demonstrantů znovu blokují ulice. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-11 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  20. Nemáte šanci uspět, vzkázal demonstrantům lídr Hongkongu. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-12 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  21. Hongkong zažil nejtvrdší zásah proti demonstrantům. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-15 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  22. Policie v Hongkongu potřetí ničila barikády demonstrantů. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-17 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  23. Protesty v Hongkongu pokračují, zasahovaly stovky policistů. Aktuálně.cz [online]. 2014-10-19 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  24. V Hongkongu znovu propukly střety demonstrantů s policií. Aktuálně.cz [online]. 2014-11-06 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  25. V Hongkongu zasáhla policie, zadržela čtyři lidi. Aktuálně.cz [online]. 2014-11-19 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  26. Úřady v Hongkongu začaly s odklízením dalších barikád. Aktuálně.cz [online]. 2014-11-25 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  27. Policie v Hongkongu zadržela dva vůdce studentských protestů. Aktuálně.cz [online]. 2014-11-26 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  28. a b Policie v Hongkongu vyklidila poslední tábor demonstrantů. Aktuálně.cz [online]. 2014-12-15 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  29. Stovky demonstrantů v Hongkongu se opět střetly s policií. Aktuálně.cz [online]. 2014-11-30 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  30. Foto: Policie v Hongkongu zbila demonstrující studenty. Aktuálně.cz [online]. 2014-12-01 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  31. Proti násilí. Vůdce hongkongských demonstrantů drží hladovku. Aktuálně.cz [online]. 2014-12-02 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  32. Vůdce hongkongských protestů Joshua Wong ukončil hladovku. Aktuálně.cz [online]. 2014-12-06 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  33. Konec protestů. Policie v Hongkongu pozatýkala demonstranty. Aktuálně.cz [online]. 2014-12-11 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  34. a b Co se děje v Hongkongu a proč. Sinopsis.cz [online]. Sinopsis, 2019-06-14 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  35. Při nových protestech v Hongkongu zatkla policie tucet lidí. Aktuálně.cz [online]. 2014-12-25 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  36. Policie v Hongkongu zadržela v ulicích další demonstranty. Aktuálně.cz [online]. 2014-12-26 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 
  37. Vůdce „deštníkové revoluce“ dostal další trest vězení. ČT24.cz [online]. 2018-01-17 [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚLOVÁ, Petra; GRÜNWALD, Richard. Hongkong: deštníkový pat. Mezinárodní politika [online]. Ústav mezinárodních vztahů, 2014-11-02 [cit. 2020-11-30]. Roč. 2014, čís. 11. Dostupné online. 
  • SCHRAMMOVÁ, Monika. Protestní hnutí na Taiwanu a v Hongkongu v roce 2014. Brno, 2018. 53 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Seminář čínských studií. Vedoucí práce Denisa Hilbertová. Dostupné online.
  • SOVÍČKOVÁ, Kateřina. Analýza dopadů deštníkové hnutí na vztahy mezi ČLR a Hongkongem v letech 2015, 2016 a na počátku roku 2017. Olomouc, 2017. 55 s. Bakalářská práce. Univerzita palackého v Olomouci, Filozofická fakulta – Katedra asijských studií. Vedoucí práce Martin Lavička. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]