Saarloosův vlčák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Saarloosův vlčák
Dospělá fena saarloosova vlčáka
Dospělá fena saarloosova vlčáka
Základní informace
Země původu NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Využití společník, hlídací pes
Průměrný věk 10-12 let
Tělesná charakteristika
Hmotnost 36-41 kg
Výška † 60-75 cm
Klasifikace a standard
Skupina FCI Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Sekce FCI Ovčácká a pastevecká plemena
ČMKU standard
† výška uváděna v kohoutku

Saarloosův vlčák (anglicky: Saarloos wolfdog, nizozemsky: Saarlooswolfhond) je nizozemské psí plemeno, jeden ze dvou (resp. tří) plemen vlčáků. Dalším je československý vlčák a též neuznané psí plemeno hierranský vlčák. Saarloosův vlčák je velké a aktivní psí plemeno, do Česka poprvé dovezeno roku 2005 a zastřešené Klubem chovatelů málopočetných plemen psů.[1] Specifikem plemene není jen to, že je neobvyklé povahy, ale též to, že feny hárají pouze jedenkrát ročně, podobně jako samice vlka.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Trojice dospělých saarloosových vlčáků
Šestitýdenní štěně saarloosova vlčáka

Chov současných saarloosových vlčáků započal Leenert Saarloos († 1969) v první polovině 20. století, kdy se základem pro chov stal německý ovčák Gerard van der Fransenum a vlčice jménem Fleur, původně chovaná v zoo v Rotterdamu.[2][3] První vrh se narodil na jaře 1936, všechna štěňata ale zemřela na psinku.[3] Fleur se narodilo ještě několik vrhů, avšak protože Saarloos zarputile odporovat vakcinaci proti psince, mnoho štěňat uhynulo.[3] Nakonec získal 28 jedinců, kříženců psa a vlka, které postupně selektoval a dále křížil.[2] Jeho snahou bylo vyšlechtit plemeno povahově vyrovnané,[3] vhodné například i jako pomocník pro nevidomé, nicméně, u těchto psů začala postupně převládat vlčí povaha, kdy byli jedinci příliš bázliví a nezkrotní.[2]

Roku 1963 opět přimíchal do chovu vlčí krev, když nechal vlčici Fleur II nakrýt německým ovčákem Yro.[2] Saarloos zemřel o několik let později, roku 1969, kdy se zdálo, že chov skončil, avšak nizozemská kynologická organizace se rozhodla jej zachránit: 5. července 1975 byl saarloosův vlčák, do té doby známý jako evropský vlčák, uznán za národní plemeno.[3]

O šest let později, roku 1981, bylo plemeno uznáno i Mezinárodní kynologickou federací (FCI) a zařazeno do skupiny plemen ovčáckých, pasteveckých a honáckých.[3]

Chov v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku má plemeno velkého konkurenta: československého vlčáka. Toto plemeno je o desetiletí starší, než saarloosův vlčák, a obecně platí, že i lépe cvičitelné a méně plaché. První saarloosův vlčák se tedy do Česka dostal až roku 2005, kdy ho sem importovala Monika Soukupová.[4] Jednalo se o fenu původem z Finska.[4] Krátce nato se Janě Novákové a Ireně Honzákové podařilo importovat dvě několikaměsíční feny a ročního psa.[2] Právě v chovatelské stanici Jany Novákové se narodil první vrh těchto psů.[2]

Podmínky uchovnění v Česku jsou založené na posudku nejméně ze dvou výstav, jedné klubové a jedné vyššího typu (národní, mezinárodní apod.), přičemž jedinec nesmí dostat horší ohodnocení než velmi dobrý nebo výborný.[1] Dále je nutný snímek kyčlí pořízený po stáří 15. měsíců psa, který dokládá, že pes netrpí dysplazií kyčelního kloubu stupně 3/3, a testy na progresivní retinální atforii (PRA).[1]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Dospělá fena

Stavba těla saarloosova vlčáka připomíná vlka: je vyvážená, s dobrým osvalením po celém těle a poměrně dlouhýma nohama. Kohoutková výška u psů (samců) se pohybuje mezi 65 a 75 cm, u fen je to 60 až 70 cm. Hmotnost není standardem určená, ale u dospělého jedince se pohybuje okolo 38 kg (u fen méně).[5] Zbarvení se většinou odvíjí od vlkošedé, od světlejších odstínů až po tmavší. Též se vyskytuje krémové a hnědé zbarvení, přičemž při krytí se nesmí křížit dva hnědí jedinci.[1] Nosní houba tmavě pigmentovaná, u hnědých a krémových jedinců ale může být světlejší.

Standard hlavu popisuje jako „vlčí“, s plochou a širokou lebkou. Týlní hrbol a očnice nejsou příliš výrazné, stop jen mírně vyznačený. Uši jsou středně velké, trojúhelníkovitého tvaru, nasazené v rovině s očima a vnitřek osrstěný. Příliš vysoko nasazené uši jsou nežádoucí. Oči jsou mandlovitého tvaru, preferuje se žlutavé zbarvení duhovka. Jsou šikmo posazené, s pátravým a pozorným pohledem. S věkem může duhovka tmavnout. Pysky saarloosova vlčáka jsou suché, pevné. Chrup nůžkový, se silnými zuby. Krk suchý, dobře osvalený, plynule přecházející do rovného a silného hřbetu. Žebra jsou dobře klenutá, břicho mírně vtažené. Ocas je poměrně dlouhý, dosahuje až ke hleznům, u kořene hustě osrstěný. V klidu je nesen svěšený. Končetiny rovné, dobře osvalené, samotné nohy poměrně dlouhé. Tlapky jsou spíše zaječí (protáhlé), se skloněnými nadprstími.[6]

