Malinois

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Belgický ovčák
Belgický ovčák malinois
Belgický ovčák malinois
Základní informace
Země původu Belgie Belgie
Tělesná charakteristika
Hmotnost samce 25 - 30 kg
Hmotnost samice 20 - 25 kg
Výška samce † průměrně 65 cm
Výška samice † průměrně 60 cm
Barva žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou
Klasifikace a standard
Skupina FCI FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi,
Sekce FCI Sekce 1 - Ovčáci (se zkouškou z výkonu)
FCI standard
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
† výška uváděna v kohoutku

Malinois nebo-li belgický ovčák malinois je psí plemeno a jeden ze čtyř druhů belgických ovčáků. Jako jediný z těchto ovčáků je krátkosrstý. Plemeno belgický ovčák, bylo uznáno v roce 1891, založením Klubu belgických ovčáků (v originále Club du Chien de Berger Belge). Lidově se těmto psům říká i „maliňáci“.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Belgian Shepherd Malinois Cinder & Razor.jpg
Hlava malinoise

Toto plemeno vzniklo v Belgii, kdy zde bylo tolik ovčáckých (pasteveckých) psů různých zbarvení a délky srsti, že se někteří milovníci psů rozhodli v 19. století udělat v tom pořádek — a tak rozdělili plemeno belgický ovčák na čtyři typy (laekenoisgroenendaeltervueren a malinois). Malinois získal svůj název po městu Mechelen.

Na počátku šlechtění a rozdělování jednotlivých typů, v roce 1891, vyzval pracovník veterinárního ústavu A. Reul všechny majitele velkých pasteveckých psů, aby se dostavili 15. listopadu toho roku na výstavu v Bruselu. Dostavilo se 117 psů nejrůznější barvy srsti i proporcí. Bylo vybráno čtyřicet nejlepších jedinců, kteří byli rozděleni do tří skupin podle barvy a délky srsti (v současné době bychom skupiny označili laekenois, groenendael a malinois, tervueren byl vyšlechtěn později). Byl sestaven základní standard pro každou skupinu a přestože jejich majitelé dostali instrukce, kde se zdůrazňovalo především křížení jedinců pouze v rámci jedné skupiny, avšak chovatelům šlo především o kvalitu práce a na instrukce příliš nedali. I tak se ale našel dostatek chovatelů, kteří pravidla dodržovali.

Dne 3. dubna 1892 sepsal, tehdy již rok působící, Klub belgického ovčáka první standard plemene, který byl základem pro další chov. V tomto standardu se ale stále ještě zmiňovali pouze tři možné varianty. Od roku 1901 byli chovní jedinci zapisováni do první plemenné knihy.

Neshody mezi chovateli tří varianty nabývaly na intenzitě, nakonec byla na začátku 20. století zavedena i čtvrtá varianta, dnes známá jako tervueren. Mezi jedny z nejdůležitějších zakládajících psů plemene malinois patří psi Tjop a Dewer, oba velmi dobře hodnocení psi jak v ohledu ne exteriér, tak na povahu. Začátkem 20. století také začali maliňáci být vyváženi i mimo Belgii; do Spojených států, Ruska, Ekvádoru...

V průběhu první a druhé světové války začaly být belgičtí ovčáci, především varianta malinois, využívání armádou pro různé účely; hlídání muničních skladů, předávání zpráv (tzv. spojky), obranu a podobně. Přestože by se mohlo zdát, že to plemeni ve vývoji pomohlo, je to naopak; válka kvality chovu téměř zruinovala, kvalitní psi byli odváděni a většinou zahynuli, ti, co zůstali u chovatelů se ve většině případů již plemeníky nestaly, jelikož neměly dostatečné kvality. V průběhu a po skončení druhé světové války byl dokonce chov tak zruinovaný, že bylo povoleno křížení jednotlivých variant.

