Jaroslav Flegr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. RNDr. Jaroslav Flegr, CSc.
Narození 12. března 1958 (58 let)
Praha
Povolání biolog, pedagog a spisovatel
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Ig Nobelova cena (2014)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jaroslav Flegr (autor: Michal Maňas)

Jaroslav Flegr (* 12. března 1958 Praha) je český profesor ekologie a evoluční biologie.

Vědecká práce[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Flegr působí zejména v oblasti evoluční biologie, evoluční psychologie a parazitologie. Znám je hlavně výzkumem parazita Toxoplasma gondii a souvisejícho onemocnění toxoplazmóza. Rovněž je autorem teoretického konceptu zamrzlé evoluce (tj. teorií zamrzlé evoluce a zamrzlé plasticity).

Tým prof. Flegra od roku 1993 zkoumá psychiku a chování tisíců studentů, gravidních žen, dárců krve a desetitisíců vojáků. Výsledky publikované zatím asi v 60 studiích[1] ukázaly, že osoby infikované toxoplasmou se z hlediska svého chování a psychických projevů liší. Mimo jiné také ukázaly, že nakažené osoby mají například mírně zpomalené reakční doby (8 % rozptylu, asi 10–17 tisícin sekundy[2] a zhruba 2,7krát vyšší pravděpodobnost dopravní nehody.[3] Tým J. Flegra rovněž ukázal, že nakaženým ženám se v letech brzy po nákaze rodí výrazně více synů než dcer[4] a v dalších letech se tento poměr obrací. Dále na nezávislých datech potvrdil starší teorii, podle které toxoplasmosa výrazně zvyšuje riziko schizofrenie. Ukázal, že průběh tohoto onemocnění je podstatně závažnější[5] u osob nakažených než u osob nenakažených a že například specifické změny v morfologii mozku nastávají pouze u osob nakažených toxoplasmou.[6] Velká část jevů objevených pražským týmem již byla potvrzena v zahraničních studiích.[zdroj?] Za ověřenou se však zatím nedá pokládat hypotéza, že mnohé z pozorovaných změn v chování nakažených osob jsou výsledkem účelné manipulace parazita, směřující k jeho přenosu z nakaženého do nenakaženého hostitele, nikoli pouze vedlejšími efekty[7] chronického parazitárního onemocnění. Po roce 2008 publikoval tým J. Flegra v odborných časopisech asi 10 prací, ve kterých autoři ukázali, že osoby s krevní skupinou Rh+, zejména heterozygoti, jsou chráněny proti řadě negativních faktorů prostředí (včetně některých vlivů toxoplasmózy[8]) a že by tedy polymorfismus v Rh faktoru mohl být v populaci udržován selekcí ve prospěch heterozygotů. Některé z těchto publikací byly zveřejněny v tzv. Open Access vědeckých časopisech s publikačními poplatky hrazenými ze strany autora. Ve všech případech se však jedná o vědecké časopisy zařazené do referenční databáze Web of Science[9] a hodnocené impakt faktorem (PLoS ONE 2014 IF = 3,234;[10] BMC Infectious Diseases 2014 IF = 2,613[11]), nikoli o časopisy zařazené na seznam tzv. predátorských časopisů porušujících pravidla odborného publikování.[12]

V oblasti evoluční biologie J. Flegr formuloval teorii zamrzlé plasticity, podle které se pohlavně se rozmnožující druhy mohou působením selekce měnit pouze 1–2 % doby své existence, a to pouze bezprostředně po svém vzniku určitým typem speciace. Rovněž navrhl mechanismus,[13] který je za střídání plastické a elastické fáze zodpovědný. Později formuloval teorii zamrzlé evoluce, podle níž se v jednotlivých evolučních větvích a taxonech v průběhu času neustále zužuje okruh znaků, ve kterých se druhy mohou (ve své plastické fázi) měnit, a rovněž navrhl příslušný mechanismus[14] (třídění z hlediska stability). Rovněž je autorem konceptu turbidostatické a chemostatické selekce, tj. selekce směrem k vyšší rychlosti nebo vyšší ekonomičnosti množení v závislosti na charakteru negativní zpětné vazby udržující z dlouhodobého hlediska konstantní velikost populace.[15] Jeho zatím patrně nejkontroverznější[zdroj?] teorie předpokládá, že eukaryotická buňka strukturuje své nitro, přesunuje jednotlivé molekuly a zapíná a vypíná jednotlivé metabolické dráhy pomocí procesu isoelektrické fokusace.[16]

