Německý ovčák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Německý ovčák
Typicky zbarvený dospělý pes
Typicky zbarvený dospělý pes
Základní informace
Země původu NěmeckoNěmecko Německo
Synonyma Alsaský vlčák
Tělesná charakteristika
Hmotnost samce 30–40 kg
Hmotnost samice 22–32 kg
Výška samce † 60–65 cm
Výška samice † 55–60 cm
Barva celočerná
vlkošedá
černá se znaky
Klasifikace a standard
Skupina FCI Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Sekce FCI Ovčácká a pastevecká plemena
FCI standard
ČMKU standard
† výška uváděna v kohoutku

Německý ovčák (lidově též vlčák,[1] německy: Deutscher Schäferhund, anglicky: German Shepherd) je německé psí plemeno, jedno z nejrozšířenějších na světě a též nejrozšířenější služební plemeno.[2][3] Bývá uváděno i jako jedno z nejinteligentnějších.[4] Díky své všestrannosti a přizpůsobivosti je využitelné v mnoha odvětvích kynologie.[5] Toto plemeno ke své práci využívají nejvíce policisté, záchranáři a horští záchranáři.

Německý ovčák vznikl v Německu v 19. století. Ovčáčtí psi podobné tělesné konstituce zde sice žili již dříve, nicméně snahy o sjednocení exteriéru se začaly objevovat až ve druhé polovině 19. století.[6] O šlechtění a rozvoj plemene se přičinil například rytmistr Max Emil Friedrich von Stephanitz, který propagoval tyto psy mezi vojáky i policií a společně se svým spolupracovníkem Arthurem Meyerem sepsal první standard. Ten byl schválen roku 1899 a nedlouho poté se německý ovčák začal rozšiřovat i do Česka, kde je známý pod lidovým názvem vlčák nebo zkratkou NO. Od roku 1924 je uznaný United Kennel Clubem (UKC),[7] od roku 1955 pak i Mezinárodní kynologickou federací (FCI).[8]

Je známý svojí věrností, inteligencí a vyrovnaností. Hodí se do rodin s dětmi a vychází i s jinými domácími zvířaty nebo psy. Navíc se jedná o dobrého hlídače. Základní výcvik a výchova jsou nutností, stejně tak dostatek pohybu a aktivit. Srst, která líná dvakrát ročně, není náročná na péči.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Černobílá fotografie stojícího německého ovčáka
Německý ovčák v roce 1915

Původ[editovat | editovat zdroj]

Černý německý ovčák ve výstavním postoji
Černě zbarvený dospělý jedinec

Chov ovčáckých psů v Německu má poměrně dlouhou tradici: první záznamy o podobných psech lze nalézt již v 6. století. Tehdejší zákon usmrcení psa chránícího stádo trestal smrtí. Tito psi byli ale stavěni pro obranu i před většími predátory jako jsou medvědi či rysové, byli tedy poměrně větší a mohutnější než pozdější ovčáčtí psi.[9]

Pozdější ovčáčtí psi již nemuseli čelit velkým šelmám, které byli většinou vyhubeny; jejich úkolem bylo udržet stádo ve vymezeném prostoru.[9] V Německu žilo mnoho takových psů, kteří se ale lišili stavbou těla, délkou srsti i zbarvením. Během 19. století zájem o tyto psy začal narůstat a brzy poté se začaly objevovat i první snahy o ustálení typu.[10][6] To si dala za cíl organizace Phylax, kterou založila v prosinci 1891 skupina nadšenců.[11][12] Již roku 1894 ale ukončila svoji činnost kvůli rozdílným názorům členů. V jejich snažení pokračoval nový spolek Der Verein für Deustche Schäferhunde (česky Klub německých ovčáků, zkratkou uváděn i jako SV).[13] Kříženi byli krátkosrstí, dlouhosrstí i ostnosrstí psi především z Durynska, Bavorska a Württemberska.[14]

Roku 1882 byl v Hannoveru vystaven první německý ovčák, paradoxně se jednalo o psa bílého zbarvení, které současný standard nepovoluje.[15][16] Jeho majitelem byl baron von Knigge, který vlastnil několik podobných německých ovčáků se vzpřímenýma ušima.[13][11]

Formování plemene[editovat | editovat zdroj]

