Jaroslav Flegr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Flegr
Narození 12. března 1958 (57 let)
Praha
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání biolog, pedagog a spisovatel
Ocenění Ig Nobelova cena (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc. (12. března 1958, Praha) je český profesor ekologie a evoluční biologie.

Vědecká práce[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Flegr působí zejména v oblasti evoluční biologie, evoluční psychologie a parazitologie. Znám je hlavně výzkumem parazita Toxoplasma gondii a souvisejícho onemocnění toxoplazmóza. Rovněž je autorem teoretického konceptu zamrzlé evoluce (tj. teorií zamrzlé evoluce a zamrzlé plasticity).

Tým prof. Flegra od roku 1993 zkoumá psychiku a chování tisíců studentů, gravidních žen, dárců krve a desetitisíce vojáků. Výsledky publikované zatím asi v 60 studiích[1] ukázaly, že osoby infikované toxoplasmou se z hlediska svého chování a psychických projevů liší. Mimo jiné také ukázaly, že nakažené osoby mají například mírně zpomalené reakční doby (8 % rozptylu, asi 10–17 tisícin sekundy[2] a zhruba 2,7krát vyšší pravděpodobnost dopravní nehody[3] . Tým J. Flegra rovněž ukázal, že nakaženým ženám se v letech brzy po nákaze rodí výrazně více synů než dcer[4] a v dalších letech se tento poměr obrací. Dále na nezávislých datech potvrdil starší teorii, podle které toxoplasmosa výrazně zvyšuje riziko schizofrenie. Ukázal, že průběh tohoto onemocnění je podstatně závažnější[5] u osob nakažených, než u osob nenakažených, a že například specifické změny v morfologii mozku nastávají pouze u osob nakažených toxoplasmou[6]. Velká část jevů objevených pražským týmem již byla potvrzena v zahraničních studiích[zdroj?]. Za ověřenou se však zatím nedá pokládat hypotéza, že mnohé z pozorovaných změn v chování nakažených osob jsou výsledkem účelné manipulace parazita, směřující k jeho přenosu z nakaženého do nenakaženého hostitele, nikoli pouze vedlejšími efekty[7] chronického parazitárního onemocnění. Po roce 2008 publikoval tým J. Flegra v odborných časopisech asi 10 prací, ve kterých autoři ukázali, že že osoby s krevní skupinou Rh+, zejména heterozygoti, jsou chráněny proti řadě negativních faktorů prostředí (včetně některých vlivů toxoplasmózy[8]) a že by tedy polymorfismus v Rh faktoru mohl být v populaci udržován selekcí ve prospěch heterozygotů. Některé z těchto publikací byly zveřejněny v tzv. Open Access vědeckých časopisech s publikačními poplatky hrazenými ze strany autora. Ve všech případech se však jedná o vědecké časopisy zařazené do referenční databáze Web of Science[9] a hodnocené impakt faktorem (PLoS ONE 2014 IF = 3,234[10]; BMC Infectious Diseases 2014 IF = 2,613[11]), nikoli časopisy zařazené na seznam tzv. predátorských časopisů porušujících pravidla odborného publikování[12].

V oblasti evoluční biologie J. Flegr formuloval teorii zamrzlé plasticity, podle které se pohlavně se rozmnožující druhy mohou působením selekce měnit pouze 1-2% doby své existence, a to pouze bezprostředně po svém vzniku určitým typem speciace. Rovněž navrhl mechanismus[13], který je za střídání plastické a elastické fáze zodpovědný. Později formuloval teorii zamrzlé evoluce, podle níž se v jednotlivých evolučních větvích a taxonech v průběhu času neustále zužuje okruh znaků, ve kterých se druhy mohou (ve své plastické fázi) měnit a rovněž navrhl příslušný mechanismus[14] (třídění z hlediska stability). Rovněž je autorem konceptu turbidostatické a chemostatické selekce, tj. selekce směrem k vyšší rychlosti, nebo vyšší ekonomičnosti množení, v závislosti na charakteru negativní zpětné vazby udržující z dlouhodobého hlediska konstantní velikost populace[15]. Jeho zatím patrně nejkontroverznější[zdroj?] teorie předpokládá, že eukaryotická buňka strukturuje své nitro, přesunuje jednotlivé molekuly a zapíná a vypíná jednotlivé metabolické dráhy pomocí procesu isoelektrické fokusace[16].

