Sikhismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sikhové v Bengalúru

Sikhismus je co do počtu stoupenců sedmé největší náboženství světa.[1] Gurmat všeobecně známý pod jménem Sikhi nebo Sikhismus je dharmou, nikoli náboženstvím ve smyslu abrahamovských náboženství, to jest "Cestou". Pochází z Indie z oblasti Paňdžábu. Je nutno odlišovat od sebe dharmu (sikhskou víru), sikhské společenství a khálsu.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Sikh je ten, kdo věří:

  • v jednoho Boha
  • v 10 Guruů, od Guru Nanaka až po Guru Gobind Singha
  • Guru Granth Sahib, sbírka učení Guruů
  • amrit, "iniciační" obřad do Khálsy, svého druhu křest
Dav poslouchá Kirtana v Yubě v Kalifornii.

Učení sikhismu[editovat | editovat zdroj]

Guru Nának je zakladatelem této víry, představuje základy myšlení sikhů, které rozděluje do tří požadavků:

Cílem života každého Sikha je dosáhnout jednoty s Bohem jednotou všeho - ekongkár (Ek Ong Kár). Dalšími stavebními kameny života sikhů jsou

  • Bána - oděv,
  • Bání - písmo, tj. učení guruů,
  • Séva - služba druhým,
  • Simran - meditace o Božím jménu.

Všichni sikhové se zároveň musí snažit vyprostit ze zajetí "Pěti Zel":

  • kam (chtíč),
  • krodh (hněv),
  • lobh (chamtivost),
  • moh (připoutanost k věcem dočasného světa) a
  • ahankar (ego).

Sikhismus má několik viditelných rysů, jimiž se odlišuje od jiných světových náboženství.

  • Guru Granth Sahib není jen svatá kniha, nýbrž sbírka učení Guruů a je pokládána za posledního, věčného guru. Guru Granth Sahib byl sepsán vlastní rukou Guruů, nikoli jejich následovníků a žáků. Je psán ve verších podléhajících specifickému rytmu. Jednotlivé hymny jsou předčítány nahlas, aby věřící mohl nejen mentálně nahlédnou obsah slov a myšlenek v nich ukrytých, ale aby se zároveň mohl naladit na zvukovou frekvenci a během meditace tak vystoupit z iluze materiálního světa.
  • Oděv sikhů bán - je svého druhu uniformou. Je odkazem posledního guru (Guru Gobind Singh) a umožňuje snadnou identifikaci sikhů v davu. Protože je předsevzetím Sikhů sloužit lidstvu, tato jejich snadná identifikovatelnost jim brání vyhýbat se povinnostem.
  • Povinnosti, jako například povinnost chránit slabší či chovat se s respektem ke každému člověku. Všichni lidé bez rozdílu víry, národnosti, rasy, pohlaví či kasty jsou vítáni v gurudvarách. Pro návštěvníky je připravena i možnost ubytování v přilehlých ubytovnách. Součástí obřadů je i langár, tedy bezplatné jídlo pro všechny návštěvníky gurudvary.
  • Denní modlitby zahrnují také modlitby za celé lidstvo. V určitých situacích je pro sikhy nutné přijmout roli vojáka a bránit sebe a všechny ty, kdo se nemohou bránit sami.
  • Od ostatního indického obyvatelstva se odlišují svojí mimořádnou pečlivostí, přesností a akurátností.

Dějiny sikhismu[editovat | editovat zdroj]

Poprava 780 sikhských zajatců muslimskými vládci v Dillí roku 1716

Dějiny Sikhismu začínají u Guru Nánaka (1469–1538), zakladatele této dharmy. Začal učit na přelomu 15. a 16. století, a když mu bylo 28 let, rozhodl se odejít z domova, aby mohl dalších 25 let šířit své učení. Před svou smrtí Nának položil před Léhnu, jednoho ze svých žáků, pět mincí z mědi, kokosový ořech a k zemi se mu uklonil. Tím s ním podle sikhů duchovně splynul. Takto se také nauka předávala až k desátému guruovi, který za svého nástupce určil knihu Granth, později známou jako Guru Granth.