Za jednoho z prvních německých ovčáků dnešního typu je považován potomek von Kniggových psů Hector, později „Horand von Grafrath“. Toho odkoupil kynolog a rytmistr Max Emil Friedrich von Stephanitz, který v roce 1899 založil klub Der Verein für Deustche Schäferhunde a snažil se o vytvoření ideálního ovčáckého psa.[10][17][11] Horand měřil v kohoutku 60 cm, měl krátkou srst, vzpřímené uši a tmavé zbarvení.[13] Také byl prvním jedincem zapsaným do plemenné knihy.[18][19] V září 1899 spolek SV ve Frankfurtu schválil první standard, který připravil von Stephanitz se svým spolupracovníkem Arthurem Meyerem.[11] V té době měl klub pouhých 31 členů, v roce 1912 to bylo již 3500.[12]

Von Stephanitz nebyl pro chov německých ovčáků významný jen díky založení klubu a vytvoření standardu, ale především byl velkým propagátorem plemene nejen mezi lidem, ale také v armádě a u policie. V listopadu 1901 vydal spis, ve kterém německé ovčáky prosazoval a doporučoval pro pracovní nasazení. Jeho snahy ale zaznamenaly spíše chladný ohlas: německá armáda dále preferovala erdelteriéry a mezi lidmi byly na vzestupu spíše border kolie. Větší průlom přišel až okolo roku 1908, kdy začala tyto psy hojně využívat policie. Později se přidala i armáda, která pro první světovou válku vycvičila asi dvacet tisíc jedinců.[11][20] Německé ovčáky využívali pro tahání nosítek, nošení zpráv a strážení, mimo toho ale byli i oblíbenými maskoty SS.[21]

První světová válka a následný odpor k Německu vedli i k přejmenování plemene britským Kennel Clubem (KC) z německého ovčáka na alsaského vlčáka (Alsatian Wolf Dog), které se používalo i v Česku i ve verzi alsaský ovčák.[21] K původnímu názvu se klub navrátil až v roce 1977.[22]

Plemeno začalo rychle nabývat na popularitě a šířilo se nejen po Evropě: například již v roce 1913 byl založen americký spolek German Shephard Dog Club of Amerika. V Českých zemích se první jedinci objevili pravděpodobně v roce 1905. Stalo se tak při příležitosti výstavy v Praze, které se zúčastnil i Horand von Grafrath a jeho dva potomci.[23][24] V roce 1912 byla v Brně založena Pobočka rakouského spolku pro chov německého ovčáka a po první světové válce zde měl sídlo i první založený klub chovatelů.[23] Populace v Česku zaznamenala ale velký narůst až v 60. letech, kdy vzniklo mnoho chovatelských stanic.[25]

Mezi lety 1936 a 1938 probíhalo další zušlechťování, které mělo zlepšit exteriér německých ovčáků, místo toho ale přineslo kratší končetiny a příliš dlouhou svažující se záď. Již tehdy se objevovaly snahy o zlepšení situace křížením, některé problémy ale přetrvávají do současnosti.[26]

Od roku 1953 hlídali němečtí ovčáci i české pohraničí a byli zde též pro tento účel nejvyužívanějším plemenem.[27] Toho roku byla v Prackovicích nad Labem založena chovatelská stanice Z Pohraniční stráže, která ovčáky cvičila speciálně pro ochranu tehdejších hranic.[28] Mimo ně ale cvičila i bígly, bloodhoundy, labradorské retrívry nebo dobrmany.[29] Její provoz byl ukončen v roce 2011, nicméně v roce 2018 byla znovuotevřena.[29] Od roku 1962 fungovala navíc i chovatelská stanice v Domažlicích, která cvičila pro policejní službu německé ovčáky a belgické malinoise. Definitivně byla zrušena z důvod špatných podmínek v roce 2018.[29][30]

Od roku 1990 funguje v Česku současný hlavní zastřešující spolek: Český klub německých ovčáků. Je členem Weltunion der Verein für Deutsche Schäferhunde (česky Světová unie německých ovčáků, zkratkou WUSV).[31]

Současný chov a jeho problematika[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace zobrazující rozdíly v tělesném rámci německých ovčáků v minulosti a současnosti: současní psi mají větší hlavu a méně vtažené břicho
Porovnání tělesného rámce německého ovčáka: modře značen dřívější vzhled, žlutě současný

