Měchožil bublinatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMěchožil bublinatý
alternativní popis obrázku chybí
Dospělá tasemnice E. multilocularis
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen ploštěnci (Platyhelminthes)
Podkmen Neodermata
Třída tasemnice (Cestoda)
Řád kruhovky (Cyclophyllidea)
Čeleď Taeniidae
Rod měchožil (Echinococcus)
Binomické jméno
Echinococcus multilocularis
Leuckart, 1863
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Měchožil bublinatý (Echinococcus multilocularis, Leuckart 1863) (též měchožil větvený či tasemnice liščí) je drobná, 1–5 mm dlouhá tasemnice, která parazituje ve střevě především lišek obecných a polárních, případně jiných psovitých šelem. Jejím mezihostitelem jsou hlodavci, vzácně se však mohou nakazit i ostatní savci, včetně člověka. V tkáních a orgánech mezihostitele vytváří laločnaté mnohočetné cysty, boubele typu alveokok. Onemocnění člověka, které tímto způsobuje, alveolární echinokokóza, končí bez léčby téměř vždy smrtelně. Druh se vyskytuje pouze na severní polokouli, a to zejména v mírném a subpolárním pásu Evropy, Severní Ameriky a Asie.[1] 

Vývojový cyklus[editovat | editovat zdroj]

Alveokoky v těle krysy bavlníkové

Dospělé tasemnice E. multilocularis žijí v tenkém střevě lišek (defintivní hostitel). Dospělci produkují vajíčka, jež odcházejí s trusem do vnějšího prostředí. Mezihostitelé-hlodavci se nakazí pozřením potravy kontaminované vajíčky tasemnice. V těle hlodavce se z vajíčka uvolní larva onkosféra, která penetruje střevní stěnu a krevním oběhem je zanesena do jater. Zde se onkosféra uchytí a vytvoří se z ní larvocysta, která neustále roste. Uvnitř larvocysty se formují zárodky malých tasemnic- tzv. protoskolexy. Cyklus se uzavírá pozře-li liška hlodavce z larvocystami v játrech. V trávicím traktu se z protoskolexů stanou malé tasemnice, jež se uchytí pomocí přísavek a háčků do sliznice tenkého střeva lišky. Člověk jakožto náhodný mezihostitel se může nakazit vajíčky měchožila pocházejících z trusu lišek. Ačkoliv je člověk k nákaze málo vnímavý, u některých jedinců se onkosféry mohou uchytit a dojde k růstu larvocyst podobně jako u hlodavců. Ty svým růstem často připomínají nádorové bujení jater.[2]

Hostitelé[editovat | editovat zdroj]

liška, dvě šipky, hlodavec
Liška obecná figuruje jako typický definitivní hostitel E. multilocularis, mezihostitelem je hraboš polní (na obrázku dole).

Definitivním hostitelem jsou především psovité šelmy.[3][1] V Evropě je primárním a nejběžnějším hostitelem liška obecná.[3] Ve východní Evropě se může parazit v menší míře vyskytovat u psíků mývalovitých.[4] Infekce jiných druhů v Evropě jako je pes domácí, kočka divoká či domácí jsou zcela raritní.[5] Stejně tak evropští vlci a šakalové se mohou zřejmě nakazit ale jejich role v cyklu E. multilocularis je minoritní.[3] V polárních oblatech Severní Ameriky je dominantním hostitelem liška polární. Na jihu Kanady a v severních státech USA je E. multilocularis nacházen u lišek obecných a kojotů prérijních. Nálezy tasemnic u vlků v Kanadě a USA jsou spíše raritní a role vlka jako konečného hostitele je nejasná.[6] Liška obecná a polární je rovněž primárním hostitelem v Rusku či Japonsku.

Mezihostitelem může být teoreticky celá řada savců, včetě člověka. Nicméně typickým vnímavým mezihostitelem jsou hlodavci z podčeledi hrabošovití.[1][7] Nejběžnějšími mezihostiteli tasemnice v Evropě je hraboš polní (Microtus arvalis) a hryzec vodní horský (Arvicola scherman).[7] V mokřadových oblastech ve Francii se může nakazit také ondatra pižmová (Ondatra zibethica).[7] Infekce E. multilocularis byla dále potvrzena také u hryzce vodního (Arvicola amphibius), hraboše mokřadního (Microtus agrestis).[8] Řada dalších hlodavců byla infikována experimentálně, nicméně tasemnice v nich není schopna se vyvinout do infekčního stádia. Mezi tyto málo vnímavé druhy patří například norník rudý (Myodes glareolus), myš domácí (Mus musculus), potkan obecný (Rattus norvegicus).[7]

Historie a objev vývojového cyklu[editovat | editovat zdroj]

kresba muže
Německý lékař a patolog Rudolf Virchow byl jedním z prvních, kteří popsali alveolární echinokokózu u lidí