10 sikhských guruů[editovat | editovat zdroj]

Symboly sikhismu[editovat | editovat zdroj]

Sikhové v Amritsaru

Příslušníky sikhské khálsy můžeme poznat podle těchto 5 symbolů, jejichž názvy v paňdžábštině začínají písmenem „K“ a proto se označují jako „pět K“, jsou to:

  • KÉŠ - nikdy nestříhané vlasy a u mužů také neholené vousy - symbol přirozenosti
  • KANGHÁ - hřeben - symbol čistotnosti
  • KARÁ - ocelový náramek na zápěstí - symbol jednoty boha (kruh nemá začátek ani konec)
  • KAČČCHÁ - krátké kalhoty - symbol cudnosti
  • KIRPÁN - meč, symbol povinnosti chránit bezbranné; v moderní době nosí většina Sikhů kirpán menších rozměrů připomínající dýku

Za další symboly by se dal považovat znak sikhské khálsy (společenství) (dva meče, kruh a kopí) a znak, označovaný jako „ekónkár“ - to jest slabika odvozená od Óm.

V sikhismu je bůh nazýván mnoha jmény: Ekónkár (Ekongkár, "Je jen Jedno"), Sat nám, Alláh, Waheguru (sláva budiž světlu vědění jež proniká tmou nevědomosti). Ekonkár je dále popisován jako Bůh, Pán, Matka, Otec, nejlepší přítel, stvořitel, Věčný, atd. Překlady Sri Guru Granth Sáhib do evropských jazyků jsou problematické, zejména v souvislosti s tendencí představovat Boha skrze terminologii židovskokřesťanského pojmosloví a patriarchální tradice. Bůh je v originálním učení nazýván mnoha jmény a je chápán jako zásadně bezpohlavní, tedy ani mužského ani ženského rodu. Označení jako matka či otec slouží pouze jako přirovnání usnadňující omezenému lidskému chápání přístup k Bohu.

Sikhové jsou rozpoznatelní díky typickému turbanu kryjícímu dlouhé vlasy, u mužů také díky plnovousu. Sikhové kteří podstoupili amrit (iniciace do kálsy) navíc nosí železný náramek a kirpan, který nosí vždy při sobě. Indické aerolinie jim umožňují mít kirpan při sobě i během vnitrostátních letů. Ženy a muži by teoreticky měli nosit turban a v případě příslušníků khálsy i ostatní z "Pěti K", původní tradice Paňdžábu ale změnily chápání této povinnosti a tak ženy nosí tradiční sárí a šátek či lehký šál na hlavě, pouze muži nosí turban. Západní sikhové (konvertité a jejich potomci, běloši i afroameričané) nosí turbany, lhostejno zda jde o muže či ženu.

Nejslavnější sikhský chrám (gurudvara) se nachází v Amritsaru. Nazývá se Harimandir Sahib, je také znám pod jménem Zlatý chrám. Je pokryt měděným plechem, který je pozlacen několika tunami zlata.

Sikhové jsou ve své většině etnickými Paňdžábci, mluví východní paňdžábštinou a píší písmem gurmukhí. Do vzniku Pákistánu bylo hlavním centrem Paňdžábu město Láhaur, které bylo i historickým hlavním městem sikhského státu, ale poté, co z rozhodnutí Velké Británie Láhaur připadl Pákistánu, jejich centrem se stalo město Amritsar, které leží v Indii nedaleko Láhauru. Po tomto rozdělení Paňdžábu na západní pákistánskou (muslimskou) část a východní indickou část došlo k dalšímu dělení tohoto státu na

  • převážně sikhský svazový stát Paňdžáb,
  • převážně hinduistickou a hindsky mluvící stát Harijána,
  • hlavní město obou těchto svazových států a samostatné svazové teritorium – město Čandígarh a
  • další svazové teritorium Dillí včetně spolkového hlavního města Nového Dillí.

Ve všech těchto správních celcích žijí sikhové a hinduisté (až na velice výjimečné situace) ve velice dobré shodě – zcela běžně Sikhové navštěvují hinduistické mandiry a hinduisté sikhské gurudváry.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Adherents.com [online]. [cit. 2007-12-07]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SINGH, Nikky-Guninder Kaur. Sikhismus. Praha : Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-189-1.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]