V oblasti evoluční psychologie vzbudily největší mediální ohlas[zdroj?] 2 studie. Podle první jsou hnědoocí muži vnímáni jako důvěryhodnější než muži modroocí[17]. Podle druhé je možné inteligenci mužů, nikoli však žen, odhadnout podle fotografie obličeje[18]. V současnosti provádí jeho tým magisterských a doktorandských studentů většinu svých studií[zdroj?] na desetitisícové komunitě dobrovolníků sdružených kolem Facebookové stránky Pokusní králíci[19]. Vzhledem k amplifikačnímu efektu této sociální sítě ze zúčastňuje některých studií až 40 tisíc probandů, tedy asi o dva řády více, než je obvyklé[zdroj?] u podobných studií.

J. Flegr je členem redakční rady časopisu Vesmír a Neuroendocrinology Letters.

Na Přírodovědecké fakultě UK v Praze přednáší předměty Úvod do evoluční biologie, Repetitorium biologie podle RVP G II, Praktická metodologie vědy, Mikroevoluce a makroevoluce, Metody experimentální a evoluční psychologie.

V roce 2014 získal Ig Nobelovu cenu (udělovanou za "výsledky, které vás nejprve rozesmějí, a následně donutí k zamyšlení") za zjištění související s výzkumem toxoplazmózy, a to že vlastnictví koček ohrožuje duševní zdraví.[20] Počátkem roku 2016 mu v časopise Parasites & Vectors vyšel článek potvrzující, že korelace mezi duševním zdravím a zraněním způsobeným od kočky skutečně existuje, ovšem trochu jiným způsobem, nežli předpokládala studie amerického týmu[21], který k tématu přivedl komisi Ig Nobela. Spíše než s pokousáním totiž výskyt unipolárních depresí souvisí s poškrábáním kočkou, což naznačuje, že za problémy spíše než Toxoplasma gondii může být zodpovědná bakterie Bartonella henselae[22].

J. Flegr je do roku 2015 autorem 120 odborných studií a 7 knih.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Doslovy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. List of papers
  2. HAVLÍČEK, J.; GAŠOVÁ, Z.; SMITH, A. P.. Decrease of psychomotor performance in subjects with latent ‘asymptomatic’ toxoplasmosis. Parasitology [online]. 2001, roč. 122, s. 515-520. Dostupné online.  
  3. FLEGR, Jaroslav; HAVLÍČEK, Jan; KODYM, Petr. Increased risk of traffic accidents in subjects with latent toxoplasmosis: a retrospective case-control study. BMC Infectious Diseases [online]. 2002, roč. 2, čís. 11, s. 1-6. Dostupné online.  
  4. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/toxosons.pdf
  5. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/schizoonset.pdf
  6. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/mri.pdf
  7. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/toxomodel.pdf
  8. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/rh.pdf
  9. Web of Science - Please Sign In to Access Web of Science [online]. login.webofknowledge.com, [cit. 2016-01-09]. Dostupné online.  
  10. PLOS ONE. [s.l.] : [s.n.]. Page Version ID: 690756997. Dostupné online. (anglicky) 
  11. BMC Infectious Diseases [online]. bmcinfectdis.biomedcentral.com, [cit. 2016-01-09]. Dostupné online.  
  12. Scholarly Open Access [online]. [cit. 2016-01-09]. Dostupné online.  
  13. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/elastic.pdf
  14. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/punctuated.pdf
  15. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/Flegr%201997.pdf
  16. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/isoel.pdf
  17. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/trust.pdf
  18. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/iq_perc.pdf
  19. https://www.facebook.com/pokusnikralici/?fref=ts
  20. Winners of the Ig® Nobel Prize
  21. http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0070585
  22. http://www.parasitesandvectors.com/content/9/1/8
  23. VÍTĚZOVÉ MAGNESIA LITERA 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]