Současný šlechtitelský program je veden jednotlivými zastřešujícími kluby v každé zemi, nicméně existují i samostatné šlechtitelské programy. Jeden z nich, nazvaný Landespolizeischule für Diensthundführer, byl spuštěn v roce 2003 v Německu a je typický tím, že štěňata vyrůstají společně s cvičenými pracovními psy s dobrými výsledky.[32]

Běžně se rozlišují dvě linie: exteriérová a pracovní. Zatímco exteriérová se soustředí více na vzhled, který odpovídá standardu, pracovní jedinci jsou povahovými vlastnostmi vhodnější pro práci. Jedinci z první linie mívají zkosenější záď, jasnější barvy a zřetelné ohraničení například sedla, povahově jsou též mírnější a vykazují četnější zdravotní problémy než druhá linie.[33] Kritiku za chovatelský program německých ovčáků si vysloužil například anglický Kennel Club, jelikož podporoval nepřiměřeně zkosenou záď a nezdravé postavení zadních končetin. V reakci na to v roce 2010 KC vydal stanovisko, dle kterého měli být nezdraví jedinci z výstavních kruhů rovnou vyloučeni.[34]

I z důvodu množství zdravotních potíží německých ovčáků bylo ve druhé polovině 20. století vyšlechtěno plemeno shilohský ovčák, které vychází přímo z německých ovčáků, ale prezentuje se jako zdravější a vyrovnanější.[35]

Dalším plemenem vyšlechtěným z německých ovčáků jsou bílí švýcarští ovčáci, kteří se liší prakticky pouze bílým zbarvením.[16] Neméně známí jsou i českoslovenští vlčáci. Ti vznikli původně jako experiment Pohraniční stráže ČSSR, během kterého byla zkřížena fena vlka a pes německého ovčáka.[14][36][37] V bývalém Sovětském svazu zase pro vojenské využití z NO vyšlechtili východoevropské ovčáky, kteří jsou větší, mají rovnější záď a jsou lépe přizpůsobeni pro arktické podmínky.[38]

Tito psi mají širokou škálu možných využití, od slepeckých psů, až po policejní nebo společníky. Především ve sportovním využití jsou jim ale velkými konkurenty belgičtí ovčáci malinois, kteří jsou rychlejší, temperamentnější a vytrvalejší. Například ve Spojených státech jsou z těchto důvodů u policie preferování malinoisové.[39]

Známí jedinci[editovat | editovat zdroj]

Němečtí ovčáci jsou populární i ve filmovém průmyslu. Důkazem toho je i Rin Tin Tin (1918–1932), který si za svůj život zahrál v sedmadvaceti hollywoodských filmech a má vlastní hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.[40] Jeho potomek Rin Tin Tin Jr. si též zahrál v několika snímcích. Za předchůdce Rin Tin Tina je považován německý ovčák s policejním výcvikem Strongheart, který též zazářil v němých filmech a získal si slávu.[11]

Mimo zábavní průmysl vlastnil německého ovčáka například Adolf Hitler. Svoji fenu Blondi, která pocházela z chovatelské stanice ze slezských Kravař a hrála vlastní roli i v nacistické propagandě, nechal otrávit cyankáli v den své sebevraždy.[41][42]

Německý ovčák Antis je jediným psem, o kterém je známo, že za druhé světové války létal v bombardéru. Jako kmenový příslušník 311. československé bombardovací perutě byl vyznamenán i medailí Marie Dickinové.[43][44] Další mediálně známý zástupce plemene s vojenským výcvikem je Athos, český pes cvičený pro vyhledávání výbušnin v Afghánistánu.[45] V roce 2012 jej těžce zranil výbuch tálibánské rakety, zranění ale přežil.[46]

Z fiktivních německých ovčáků lze zmínit například postavu Šarika z románu a seriálu Čtyři z tanku a pes.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Německý ovčák s dlouhou srstí stojící ve výstavním postoji
Dlouhosrstý německý ovčák na výstavě v TallinnuEstonsku

Němečtí ovčáci jsou středně velcí, robustně stavění a mohutní psi. Tělo má obdélníkový formát a je dobře osvalené. Hmotnost u dospělých psů (samců) se pohybuje mezi 30 a 40 kg, u fen je to 22 až 32 kg. Psi měří v kohoutku 60–65 cm, feny 55–60. Uznávaná zbarvení jsou černé s červenohnědými, hnědými, žlutými nebo světle šedými znaky, celočerné nebo vlkošedé a vlkošedé s černým sedlem a maskou.[15]

