Leishmania donovani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLeishmania donovani
alternativní popis obrázku chybí
Leishmania donovani v buňce kostní dřeně
Vědecká klasifikace
Doména Eukaryota
Říše Excavata
Kmen Euglenozoa (Euglenozoa)
Třída bičivky (Kinetoplastea)
Řád trypanosomy (Trypanosomatida)
Čeleď Trypanosomatidae
Rod Leishmania
Binomické jméno
Leishmania donovani
Laveran et Mesnil, 1903
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leishmania donovani je komplex příbuzných druhů protozoitních flagellátů z rodu Leishmania.[1] Jejím jediným rezervoárem je člověk, u něhož způsobuje viscerální leishmaniózu, také známou jako nemoc kala-azar.[2] Přenáší se infekčním kousnutím hmyzího vektoru, samičkou flebotoma (Phlebotomus).

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Leishmanie vytvářejí dvě morfologická stadia. Vnitrobuněční amastigoti, jejichž tvar je kulatý s velmi krátkým bičíkem nevyčnívajícím s periflagelární kapsy (proto vzniká dojem, že bičík schází), parazitují v makrofázích savčích hostitelů. Zatímco bičíkatí promastigoti mají štíhlé buňky s bičíkem na přední části těla a nachází se ve střevním traktu hmyzího vektoru.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je charakterizován suchými a teplými oblastmi, ve kterých se dobře daří jejím přenašečům. Tj. především Indie, Čína, Keňa a Súdán.[3]

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Vývojový cyklus leishmanií

Přenašeč nasaje amastigoty společně s makrofágy a krví. V jeho střevě se bičíkovci množí jako promastigoti. Ti se při sání dostávají do tkání hostitele, kde jsou rychle fagocytováni makrofágy. Uvnitř makrofágu dochází k rychlé transformaci promastigota do amastigotního stadia, které je v makrofágu uzavřeno do parazitoforní vakuoly, ve které se množí. Při jejím prasknutí paraziti infikují další fagocyty. Tento proces se několikrát opakuje. Phlebotomus se nakazí sáním na infikovaném hostiteli.[1]

Onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Kala-azar, černá nemoc[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Viscerální leishmanióza.

Nejtěžší a nejnebezpečnější forma viscerální leishmaniózy je kala-azar. Po prakticky zanedbatelné kožní fázi (která je hlavním příznakem kožní leishmaniózy) leishmanie napadají vnitřní orgány. Projevuje se vysokými horečkami, ztrátou váhy, anémií, zvětšením sleziny a jater. Její inkubační doba je 2-6 měsíců, ale může být i několik let. Nástup příznaků je náhlý nebo postupný.[2] Vždy dochází ke zvýšení teploty, často nepravidelnému s 2-3 vrcholy za den.[3] Při akutním průběhu téměř vždy končí smrtí. Při včasném zjištění vede správná léčba k uzdravení pacienta. Většinou se kala-azar diagnostikuje přítomností amastigotů v kostní dřeni, slezině nebo krvi.Podobné formy viscerální leishmaniózy pak vykazují pacienti (především děti) nakažení leishmanií infantum v oblastech Středozemního moře, Blízkého východu a Východní Afriky. V Jižní Americe je pak původcem onemocnění leishmania chagasi.[3]

Post-kala-azar (PKDL)[editovat | editovat zdroj]

Tento syndrom je pokračováním viscerální leishmaniózy. Může vzniknout i několik let po úspěšné léčbě primární infekce. Kožní léze jsou různorodé a mohou obsahovat velká množství amastigotů. Při vhodné změně podmínek (např. pro rozmnožování flebotomů) se pak takoví pacienti stávají zdrojem nové nákazy.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c VOLF, P.; HORÁK, P. at al. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9
  2. a b c COOK, C.G.; ZUMLA, A. Manson's tropical diseases, 21nd Edition, Philadelphia : W. B. Saunders, 2003. ISBN 0-7020-2640-9
  3. a b c PETERS, W.; PASVOL, G. Atlas of Tropical Medicine and Parasitology, 6th Edition, Elsevier Limited, 2007. 90-95s. ISBN 978-0-323-04364-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

• VOLF, P.; HORÁK, P. at al. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. 81-83s. ISBN 978-80-7387-008-9
• COOK, C.G.; ZUMLA, A. Manson's tropical diseases, 21nd Edition, Philadelphia : W. B. Saunders, 2003. ISBN 0-7020-2640-9
• PETERS, W.; PASVOL, G. Atlas of Tropical Medicine and Parasitology, 6th Edition, Elsevier Limited, 2007. 90-95s. ISBN 978-0-323-04364-9

Související články[editovat | editovat zdroj]