V oblasti evoluční psychologie vzbudily největší mediální ohlas[zdroj?] dvě studie. Podle první jsou hnědoocí muži vnímáni jako důvěryhodnější než muži modroocí.[17]. Podle druhé je možné inteligenci mužů, nikoli však žen, odhadnout podle fotografie obličeje.[18] V současnosti provádí jeho tým magisterských a doktorandských studentů většinu svých studií[zdroj?] na desetitisícové komunitě dobrovolníků sdružených kolem facebookové stránky Pokusní králíci.[19] Vzhledem k amplifikačnímu efektu této sociální sítě se účastní některých studií až 40 000 probandů, tedy asi o dva řády více, než je obvyklé[zdroj?] u podobných studií.

Jaroslav Flegr je členem redakční rady časopisu Vesmír a Neuroendocrinology Letters. Na Přírodovědecké fakultě UK v Praze přednáší předměty „úvod do evoluční biologie“, „repetitorium biologie podle RVP G II“, „praktická metodologie vědy“, „mikroevoluce a makroevoluce“, „metody experimentální a evoluční psychologie“.

V roce 2014 získal Ig Nobelovu cenu (udělovanou za „výsledky, které vás nejprve rozesmějí, a následně donutí k zamyšlení“) za zjištění související s výzkumem toxoplazmózy, a to že vlastnictví koček ohrožuje duševní zdraví.[20] Počátkem roku 2016 mu v časopise Parasites & Vectors vyšel článek potvrzující, že korelace mezi duševním zdravím a zraněním způsobeným kočkou skutečně existuje, ovšem trochu jiným způsobem, nežli předpokládala studie amerického týmu,[21] který k tématu přivedl komisi Ig Nobela. Spíše než s pokousáním totiž výskyt unipolárních depresí souvisí s poškrábáním kočkou, což naznačuje, že za problémy spíše než Toxoplasma gondii může být zodpovědná bakterie Bartonella henselae.[22] [23]

Jaroslav Flegr je autorem více než 130 odborných studií a 7 monografií (k září 2016).

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Doslovy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. HAVLÍČEK, J.; GAŠOVÁ, Z.; SMITH, A. P. ; ZVÁRA, K.; FLEGR, J.. Decrease of psychomotor performance in subjects with latent ‘asymptomatic’ toxoplasmosis. Parasitology [online]. 2001, roč. 122, s. 515-520. Dostupné online.  
  3. FLEGR, Jaroslav; HAVLÍČEK, Jan; KODYM, Petr ; MALÝ, Marek; ŠMAHEL, Zbyněk. Increased risk of traffic accidents in subjects with latent toxoplasmosis: a retrospective case-control study. BMC Infectious Diseases [online]. 2002, roč. 2, čís. 11, s. 1-6. Dostupné online.  
  4. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/toxosons.pdf
  5. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/schizoonset.pdf
  6. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/mri.pdf
  7. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/toxomodel.pdf
  8. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/rh.pdf
  9. Web of Science - Please Sign In to Access Web of Science [online]. login.webofknowledge.com, [cit. 2016-01-09]. Dostupné online.  
  10. PLOS ONE. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 690756997. 
  11. BMC Infectious Diseases [online]. bmcinfectdis.biomedcentral.com, [cit. 2016-01-09]. Dostupné online.  
  12. Scholarly Open Access [online]. [cit. 2016-01-09]. Dostupné online.  
  13. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/elastic.pdf
  14. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/punctuated.pdf
  15. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/Flegr%201997.pdf
  16. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/isoel.pdf
  17. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/trust.pdf
  18. http://web.natur.cuni.cz/flegr/pdf/iq_perc.pdf
  19. https://www.facebook.com/pokusnikralici/?fref=ts
  20. Winners of the Ig® Nobel Prize
  21. http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0070585
  22. http://www.parasitesandvectors.com/content/9/1/8
  23. ŠEVELA, Vladimír. Objev českého vědce: kočičí škrábnutí může vyvolat těžkou depresi. In: Echo24.cz [online]. 20. února 2016 [cit. 25. 9. 2016]. Dostupné z: http://echo24.cz/a/iU4cY/objev-ceskeho-vedce-kocici-skrabnuti-muze-vyvolat-tezkou-depresi
  24. VÍTĚZOVÉ MAGNESIA LITERA 2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]