Liška horská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLiška horská
alternativní popis obrázku chybí
Liška horská
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďpsovití (Canidae)
Rodliška (Vulpes)
Binomické jméno
Vulpes ferrilata
Hodgson, 1842
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Liška horská čili liška tibetská (Vulpes ferrilata) je menší druh lišky žijící na Tibetské náhorní plošině. Je přizpůsobena vysokohorskému způsobu života, živí se především pišťuchami.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tělo lišky horské dosahuje délky 49 až 70 cm, ocas měří 22 až 29 cm. Samice je menší a váží od 3 do 4,1 kg, samci mohou vážit až 5,7 kg. Jde o podsaditou šelmu s dlouhým čumákem, malýma ušima a malýma očima posazenýma daleko od sebe. Zbarvení je světle rezavé na hřbetě, hlavě a dolních částech nohou, spodní část těla a ocas má barvu šedou až téměř bílou.

Rozšíření a habitat[editovat | editovat zdroj]

Liška horská se vyskytuje na Tibetské náhorní plošině, což zahrnuje jižní část Číny, sever Nepálu a Ladak v Indii. Obývá především stepi, horské louky a svahy ve výškách 2500 až 5200 m n. m. Toleruje teplotu od -40 °C do + 30 °C.

Maximální nadmořská výška, ve které byl tento druh šelmy pozorován, je 5300 metrů. Proti extrémnímu chladu chrání lišku velmi hustá srst s výbornými izolačními vlastnostmi.[2]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Liška horská je masožravec a predátor, ačkoliv masitou stravu doplňuje i ovocem. Živí se především pišťuchami, s nimiž je úzce svázán její život. Další důležitou kořistí jsou myši a cokorové. Požírá i zajíce, sviště, ptáky, ještěrky, hmyz a různé bobule. Přiživuje se na mršinách ulovených většími predátory, například vlky a medvědy. Lišky horské někdy doprovází medvědy a snaží se profitovat z jejich rozhrabávání pišťuších nor.

Lišky horské žijí v párech nebo malých skupinách, ale loví obvykle osamoceně. K páření dochází mezi prosincem a březnem. Březost trvá 50–55 dnů. Počet mláďat ve vrhu je dvě až pět.

Hrozby[editovat | editovat zdroj]

Liška horská je početná a široce rozšířená, tudíž jí nehrozí zásadní nebezpečí. Jediným potenciálním problémem je státem řízené hubení hlodavců, jež může negativně ovlivnit kolonie pišťuch a tím i lišek. V některých oblastech mohou pro šelmu představovat hrozbu domácí psi. Lidé lišku horskou někdy loví, neboť její kožešina se používá ke zhotovování tradičních tibetských čepic.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. SOCHA, Vladimír. Kdo netrpí závratěmi: Nejlepší zvířecí „horolezci“. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2020-07-03 [cit. 2020-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HARRIS, Richard B., a kol. Notes on the Biology of the Tibetan Fox. Canid News. 2008, roč. 11, čís. 1, s. 1–7. Dostupné online. 
  • HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. London: Panthera, 2011. S. 110. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]