Vlk arabský
 Vlk arabský | |
|---|---|
 Vlk arabský | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Čeleď | psovití (Canidae) |
| Rod | vlk (Canis) |
| Druh | vlk obecný (Canis lupus) |
| Trinomické jméno | |
| Canis lupus arabs Pocock; 1934 | |
 Rozšíření vlka arabského | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vlk arabský (Canis lupus arabs) je nejmenší poddruh vlka obecného. Dříve obýval celý Arabský poloostrov, ale nyní žije jen v malé části jižního Izraele, v Kuvajtu, Ománu, Jemenu, Jordánsku, Saúdské Arábii a pravděpodobně v některých místech na Sinajském poloostrově v Egyptě. Výskyt v Iráku a Sýrii je nejistý, respektive není zřejmé, zda v případě místních vlků nejde výhradně o poddruh Canis lupus pallipes.[1][2][3][4][5] Ve Spojených arabských emirátech nebyl ve volné přírodě spatřen od 80. let 20. století.[6]
Nomenklatura
[editovat | editovat zdroj]Vlk arabský, trinomickým jménem Canis lupus arabs, je uznávaným poddruhem vlka obecného[5][7], jehož vědecky zařadil Reginald Innes Pocock v roce 1934. V arabštině se nazývá theeb, hebrejsky pak ze´ev Aravi, anglicky se mu někdy říká desert wolf. Možným problémem statusu této subspecie je předpokládaný genetický mix se psem domácím.[6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Arabský vlk je malý, štíhlý, pouštní vlk. Na délku měří 70 až 80 cm a výšku v kohoutku má 40 až 65 centimetrů. Ocas je 30 až 34 cm dlouhý a má černou špičku. Dospělci váží v průměru 18 až 20 kg.[1][6] Pohlavní dimorfismus není nijak zásadní. Samci odchycení v Negevské poušti vážili mezi 17,4 a 22,5 kg, samice mezi 15,7 a 18,9 kg.[8] Jeho uši jsou v poměru k velikosti těla ve srovnání s jinými poddruhy větší, přizpůsobené k rozptýlení tělesného tepla. V létě má krátkou, řídkou srst, ale delší chlupy na zádech mu dlouho zůstávají. Pravděpodobně jde o adaptaci zlepšující ochranu před slunečním zářením. Zimní srst je dlouhá, ale je kratší, než u „severních” vlků.[9] Zbarvení srsti kolísá od světle hnědé po šedožlutou.[1] Srst na tvářích má obvykle bílou barvu.[6] Většina jedinců má žluté oči, ale někteří mají oči hnědé, zřejmě v důsledku křížení se zdivočelými psy.[1][6] Arabští vlci se liší od jiných vlků tím, že prostřední dva prsty jejich tlapek jsou srostlé.[1][6][10] V porovnání s vlkem indickým má světlejší srst, je v průměru o něco menší a má úměrně menší hlavu.[11]
Celkově je vlk arabský štíhlé tělesné konstituce, což je dáno teplým prostředím a prakticky neustálým aktivním sháněním potravy, která je v pouštních a polopouštních oblastech poměrně vzácná.[1]
U vlka arabského byl zaznamenán i melanismus. Černí vlci se vyskytují především v západní části Saúdské Arábie, zvláště ve vlhčích oblastech.[12]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Arabští vlci se obvykle nesdružují do velkých smeček. Žijí buď osamoceně, v párech nebo ve skupinách čítajících tři až čtyři zvířata. Do větších smeček se sdružují jen, když je dostatek potravy.[1][8] Největší zaznamenaná skupina čítala 17 jedinců.[8] Jsou zvláštní tím, že vyjí jen zcela výjimečně.[6][13] Jsou výrazně teritoriální jen v období, kdy vychovávají mláďata. To si rodičovský pár nárokuje území o velikosti 11 až 33 km2.[6] Nedokáží přežít delší období bez příjmu tekutin (na rozdíl od mnoha jiných pouštních zvířat), proto nezacházejí příliš daleko do vyprahlých pouštních oblastí bez zdrojů vody.