Dne 1. ledna 1974 bylo odsouhlaseno, že se bude každá varianta posuzovat zvlášť; tak vznikl novodobý belgický ovčák malinois. V roce 1988 se první jedinec plemene dostal do Česka. Avšak i nadále zde byly bráni jako tabu. Bylo to z důvodu, že klasický německý ovčák při dopadení zločince nebo figuranta za rukáv tahal, zatím co malinoisové jsou typičtí tím, že maso a rukáv figuranta zásadně trhají a rvou, nikoliv tahají. To se příčilo většině chovatelů a kynologů a obliba malinoisů začala značně stoupat až v prvním desetiletí 21. století.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí a s dobře osvaleným tělem. Na výstavách se krom samotného vzhledu posuzuje i postoj a to bez fyzického kontaktu s vystavovatelem (= chovatelem). Jedná se o kvadratické plemeno, hrudník dosahují až k loktům. Délka tlamy musí odpovídat polovině délky hlavy nebo ji mírně přesahovat. Srst u malinoisů musí být krátké, přiléhavá, světle hnědá s černou maskou na obličeji. Na krku a hřbetu může být srst mírně tmavší než na zbytku těla.

Hlava je vysoko nesená, dlouhá. Poměr mozkovny a tlamy je 1:1. Mozkovna střední velikosti, čelo zploštělé. Stop mírně vyznačený. Uši jsou spíše menší velikosti, vysoko nasazené, trojúhelníkového tvaru a vždy nastražené a natočené vpřed. Oči střední velikosti, mandlovitého tvaru s tmavě hnědou duhovkou. Výraz inteligentní a živý. Nosní houba vždy černá, nozdry dobře otevřené. Pysky jsou tenké a přiléhavé, zuby silné a bílé. Přestože dříve byl preferován spíše klešťový skus, v současné době je oblíbenější nůžkový skus. Krk pevně nasazený, poměrně dlouhý, dobře osvalený a bez laloku. Hřbet je pevný, krátký, s dobře klenutými žebry. Ocas je dobře nasazený a silný u kořene, ke špičce se zužuje. Dosahuje nejméně ke hleznu. Nohy jsou dlouhé, dobře osvalené, s kulatými tlapkami a černými drápky.[1]

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Malinois při agility

Stejně jako ostatní belgičtí ovčáci, i tento je velmi vitální a neunavitelný. Je aktivní, energický, vždy se na svoji práci plně soustředí. Má rád dlouhé procházky a svoji rodinu miluje a je jí věrný. Dokáže ji také velmi dobře chránit. Změny majitele nebo prostředí většinou nese velmi těžce. Má instinkty pravého pasteveckého psa, takže jej jistě potěšíte prací venku, třeba s jinými zvířaty. K cizincům se chová nedůvěřivě, ale bez důvodu není agresivní, ani nekouše. K dětem se chová přátelsky, ale záleží to i na přístupu samotných dětí. S ostatními zvířaty vychází také dobře.

Péče[editovat | editovat zdroj]

Požadavky na majitele malinoise rozhodně nejsou mírné; takový chovatel by měl mít se služebními plemeny zkušenosti, měl by být asertivní, vždy dominantní a ve svých postojích zatvrzelý. Co jednou psovi zakáže, nesmí již nikdy povolit a také musí pro psa mít dostatečné využití; dostatek pohybu, nejlépe se s ním účastnit obranářských nebo záchranářských zkoušek. Pro malinoise jsou vhodné i psí sporty, například flyball nebo agility. Malinois jistě udělá radost jako aktivním sportovcům, tak aktivním kynologům nebo psovodům, kteří psa dokáží správně využít.

Srst tohoto plemene nepotřebuje žádnou zvláštní péči, kromě občasného česání; v době línání je ale potřeba vyčesávat psa každý den, a doporučuje se podávat lososový nebo olivový olej, pro lepší kvalitu srsti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Standard FCI č. 15

Literatura[editovat | editovat zdroj]

NOHELOVÁ, Eva. Belgický ovčák - malinois. Fauna. , roč. 2016, čís. 1, s. 38, 39, 40, 41, 42, 43.  

VERHOEF, Esther; VERHALLEN. Psi. 4. vyd. [s.l.] : Rebo, 2014. 544 s. ISBN 978-80-255-0807-7. S. 89, 90.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]