Svrab

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
svrab
zákožka svrabová
zákožka svrabová
Klasifikace
MKN-10B86
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Svrab

Svrab (latinsky scabies, z latinského scabere = drbat se), též sarkoptóza, u zvířat lidově též prašivina je infekční onemocnění způsobené zákožkou svrabovou (latinsky Sarcoptes hominis) postihující člověka i zvířata.

Související informace naleznete také v článku Zákožka svrabová.

Svrab lidský[editovat | editovat zdroj]

U člověka je původcem zákožka svrabová Sarcoptes scabiei var. hominis (podle jiných autorů Sarcoptes scabiei).[1] Poslední pochybnosti, že příčinou svrabu je zákožka svrabová, rozptýlil ve svém pojednání o svrabu z roku 1844 vídeňský lékař moravského původu, (rodák z Brna), Ferdinand von Hebra (1816–1880).[2]

V České republice byl v roce 2023 zaznamenán vzestup počtu nakažených oproti předchozím letům.[3] Svrab patří mezi nejčastější nemoci z povolání[4] a je nejrozšířenějším profesním onemocněním mezi zdravotníky.[5]

Zákožka vyvrtává kanálky ve zrohovatělé vrstvě pokožky. Samice naklade během života (tři až šest týdnů) asi 50 vajiček v slepých koncích chodbiček. Z vajíček se líhnou larvy, které žijí na povrchu těla. Z larev se během 18 až 23 dnů vyvinou nové samičky, které se opět zavrtávají nebo se mohou přenést na dalšího hostitele. Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním.

Formy onemocnění[editovat | editovat zdroj]

  • U těžkých nemocí (např. AIDS, hematologické choroby) může dojít k těžkému stavu charakteristickému nadměrnou hyperkeratózou (vytvořením silné krusty na kůži), to je takzvaný svrab norský.
  • U osob se zvýšenou hygienou dochází k zastření příznaků. Zbývá pouze svědění. Tato forma se nazývá svrab mytých.
  • Scabies nodularis – Jedná se o červené noduly (pupínky), které intenzivně svědí. Vznikají v důsledku vystupňované imunitní reakce.

Přenos[editovat | editovat zdroj]

Onemocnění se nejčastěji přenáší nákazou přímo od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, především společným užíváním textilií, spíše při dlouhodobém kontaktu (např. v noclehárnách, táborech, nemocnicích, avšak rozhodně ne podáním ruky). Častý je přenos na další členy rodiny. Infekci napomáhá snížená imunita. Na svrab jsou náchylné zejména děti, které se infikují hlavně během hraní.

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

Příznaky se objevují tři až osm týdnů po infekci, zprvu nejsou příliš výrazné ani charakteristické. Často i odborníci myslí, že je to záchvat kopřivky. Napadá nejdříve tenčí kůži na břiše, v podpaží, na vnitřní straně stehen, prsní dvorce, kotníky, u menších dětí i dlaně a plosky chodidel. Základním projevem jsou drobné červené pupínky velikosti špendlíkové hlavičky, často uspořádané ve dvojicích a kryté stroupkem. Jsou silně svědivé, takže se mezi pupínky objevují škrábance. Projevuje se nepříjemným svěděním a kožními změnami v podobě oděrek (exkoriací), pupínků a skvrn. Onemocnění nesouvisí pouze s osobní hygienou, ale nedostatečná hygiena může způsobit horší průběh nemoci. Naopak i přehnaná hygiena může způsobit zastření příznaků a problémy při diagnóze svrabu. Hlavním subjektivním příznakem je svědění, které se stupňuje v noci na lůžku a při zahřátí těla například při sportu. Na kůži je viditelná vyrážka – chodbičky zákožek jako několik milimetrů až několik centimetrů dlouhé našedlé nebo narůžovělé, lehce vyvýšené nitkovité stopy s perleťově zbarvenou 2 až 3 mm velkou kupkou na konci. Nejčastěji postiženými místy jsou meziprstní prostory, okolí genitálu a prsních bradavek, hýždě, zápěstí, záhyby loketního a kolenního kloubu, podbřišek a místa, kde přiléhá prádlo. U dětí také dlaně, plosky nohou, obličej a záda.[5]

Epidemická opatření[editovat | editovat zdroj]

Mimo pokožku hostitele mohou zákožky přežít maximálně tři až čtyři dny. Pokud zákožku vystavíte na dobu delší deseti minut teplotám alespoň 60 °C, také nejsou schopny přežít. Po zjištění infekce je tedy důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a tak podobně vyčistit od parazitů. Například vynesením ven / nepoužíváním po dobu čtyř dnů, vyžehlením napařovací žehličkou nebo vysáním vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Veškeré povlečení je nutné vyprat na 60 °C, vyžehlit je a nechat tři dny ležet.

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Léčba spočívá v zevním použití insekticidních přípravků obsahujících permethrin. U osob, u kterých to není vhodné, například u dětských pacientů, se zevně používá sírová vazelína. Ke zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách. I po přeléčení u některých lidí přetrvává svědění i dva měsíce, hůře se hojí atopici a lidé se světlým typem pleti, povšechně pak ženy a děti.

Svrab u zvířat[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FABIÁNOVÁ, Kateřina, a kol. Svrab a současná epidemiologická situace ve výskytu svrabu v České republice. S. 84-91. Zprávy Centra epidemiologie a mikrobiologie [online]. Státní zdravotní ústav, 2023 [cit. 2024-01-09]. Roč. 32(2), s. 84-91. Dostupné online. 
  2. CRAIG, Errol. The Itch : Scabies. 1st. vyd. United Kingdom: Oxford University Press, 2022. ISBN 978-0-19-284840-6. S. 128–131. (anglicky) 
  3. KARLÍK, Tomáš. V Česku se letos silně šíří svrab. Parazit je nejen nepříjemný, ale i nebezpečný. ct24.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 14. 4. 2023 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. 
  4. Svrab (sarkoptóza). Definice, přenos a šíření, příznaky a prevence. www.bozp.cz [online]. 11. 01. 2022 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. 
  5. a b TOLAROVÁ, Věra. Svrab. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2000. [5] s., 2 obr.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.