[1] Jsou aktivní především za soumraku a v noci. Během dne zůstávají v úkrytech, které jim poskytují stín.[6][8] Hloubí si poměrně hluboká doupata, v nichž přečkávají nejteplejší části dne.[1]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Vlk arabský loví většinou sám a v noci. Jeho kořistí se stávají malá a středně velká zvířata, jako jsou hlodavci, zajíci, lišky, menší antilopy a gazely (gazela dorkas, Gazella marica, gazela arabská, gazela obecná), divoké druhy koz (například kozorožec horský), plazi, ptáci a hmyz. Živí se také mršinami, v některých částech výskytu může jít o hlavní část jeho potravy.[1][2][14][6][8] Jídelníček doplňuje ovocem a rostlinami.[1][6] V některých oblastech, například v jižním Izraeli, tvoří významnou část potravy odpadky.[8]
Útočí též na hospodářská zvířata, může napadnout jakékoliv domácí zvíře až do velikosti kozy. V důsledku toho ho zemědělci bez váhání střílejí, tráví jedem nebo chytají do pastí.[1]
Rozmnožování, vývoj
[editovat | editovat zdroj]Rozmnožování probíhá mezi říjnem a prosincem. Březost trvá 63 až 65 dní, následně samice porodí obvykle 2 až 3 mláďata. Někdy to může být i více a zaznamenaný rekord je 12 vlčat. Mláďata se rodí slepá a jsou matkou kojena 6 až 8 týdnů. Pak přecházejí na tuhou stravu, což je zpočátku rodiči natrávené a vyvržené maso ulovených zvířat.[1] Pohlavně dospělí se mladí jedinci stávají přibližně ve dvou letech. Délka života se pohybuje okolo 10 let.[6]
Populace
[editovat | editovat zdroj]
Obecně platí, že populace vlků je vysoká tam, kde je nízká hustota lidského osídlení.[8] V Ománu se populace vlků výrazně zvýšila od té doby, co byl zakázán jejich lov. Je velmi pravděpodobné, že se výskyt na určitých místech regionu v blízké budoucnosti přirozeně obnoví. V Izraeli žije asi 100 až 150 arabských vlků v Negevské poušti a v Aravském údolí. V Jordánsku žije asi 200 jedinců.[6] V Saúdské Arábii se vyskytuje několik stovek vlků, odhady z přelomu tisíciletí hovořily o 500 až 700 kusech.[3] Celková populace dosahuje zřejmě 1000 až 2000 zvířat.[15]
Hrozby, ochrana
[editovat | editovat zdroj]Tento poddruh vlka má neoficiální status (samostatně není hodnocen IUCN) kriticky ohrožený.[6] Hlavní hrozbou pro něj je konflikt s lidmi, kteří šelmy tradičně a dlouhodobě považují za škůdce a snaží se je všemi možnými způsoby zabíjet.[15] Dalším problémem je křížení s potulnými domácími psy. Předpokládá se, že hybridi psů a vlků jsou hůře adaptovaní na pouštní život a mohou vykazovat agresivnější chování vůči dobytku.[16] Ztráta biotopu může být rovněž příčinou úbytku vlčí populace.[15] V Ománu trpí vlci vzteklinou.[6]
V Ománu, Izraeli a některých oblastech Saúdské Arábie je vlk arabský chráněn.[15] V Egyptě a Spojených arabských emirátech existuje chovný program.
Vlk v kultuře
[editovat | editovat zdroj]Vlk je často zmiňován v Bibli jako nepřítel, symbol zrady a dravosti a krvežíznivosti (Sírachovec 13:17 – Jak může být vlk ve spolku s beránkem?, Matouš 7:15 – Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.). Pokolení Benjamín, vzhledem ke svému bojovnému charakteru, bylo často přirovnáváno k vlku.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arabian Wolf na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m BENSON, Sandra. Life and behaviour of wolves: The Arabian or Desert Wolf. UKWCT Wolf Print. Autumn Winter 2009/10, roč. 38, s. 12–13. Dostupné online.