Hlava má klínovitý tvar, mírně klenuté čelo a dobře vyvinutou horní a dolní čelist. Poměr mezi temenem a obličejovou části by měl být 1:1, Uši by měly být středně velké, vzpřímené a natočené dopředu. Pokud jsou v klidu složené, není to považováno za chybu. Oči mají tmavě hnědou barvu a jsou středně velké, mandlovitého tvaru. Nosní houba musí být černá, chrup úplný s nůžkovým skusem. Klešťový skus a další vady, jako je předkus a podkus, jsou nežádoucí.[15]

Krk je silný, bez visící kůže a s dobře vyvinutým osvalením. Hřbet je slabě spadající a napojuje se na něj též mírně klenutá záď. Hrudník by měl být úměrně široký, sudovitý tvar je nežádoucí. Ocas dosahuje minimálně k hleznům a psi ho nosí svěšený. Srst na jeho spodní straně bývá o něco delší, než na zbytku těla. Hrudní končetiny musí být rovné, ramena a lopatky jsou stejné délky a svírají úhel mezi 90 až 110 °. Tlapy by měly být dobře klenuté, s tmavými polštářky i drápy.[15]

Jako těžká vada je uváděn nedostatek pigmentace. Dále i špatné postavené nebo nepevné uši a vady chrupu. Vylučující vady jsou albinismus, bílá barva srsti a výšková výchylka od standardní výšky 1 a více cm. Řadí se sem i jakékoliv výrazné odchylky od standardu a povahově nevyrovnaní jedinci.[15]

V letech 2008 a 2009 proběhly schůze klubu Der Verein für Deustche Schäferhunde, na základě kterých byla podána žádost na Mezinárodní kynologickou federaci (FCI) o změnu standardu. Konkrétně se jednalo o uznání dlouhosrsté varianty. FCI s návrhem souhlasila a od roku 2011 jsou dlouhosrstí jedinci považováni za varietu německého ovčáka a lze je uchovnit.[47]

Charakter a péče[editovat | editovat zdroj]

Německý ovčák vlkošedého zbarvení stojící na trávníku ve výstavním postoji
Osmiměsíční vlkošedý pes

Standard uvádí, že němečtí ovčáci „musí být povahově vyrovnaní, pevných nervů, sebevědomí, absolutně přirození (s výjimkou vydráždění), zcela dobromyslní, ale pozorní a ovladatelní.“[15] Obecně jsou tito psi temperamentní a pracovití, dokáží se dobře přizpůsobit různým podmínkám. Jsou vhodní jako rodinní psi a zároveň jako hlídací.[48] Díky své učenlivosti se hodí pro různé psí sporty a bývají uváděni jako jedni z nejinteligentnějších psích plemen (společně například s border kolií).[4] K cizím je rezervovaný, ovšem své rodině je velmi oddaným a neúplatným společníkem.[1][49] Jsou nadaní na čichové práce[50] a dobře vychází i s jinými domácí zvířaty.[5] Naopak nejsou příliš nadaní na pastevecké práce, ačkoliv stáda před predátory hlídat umí.[4]

Dle studie provedené v roce 1999 v Austrálii na tamějších psech byl německý ovčák třetím nejútočnějším plemenem.[51] Roku 2011 byla provedena podobná studie, v níž němečtí ovčáci v agresivitě klesli na 38. pozici.[52]

Charakteristickou povahu musí každý chovný pes prokázat na bonitační zkoušce pořádané oficiálním zastřešujícím klubem. Její součástí, v případě zkoušky pořádané Českým klubem německých ovčáků, je například střelba z pistole, která prověří bázlivost, nebo fingovaný útok figurantem.[53]

Němečtí ovčáci jsou vhodní pro zkušenější chovatele, kteří jsou schopni svým psům nabídnout dostatek pohybu a zábavy. Musí se jim věnovat a základní výcvik a výchova jsou nutností.[48] Snadno se přizpůsobí nízkým teplotám a pobytu v bytě i venku.[1][54] Hustá srst vyžaduje občasné česání, pokud má být kvalitní a vhodná například pro předvedení na výstavě, tak každodenní. Obzvláště v době línání, které probíhá u všech plemen s podsadou dvakrát ročně, je nutné věnovat jí zvýšenou pozornost.[1]

Vrhy německých ovčáků bývají poměrně početné: okolo 10 štěňat.[55]