Saarloosův a československý vlčák[editovat | editovat zdroj]

Rozeznat saarloosova od československého vlčáka (dále jen SAV a ČSV) je těžké i pro kynology, především proto, že je běžné, že existují zástupci jednoho plemene, kteří by ale byli i typickým příkladem druhého plemene.[7] Uši u ČSV jsou popisovány jako masité a se zaoblenou špičkou, zatímco uši SAV by měly být tenké, se špičkou.[6] Dalším menším rozdílem je nasazení ocasu: ČSV mají ocas nasazen vysoko, naproti tomu SAV nízko.[6][7] Monika Soukupová, chovatelka obou plemen, která zároveň dovezla do Česka prvního jedince SAV, říká, že největší rozdíl vidí v povaze, totiž že ČSV jsou vhodní i jako pracovní psi, zatímco SAV jsou vyloženě jen společenští.[7]

Teoreticky lze SAV zaměnit za hierranského vlčáka, avšak tito psi jsou velice vzácní a mimo Španělsko se téměř nevyskytují. Jako plemeno jsou tito psi navíc mnohem starší, menší a o více jak dvacet kilogramů lehčí.

Povaha[editovat | editovat zdroj]

Devítiměsíční jedinec

Saarloosovy vlčáci mají neobvyklou povahu, která pramení především z vlčí krve, která jim koluje v žilách. Je nezávislý, tvrdohlavý, hrdý, vnímavý a většina jedinců je též plachá. Jsou ale také aktivní, mrštní a oddaní především jednomu člověku, kterého si třeba z celé rodiny vyberou.[7] Zároveň se ale jedná o mírumilovného a celkově milého psa, který není v žádném případě agresivní. K cizím se chovají neutrálně, nevyhledávají jejich kontakt ale ani nejsou agresivní nebo přespříliš obranářští.[6] Tito psi umí dobře využívat své smysly, jsou obezřetní a mají dobře vyvinutý i lovecký pud. Vztah s ostatními psy bývá většinou v pořádku, především kvůli submisivnímu chování saarlosových vlčáků, avšak vztah s domácími zvířaty, jako jsou psi, slepice nebo hlodavci, silně ovlivňuje lovecký pud. V takovém případě si pes možná zvykne na jedno určité zvíře, které bylo v domácnosti ještě před ním, ale s radostí prožene jiné jedince stejného druhu. Důležitou roli v životě saarloosových vlčáků hraje hlavně socializace, která může ovlivnit, jak bázlivý bude pes v dospělosti a silně ovlivní celý jeho život. Pes si musí osvojit kladný vztah k novým věcem, jako jsou nové dopravní prostředky nebo noví lidé, což mu pomůže i v dospělosti s vyrovnáváním se s novými podněty.

Plachost zvlášť bývá považována za speciální vlastnost plemene. Již v době šlechtění měla být zařazena do standardu, což se ale nepodařilo prosadit.[2] Nejedná se o příliš dobrého hlídače, naopak jsou tito psi spíše tišší.

Péče[editovat | editovat zdroj]

Smečka mladých štěňat

Saarloosův vlčák je aktivní a energický pes, který potřebuje dostatek pohybu. Vyhovují mu především dlouhé procházky, pokud se tomu naučí ve štěněcím období tak i běh u kola. Běžně se nevyužívá pro sporty jako je agility nebo dogdancing. Potřebují dostatek pohybu, při kterém si vybijí svoji energii a proto se nehodí pro zaneprázdněné lidi, kteří nemohou zaručit, že se budou svému psovi věnovat.

Srst s podsadou se obměňuje (lína) dvakrát ročně a to poměrně silně: nehodí se tedy pro alergiky. Mimo toto období stačí občasné pročesávání párkrát do týdne, v době línání nejméně jednou týdne. Srst psa se navíc v zimě i v létě poměrně liší[2][6] a na to je nutné brát ohled, především před výstavami, kde by měl být pes předveden jen dobře vyčesaný a čistý. Samotné mytí není nutné provádět často, pokud se pes skutečně neušpiní, obzvláště časté šamponování srsti ale spíše škodí. Do uši u saarlosových vlčáků není potřeba příliš zasahovat, srst v nich roste přirozeně hlavně v zimě. Zato přerostlé drápy je potřeba stříhat a udržovat.

Pro pobyt je vhodné zvolit jak zahradu se zatepleným výběhem, tak byt, kde by pes měl své místo. V případě zahrady je nutné myslet na možnou bázlivost a divokost psa, kdy plot musí být dostatečně pevný, ale také vysoký, v bytě se takové úskalí řešit nemusí. Tito psi navíc vyžadují kontakt se smečkou, popřípadě rodinou, proto je nutné se jim dostatečně věnovat i jako venkovním psům.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Saarloosův vlčák [online]. KCHMPP, [cit. 2017-03-08]. Dostupné online.  
  2. a b c d e f g h i NOHELOVÁ, Eva. Saarloosův vlčák [online]. ifauna, 2015-09-23, [cit. 2017-03-08]. Dostupné online.  
  3. a b c d e f BONCZKOVÁ, Lenka. Saarloosův vlčák - Historie plemene [online]. Elenya Narmo, [cit. 2017-03-08]. Dostupné online.  
  4. a b SOUKUPOVÁ, Monika. Chovatelská stanice [online]. Z Molu Es, [cit. 2017-03-08]. Dostupné online.  
  5. Saarlosův vlčák [online]. Hafici, [cit. 2017-03-08]. Dostupné online.  
  6. a b c d e Standard ° 311 / 13.05.2015 / GB
  7. a b c d SOUKUPOVÁ, Monika. Československý vlčák versus vlčák saarloosův [online]. Z Molu Es, [cit. 2017-03-09]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]