Toxoplazmóza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tachyzoiti, aktivní stadia prvoka

Toxoplazmóza je parazitární onemocnění člověka a zvířat, které způsobuje prvok Toxoplasma gondii. Infekce probíhá u zdravých lidí bez klinických příznaků nebo jen s mírnými příznaky (uzlinová forma). Infekce je však nebezpečná pro plody matek v prvním a druhém trimestru gravidity (kongenitální toxoplasmóza) a pro imunodeficientní pacienty (HIV pacienti, po transplantaci nebo ozáření).

Původce[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Toxoplasma gondii.

Původce onemocnění T. gondii se řadí mezi fakultativně heteroxenní (podmíněně vícehostitelské) kokcidie. Prvok napadá všechny buňky kromě červených krvinek, přičemž se projevuje výraznou afinitou k nervové tkáni. [1]

Zdroje infekce a cesty šíření[editovat | editovat zdroj]

Životní cyklus T. gondii

Člověk se může nakazit nejčastěji perorálně (ústy), a to pozřením vysporulovaných oocyst (pocházejích z trusu koček) nebo tkáňových cyst (z masa infikovaných zvířat). Vylučování oocyst T. gondii ve výkalech bylo prokázáno u všech kočkovitých šelem. K vylučování oocyst dochází většinou při primární infekci mladých koček ve věku 3–8 měsíců. Mladé kočky vylučují výkaly oocysty pouze po dobu 1–3 týdnů, nicméně za tuto dobu může vyloučit až 150 miliónů oocyst. K opakovanému vylučování oocyst během dalšího života kočky dochází zcela výjimečně a probíhá ve velmi nízké intenzitě. Zdrojem oocyst v prostředí je trus koček a půda kontaminovaná oocystami. Oocysty se mohou dostat z půdy i do vody, nicméně voda je zanedbatelný zdroj. Jako pravděpodobný zdroj oocyst pro člověka je uváděno nemyté ovoce a zelenina kontaminovaná oocystami z půdy. Dalším hlavním zdrojem infekce pro člověka je tepelně neupravené maso infikovaných zvířat obsahujicí tkáňové cysty T. gondii – nejčastěji maso vepřové, skopové a kozí. Dále mohou být tkáňové cysty obsaženy v mase domácích králíků, holubů, extenzivně chované drůbeže, prasete divokého a další zvěřiny. Výskyt cyst v mase hovězím, koňském či komerčně chované drůbeže je minimální.[2]

Tkáňové cysty byly pozorovány i u mořských savců (mořská vydra, tuleň a delfín). Naproti tomu, přítomnost oocyst T. gondii nebyla nikdy potrvzena v mořské vodě ani u mořských korýšů a měkkýšů.[3]

V případě kongenitální toxoplasmózy dochází k přenosu tachyzoitů T. gondii z krve matky na plod. K tomuto přenosu tachyzoitů dojde pouze v případě akutní primoinfekce u žen během prvních dvou trimestrů gravidity. U žen s prodělanou toxoplasmózou ještě před otěhotněním a nebo u žen akutně infikovaných v třetím trimestru gravidity k přenosu na plod nedochází. Krom lidí je transplacentární přenos na plod s možností abortů popsán u ovcí a koz.[2]

Jako extrémně vzácný nicméně možný byl popsán přenos tachyzoitů T. gondii transplantací orgánů či darováním krve od pacientů z akutní infekcí. Vzácný je i přenos parazita nepasterizovaným kozím mlékem.[2]


Klinický průběh a příznaky infekce[editovat | editovat zdroj]

Infekce u imunokompetentních jedinců[editovat | editovat zdroj]

Po perorální infekci pronikají sporozoiti (z oocyst) a bradyzoiti (z tkáňových cyst) do střevní sliznice, zde se mění v tachyzoity, intenzivně se množí a pronikají do ostatních tkání, kde mohou způsobit zánět. Většina zdravých jedinců překoná toto stádium asymptomaticky nebo jen s mírnými příznaky (mírné chřipkové příznaky) a infekce přejde do latentní formy. Tachyzoiti mizí z krve a přeměňují se v bradyzoity. Jejich skupiny (tkáňové cysty) jsou lokalizované nejčastěji v nervové tkáni (v mozku) a přežívají zde několik měsíců až celý život hostitele.