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

Němečtí ovčáci jsou zatíženi asi padesáti dědičnými chorobami.[56] Jsou náchylní především k dysplazii loketního (DLK) a kyčelního kloubu (DKK), která je, v těžké stadiu, důvodem i pro vyloučení z chovu. V Česku se ze zdravotního hlediska testuje pouze DKK, od ledna 2009 je navíc nutné i odebrání vzorků DNA.[57] Častěji než u jiných plemen se u nich vyskytuje i hemofilie A, porucha srážlivosti krve, a von Willebrandova nemoc, která též může být dědičná a způsobuje krvácivé stavy.[56] Mezi další časté choroby patří epilepsie, exokrinní pankreatická nedostatečnost (porucha trávení), chronická degenerativní radiculomyelopatie (CDRM, postupné ochrnutí zadních nohou bez známé příčiny) a dwarfismus.[58][59] Často trpí i na otevřenou Botallovu dučej, vrozenou srdeční vadou (PDA).[60]

Z akutních onemocnění je u německých ovčáků častá torze žaludku, které se dá předejít rozdělením denní krmné dávky na menší části; dvě nebo tři.[55]

Dožívají se deseti až dvanácti let,[5] ačkoliv například American Kennel Club (AKC) uvádí pouze sedm až deset.[10]