- ↑ a b COHEN, Orly; BAROCAS, Adi; GEFFEN, Eli. Conflicting management policies for the Arabian wolf Canis lupus arabs in the Negev Desert: is this justified?. Oryx. 2013-4, roč. 47, čís. 02, s. 228–236. Dostupné online [cit. 2019-04-19]. ISSN 0030-6053. DOI 10.1017/S0030605311001797. (anglicky) Archivováno 30. 7. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ a b CUNNINGHAM, Peter L.; WRONSKI, Torsten. Distribution Update of the Arabian Wolf (Canis lupus pallipes) from Saudi Arabia. Wildlife Middle East. December 2010, roč. 5, čís. 3, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Arabian wolves need to be protected. Arab News [online]. 2011-10-28 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BRAY, Timothy C.; MOHAMMED, Osama Badri; BUTYNSKI, Thomas M. Genetic variation and subspecific status of the grey wolf (Canis lupus) in Saudi Arabia. Mammalian Biology. 2014-11, roč. 79, čís. 6, s. 409–413. Dostupné online [cit. 2019-04-21]. DOI 10.1016/j.mambio.2014.06.005. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o CASTELLÓ, José R. Canids of the World. Princeton and Oxford: Princeton University Press, 2018. S. 106–107.
- ↑ BOITANI, L., a kol. Canis lupus. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN Red List, 2018 [cit. 2019-06-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g GEFFEN, Eli; HEFNER, Reuven. Group Size and Home Range of the Arabian Wolf (Canis lupus) in Southern Israel. Journal of Mammalogy. 1999-05-20, roč. 80, čís. 2, s. 611–619. Dostupné online [cit. 2019-04-18]. ISSN 0022-2372. DOI 10.2307/1383305. (anglicky)
- ↑ HARRINGTON, Fred H.; PAQUET, Paul C. Wolves of the World: Perspectives of Behavior, Ecology, and Conservation. [s.l.]: [s.n.], 1982. ISBN 0815509057. S. 474 s.
- ↑ MACDONALD, David. The Velvet Claw. [s.l.]: [s.n.], 1992. Dostupné online. ISBN 0563208449. S. 256 s.
- ↑ BRIGHT, Michael. Beasts of the Field: The Revealing Natural History of Animals in the Bible. [s.l.]: [s.n.], 2006. Dostupné online. ISBN 1861058314. S. 346 s.
- ↑ ISLAM, M. Zafar-ul; BOUG, Ahmed; SHEHRI, Abdullah. Geographic distribution patterns of melanistic Arabian Wolves, Canis lupus arabs (Pocock), in Saudi Arabia (Mammalia: Carnivora). Zoology in the Middle East. 2019-04-03, roč. 65, čís. 2, s. 95–103. Dostupné online [cit. 2019-06-11]. ISSN 0939-7140. DOI 10.1080/09397140.2019.1580931.
- ↑ LOPEZ, Barry. Of wolves and men. [s.l.]: [s.n.], 1978. ISBN 0743249364. S. 320 s.
- ↑ Watch: Arabian wolf hunts mountain goat on rocky cliff | Predator vs Prey | Earth Touch News. Earth Touch News Network [online]. 2017-06-21 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d FISHER, Amanda. Conservation in conflict: Advancement and the Arabian wolf. Middle East Eye [online]. 2015-04-09 [cit. 2019-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SHELDON, Robert S.; CLUGSTON, Shayne; BARICHIEVY, Chris. Field report Association between an Arabian wolf and a domestic dog in central Saudi Arabia. Canid Biology and Conservation [online]. IUCN, 2017 [cit. 2019-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vlk arabský na Wikimedia Commons 
Taxon Canis lupus arabs ve Wikidruzích- Arabský vlk (video)
