Tmel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o plastické hmotě. Další významy jsou uvedeny na stránce Tmel (rozcestník).
Ztvrdlý tmel použitý pro zasklení starého okna

Tmel je plastická hmota, která se používá obvykle k vyrovnání nerovností povrchu, nebo k vyplnění spár a zajištění těsnosti vůči vodě, případně i plynům. Po nanesení může tmel buď vytvrdnout, nebo zůstat elastický, případně plastický. Tvrzení tmelu probíhá buď samovolně (např. vzdušným kyslíkem nebo vlhkostí) nebo úmyslným vystavením vysoké teplotě (vypálením).

Druhy tmelů[editovat | editovat zdroj]

Podle materiálu, na který se nanášejí, existují tmely:

  • na dřevo (např. na vyrovnání nerovností před lakováním)
  • na dřevo a sklo (sklenářský tmel, kyt)
  • na zdivo a obklady (např. na spárování; v současné době se prakticky již nespáruje tradičním ručně míchaným betonem)
  • na kovy a lakované povrchy (ve výrobě vozidel např. k zatěsnění spojů dílců karosérie; v opravárenství vozidel na vyrovnání odřených, prohnutých nebo prorezlých míst před konečným lakováním)
  • na lamináty (např. ve výrobě lodí a člunů, nástaveb motorových vozidel, ...)
  • na jiné materiály nebo do zvláštních podmínek (kamenářský tmel, tmel na akvária, ...)

Podle chemického složení existují tmely:

  • silikátové (anorganické tmely)
  • olejové
  • akrylátové
  • silikonové
  • polyesterové (dvousložkové)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SVOBODA, Luboš. Stavební hmoty (volně dostupná elektronická kniha). [s.l.]: [s.n.], 2013. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-16. ISBN 978-80-260-4972-2. S. 950. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]