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MCGREEVY, Paul. Rádce pro milovníky psů. 1. vyd. Praha: Argo, 2005. 456 s. ISBN 80-7203-732-3. S. 435. 
  2. Most Popular Dog Breeds – Full Ranking List [online]. American Kennel Club, 2018-03-28 [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Top Twenty Breeds in Registration Order for The Years 2016 and 2017 [online]. The Kennel Club [cit. 2019-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c DOSTÁL, Jaromír. Genetika a šlechtění plemen psů. 1. vyd. České Budějovice: Dona, 2007. 261 s. Dostupné online. ISBN 9788073221041, ISBN 8073221047. OCLC 228601406 S. 142. 
  5. a b c Alles rund um die Rasse [online]. Verein Für Deutsche Schäferhunde [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (německy) 
  6. a b JELÍNKOVÁ, str. 10.
  7. German Shepherd Dog [online]. United Kennel Club [cit. 2019-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. German Shepherd Dog [online]. Federation Cynologique Internationale [cit. 2019-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b FEIKOVÁ, str. 12.
  10. a b c German Shepherd [online]. American Kennel Club [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b c d e f TENNER, Edward. Constructing the German Shepherd Dog. Raritan. 2017, roč. 36, čís. 3. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b History of the German Shepherd Dog [online]. Ruskin House of Shepherds [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b c JELÍNKOVÁ, str. 11.
  14. a b FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 1. vyd. [Praha]: Slovart, 2012. 415 s. Dostupné online. ISBN 9788073914813, ISBN 8073914816. OCLC 827262466 S. 304, 330. 
  15. a b c d e f FCI – Standard Nr. 166 / 23.12.2010 / DE
  16. a b NOHELOVÁ, Eva. Bílý švýcarský ovčák [online]. iFauna [cit. 2019-01-14]. Dostupné online. 
  17. VRIENDS, Matthew M. The German Shepherd Dog. 1. vyd. New York: Barron's Educational Series, 1996. 63 s. Dostupné online. ISBN 0812097491, ISBN 9780812097498. OCLC 34633457 S. 7. (anglicky) 
  18. JELÍNKOVÁ, str. 12.
  19. FEIKOVÁ, str. 13.
  20. HASIL, str. 28.
  21. a b HASIL, str. 29.
  22. The German Shepherd (aka Alsatian and Alsatian Wolf Dog) [online]. German Shepherds ETC [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b FEIKOVÁ, str. 13.
  24. JELÍNKOVÁ, str. 18.
  25. JELÍNKOVÁ, str. 21.
  26. JELÍNKOVÁ, str. 20.
  27. HASIL, Stanislav. Psi u Pohraniční stráže. Brno, 2015 [cit. 2019-02-19]. 53 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Libor Vykoupil. Dostupné online.
  28. VÁPENÍK, Pavel. Z historie chovatelské stanice služebních psů Prackovice nad Labem [online]. Prackovice nad Labem, 2018-01-05 [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  29. a b c KŘIVOHLAVÝ, Pavel. V Prackovicích je policejní chovatelská stanice, jediná v republice [online]. iDnes.cz, 2018-07-16 [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  30. KOŠAŘOVÁ, Karolína. V chovné stanici Policie ČR vychovávají budoucí čtyřnohé strážce zákona [online]. Policista.cz, 2016-03-06 [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  31. Stanovy Spolku ČKNO [online]. Český klub německých ovčáků [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. 
  32. FEIKOVÁ, str. 29.
  33. JELÍNKOVÁ, str. 33.
  34. German Shepherd Dogs - The Soundness Issue [online]. The Kennel Club, 2010-02-08 [cit. 2019-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. BARBER, Tina M. Rare Breed: What Are They? [online]. Shiloh Shepherd Learning Center, 2005 [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Historie plemene Československý vlčák [online]. Vlčí legenda [cit. 2018-02-19]. Dostupné online. 
  37. SOUKUPOVÁ, Monika. Krátká historie plemene československý vlčák [online]. Z Molu Es [cit. 2019-02-19]. Dostupné online. 
  38. Východoevropský ovčák [online]. ČMKU [cit. 2019-02-28]. Dostupné online. 
  39. JELÍNKOVÁ, str. 42.
  40. Rin Tin Tin [online]. Hollywood Walk of Fame [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. KERSHAW, Ian. Hitler: A Biography. 1. vyd. New York: W. W. Norton & Company, 2010. 1152 s. Dostupné online. ISBN 9780393075625. S. 952. (anglicky) 
  42. HASIL, str. 30.
  43. LEWIS, Damien. So loyal, so brave, the dog who flew against the Luftwaffe [online]. MailOnline, 2013-10-31 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. VELINGER, Jan. The story of a Czech WW II airman and his remarkable dog [online]. Radio Praha, 2009-03-18 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ŠEBELKA, Jan. Ministr Picek vyznamenal válečného hrdinu. Dostal kost a obojek [online]. iDnes, 2014-01-07 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  46. PETRÁŠEK, Radek. Německý ovčák Athos válečným hrdinou. Ocenil ho i ministr [online]. Týden, 2014-01-07 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. 
  47. Dlouhosrstá varieta [online]. Český klub německých ovčáků [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. 
  48. a b FEIKOVÁ, str. 20.
  49. VERHOEF-VERHALLEN, Esther. Psi. 4. vyd. Čestlice: Rebo, 2014. 544 s. ISBN 978-80-255-0807-7. S. 86–88. 
  50. Německý ovčák [online]. PesWeb [cit. 2019-02-04]. Dostupné online. 
  51. Reported Dog Attack Survey [online]. New South Wales Department of Local Government [cit. 2019-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. Council Reports of Dog Attacks in NSW 2011/2012 [online]. New South Wales Department of Local Government, 2013 [cit. 2019-02-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Bonitační řád [online]. Český klub německých ovčáků [cit. 2019-02-24]. Dostupné online. 
  54. FEIKOVÁ, str. 21.
  55. a b ZUNKOVÁ, Karolína. Prvky chování vlka obecného (Canis lupus) ve vztahu k prvkům chování německého ovčáka. České Budějovice, 2012 [cit. 2019-02-19]. 54 s. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Lukáš Šimek. Dostupné online.
  56. a b WAHL, Jacquelyn M.; HERBST, Stephanie M.; CLARK, Leigh Anne. A review of hereditary diseases of the German shepherd dog. Journal of Veterinary Behavior. 2008-11, roč. 3, čís. 6, s. 255–265. Dostupné online [cit. 2019-02-19]. DOI:10.1016/j.jveb.2008.05.004. (anglicky) 
  57. FEIKOVÁ, str. 30.
  58. FEIKOVÁ, str. 31.
  59. ZERZÁNKOVÁ, Veronika. Dědičné poruchy zdraví u psů. České Budějovice, 2016 [cit. 2019-01-28]. 71 s. Bakalářská práce. Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Miroslav Maršálek. s. 20. Dostupné online.
  60. WESSELOWSKI, Sonya; SAUNDERS, Ashley B.; GORDON, Sonya G. Anatomy, baseline characteristics, and procedural outcome of patent ductus arteriosus in German Shepherd dogs. Journal of Veterinary Internal Medicine. Roč. 0, čís. 0. Dostupné online [cit. 2019-01-28]. ISSN 1939-1676. DOI:10.1111/jvim.15401. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]