První zmínky o echinokokóze sahají až do starověkého Řecka, kde známý lékař Hippokratés popsal měchýřkovité útvary u poráženého dobytka. Rovněž Galén a Aretaios zmínili ve svých spisech nález měchýřků na játrech u jatečných zvířat. S největší pravděpodobností šlo ale o cysty příbuzného druhu Echinococcus granulosus. První případy alveolární echinokokózy u lidí popsali Ludwig Buhl a Rudolf L. Virchow v polovině 19. století. Avšak až do konce 19. století nebylo zřejmé, zda cystická a alveolární forma echinokokózy u lidí je způsobena jedním nebo více druhy echinokoků. Teprve roku 1901-1902 rakouský lékař Adolf Posselt z Innsbrucku izoloval z jednoho pacienta s mnonočetnou larvocystou protoskolexy, kterými poté experimentálně nakazil psa. Po 49 dnech izoloval ve střevě psa drobné tasemnice, které podrobně anatomicky popsal. Poukázal na anatomické odlišnosti nalezených tasemnic od již dříve známých E. granulosus. Posselt tak objasnil původ alveolární echinokokózy člověka a vývojový cyklus mechožila bublinatého. Skutečnost, že E. multilocularis cykluje mezi liškami a hlodavci ve volné přírodě byla však zdokumentována až v 50. létech 20. století. Na Aljašce a na Sibiři byly nejprve izolovány z lišek polárních a tažných psů drobné tasemnice, jenž měly za mezihostitele hlodavce hraboše mokřadního a norníka tajgového. Tyto tasemnice byly označeny jako Echinococcus sibiricensis. Na to Johannes Vogel v letech 1955 a 1957 popsal výskyt echinokoků u lišek obecných v jižním Německu. Ve stejných lokalitách, kde Vogel našel infikované lišky, objevil také hraboše polní s mnohočetnými cystami na játrech. Z protoskolexů izolovaných z hrabošů experimentálně nakazil lišku, psa a kočku. Hraboš polní byl určen jako typický mezihostitel tohoto echinokoka. Navíc při porovnání tasemnic E. siberiensis a izolátů z jižního Německa neshledal žádné anatomické rozdíly a potvrdil tak, že severoamerické a sibiřské kmeny patří do stejného druhu jako ty nalezené v Německu. Druh byl pojmenován jako Echinococcus multilocularis.[3] 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c THOMPSON, R. C. A.. Biology and Systematics of Echinococcus. Advances in Parasitology. 2017, roč. 95, s. 65–109. PMID: 28131366. Dostupné online [cit. 2017-07-01]. ISSN 2163-6079. DOI:10.1016/bs.apar.2016.07.001. PMID 28131366.  
  2. Biological, Epidemiological, and Clinical Aspects of Echinococcosis, a Zoonosis of Increasing Concern [online]. [cit. 2017-07-01]. Dostupné online.  
  3. a b c d ECKERT, J.; THOMPSON, R. C. A.. Historical Aspects of Echinococcosis. Advances in Parasitology. 2017, roč. 95, s. 1–64. PMID: 28131361. Dostupné online [cit. 2017-07-04]. ISSN 2163-6079. DOI:10.1016/bs.apar.2016.07.003. PMID 28131361.  
  4. BAGRADE, Guna; DEKSNE, Gunita; OZOLIŅA, Zanda. Echinococcus multilocularis in foxes and raccoon dogs: an increasing concern for Baltic countries. Parasites & Vectors. 2016-11-29, roč. 9, s. 615. Dostupné online [cit. 2017-07-09]. ISSN 1756-3305. DOI:10.1186/s13071-016-1891-9. PMID 27899156.  
  5. PANEL ON ANIMAL HEALTH AND WELFARE. Echinococcus multilocularis infection in animals. EFSA Journal. 2015-12-01, roč. 13, čís. 12, s. n/a–n/a. Dostupné online [cit. 2017-07-09]. ISSN 1831-4732. DOI:10.2903/j.efsa.2015.4373. (anglicky) 
  6. MASSOLO, Alessandro; LICCIOLI, Stefano; BUDKE, Christine. Echinococcus multilocularisin North America: the great unknown. Parasite. 2014, roč. 21. Dostupné online [cit. 2017-07-09]. ISSN 1776-1042. DOI:10.1051/parasite/2014069. PMID 25531581. (anglicky) 
  7. a b c d ROMIG, T.; DEPLAZES, P.; JENKINS, D.. Ecology and Life Cycle Patterns of Echinococcus Species. Advances in Parasitology. 2017, roč. 95, s. 213–314. PMID: 28131364. Dostupné online [cit. 2017-07-13]. ISSN 2163-6079. DOI:10.1016/bs.apar.2016.11.002. PMID 28131364.  
  8. MILLER, Andrea L.; OLSSON, Gert E.; WALBURG, Marion R.. First identification of Echinococcus multilocularis in rodent intermediate hosts in Sweden. International Journal for Parasitology: Parasites and Wildlife. 2016-03-08, roč. 5, čís. 1, s. 56–63. PMID: 27054089 PMCID: PMC4804384. Dostupné online [cit. 2017-08-07]. ISSN 2213-2244. DOI:10.1016/j.ijppaw.2016.03.001. PMID 27054089.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Česky[editovat | editovat zdroj]

  • Hydatidóza. Sborník z odborného semináře echinokokové infekce [online].  [cit. 2017-07-08]. Dostupné online.  

Anglicky[editovat | editovat zdroj]

  • WHO:Echinococcosis-fact sheet [online]. [cit. 2017-07-08]. Dostupné online. (anglicky)