Někteří autoři uvádějí souvislost mezi latentní toxoplasmózou a působením T. gondii na nervový systém člověka. Například:

  • změny v produkci mozkových hormonů[zdroj?]
  • prohloubení schizofrenie[zdroj?]
  • zvýšení podrážděnosti a agresivity; příznaky tzv. mozkové alergie[zdroj?]
  • zvýšení sexuální aktivity při snížení sociální a emocionální hloubky vztahu (povrchní vztahy)[zdroj?]
  • zpomalení reakcí[zdroj?]
  • zvýšení egoismu a vztahovačnosti[zdroj?]
  • snížení sociální inteligence (poruchy v komunikaci, nedostatek spol. taktu)[zdroj?]
  • snížení pudu sebezáchovy[zdroj?]
  • (zvýšení) fobie z objektivně či subjektivně nebezpečných míst a situací[zdroj?]
  • zvýšení pravděpodobnosti dopravní nehody [4]
  • Zvýšená hladina testosteronu, dopaminu, zánětlivých markerů a další reakce mozku na nákazu toxoplazmózou mohou také zvýšit agresivitu nakažených nebo u nich odstartovat schizofrenii, pokud k ní mají dispozice. [5], http://casopis.vesmir.cz/clanky/clanek/id/2580
  • Jiné studie však souvislost s rizikem dopravní nehody, schizofrenií, násilným i nenásilným trestním chováním, sebevražedných pokusů, sníženým reakčním časem či krátkodobou pamětí a dalšími symptomy s toxoplazmozou neprokázaly, a to při longitudinálním výzkumu[6], na který se nevztahují níže uvedené výhrady. Výsledky dalších studií pak byly negativní z větší části.[7]

Podle Jaroslava Flegra ve většině současných studiích (2013), ve kterých byly nalezeny pozitivní korelace mezi T. gondii a určitými rysy chování nebo neurologickými poruchami, byly pozitivní testy na T. gondii prováděny na počátku zkoumaného onemocnění nebo pokud subjekt má již hledaný rys; to znamená, že často není jasné, zda infekce parazitem zvyšuje šance na hledaný znak nebo poruchu, nebo že nějaký znak nebo porucha zvyšuje šance na nakažení s parazitem. Skupiny jedinců s určitými behaviorálními znaky nebo neurologickými poruchy mohou sdílet určité tendence v chování, které zvyšují pravděpodobnost expozice a infekce T. gondii; v důsledku toho je obtížné potvrdit příčinné vztahy mezi T. gondii a neurologické poruchy nebo znaky chování.[8] Existují nicméně studie bez pozitivních výsledků, které byly prováděny na náhodném, místně reprezentativním vzorku respondentů v rámci longitudinálního výzkumu, na které se tedy výše uvedená kritika nevztahuje.[6]

Infekce u imunokompromitovaných jedinců[editovat | editovat zdroj]

U pacientů s oslabeným imunitním systémem (HIV, pacienti po ozáření, některé nádorové onemocnění, pacienti po transplantaci orgánů) může toxoplasmóza mít závažnější průběh. U HIV pozitivních jedinců je T. gondii hlavním infekčním původcem zánětu mozkových blan s často fatálním průběhem.[2]

Kongenitální infekce[editovat | editovat zdroj]

V případě vrozené infekce plodů může dojít k potratům, zvýšené úmrtnosti, slepotě, hydrocephalu či dalším vývojovým vadám novorozenců.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Chroust et al. 1998. Veterinární protozoologie. Ediční středisko VFU, Brno, 113 s
  2. a b c d e A. M. Tenter, A. R. Heckeroth & L. M. Weiss (November 2000).  "Toxoplasma gondii: from animals to humans". International journal for parasitology 30 (12-13): 1217–1258. PMID 11113252. 
  3. Ronald Fayer, Jitender P. Dubey & David S. Lindsay (November 2004).  "Zoonotic protozoa: from land to sea". Trends in parasitology 20 (11): 531–536. doi:10.1016/j.pt.2004.08.008. PMID 15471705. 
  4. Jaroslav Flegr: Journal of Experimental Biology; prosinec 2012
  5. http://casopis.vesmir.cz/clanek/schizofrenie-a-toxoplazmoza
  6. a b SUGDEN, Karen; MOFFITT, Terrie E.; PINTO, Lauriane, a kol. Is Toxoplasma Gondii Infection Related to Brain and Behavior Impairments in Humans? Evidence from a Population-Representative Birth Cohort. PLOS one [online]. 2016. Dostupné online. DOI:http://www.plosone.org/article/authors/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0148435.  
  7. PEARCE, BD; KRUSZON-MORAN, D; JONES, JL. The relationship between Toxoplasma gondii infection and mood disorders in the third National Health and Nutrition Survey. Biological Psychiatry [online]. 2012, roč. 72, čís. 4, s. 290-295. Dostupné online. DOI:10.1016/j.biopsych.2012.01.003.  
  8. Flegr J (Jan 1, 2013).  "Influence of latent Toxoplasma infection on human personality, physiology and morphology: pros and cons of the Toxoplasma-human model in studying the manipulation hypothesis". The Journal of experimental biology 216 (Pt 1): 127–33. doi:10.1242/jeb.073635. PMID 23225875. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Chroust et al. 1998. Veterinární protozoologie. Ediční středisko VFU, Brno, 113 s.
  • Sedlák K., Tomšíčková M. 2006. Nebezpečné infekce zvířat a člověka. Scientia, Praha, 168 s.
  • FLEGR, Jaroslav. Pozor, Toxo!: Tajná učebnice praktické metodologie vědy. 1. vyd. Praha : Academia, 2011. 348 s. (Galileo; sv. 48). ISBN 978-80-200-2022-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.