Holubinka
 Holubinka | |
|---|---|
 Russula emetica | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Třída | stopkovýtrusé (basidiomycetes) |
| Podtřída | houby rouškaté (Agaricomycetidae) |
| Řád | holubinkotvaré (Russulales) |
| Čeleď | Holubinkovité (Russulaceae) |
| Rod | Holubinka (Russula) |
| Druhy | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Holubinka (Russula) je rod vyšších hub, které jsou spolu s rodem ryzec (Lactarius) řazeny do čeledi holubinkovité (Russulaceae). Je velmi dobře vymezen mnoha makroskopickými i mikroskopickými znaky.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Pletivo třeně je velmi křehké (kruché), zrnité až pórovité, bez vláknité struktury. Třeň bývá středový.
Plodnice je rozlišena v klobouk, na jehož spodní straně jsou lupeny, a třeň. Svrchní pokožka klobouku bývá pestře zbarvena nejrůznějšími barvami, díky čemuž jsou holubinky obvykle velmi nápadné.
Závoj není vyvinut, nebo je naprosto redukován. V hymeniu se nacházejí sterilní cystidy a mohutné basidie se silnými (čtyřmi či dvěma) sterigmaty, na jejichž vrcholech se vytváří bezbarvé či žlutavě zbarvené spory.
Pletivo je tvořeno shluky kulovitých či měchýřkovitých sférocyst, ostrůvkovitě rozloženými mezi válcovité hyfy, které jsou přehrádkované bez přezek. V pletivu jsou pak roztroušeny zvláštní hyfy – mléčnice, v případě ryzců vyplněné tekutinou (latexem), která při poranění vytéká a na vzduchu se často různě zbarvuje. Holubinky rovněž obsahují mléčnice, avšak bez latexu.
Dalším patrným rozdílem mezi ryzci a holubinkami je rozložení sférocyst v tramě lupenů. U většiny ryzců tyto buňky chybí buď úplně, nebo alespoň v části lupenů blíže ostří. U holubinek jsou roztroušeny v podstatě rovnoměrně. V případě ryzců se navíc lupeny střídají s lupénky různé délky, zatímco u holubinek jsou většinou stejně dlouhé.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Znaky vhodné pro rozlišení druhů[editovat | editovat zdroj]
- velikost, tvar, okraj, barva, povrch klobouku, popř. slupitelnost jeho svrchní pokožky
- poměr četnosti mezi lamellami (lupeny) a lamellulami (lupénky), jejich zbarvení, tvar, připojení ke třeni, šířku, tloušťku, ostří lupenů, hustotu a konzistenci
- délka, barva, povrch třeně
- barevné změny na porušených pletivech
- zbarvení výtrusného prachu
- chuť (pokud poznáte čeleď, rozlišení chutí je u některých podobných druhů velmi snadné)
Makrochemické reakce[editovat | editovat zdroj]
Zajímavé je použití makrochemických reakcí pro determinaci jednotlivých druhů, které poprvé vyzkoušeli Arnould, Bertrand a Goris. Ti sledovali barevné účinky různých chemických látek na houbová pletiva. Čeští mykologové Melzer a Zvára poté ve dvacátých letech použili takové chemické reakce k systematickým účelům. Z použitých reagencií můžeme uvést např. zelená skalice, hydroxid sodný, vodný roztok amoniaku, fenol, anilinová voda, fenoloxidázy, sulfoaldehydová činidla či benzidin.
Důležité mikroznaky[editovat | editovat zdroj]
Mezi důležité determinační mikroznaky rodu holubinka (Russula) dále patří kupříkladu široce elipsoidní zaoblené, krátce stopkaté výtrusy, někdy téměř kulovité, veliké od 5 do 14 µm. Velmi nápadná je ornamentika zevní stěny výtrusu, kterou mohou tvořit různé izolované útvary (tečky, bradavky, zrna, ostny), spojované útvary (tvoří různé více či méně dokonalé síťky) a hřebínkaté útvary vznikající splynutím více bradavek či ostnů.
V hymeniu se nacházejí velké, kyjovité basidie o velikostech 25 – 70 × 6 – 15 µm, obvykle bývají čtyřvýtrusé.
V pokožce klobouku se u některých skupin objevují tzv. dermatocystidy – kyjovité hyfy se zaobleným vrcholem i zašpičatělé, někdy protažené v násadec ukončený špičkou či paličkou. Od ostatních hyf se odlišují především přítomností černajících tělísek (tělíska, která v přítomnosti látek jako jsou sulfobenzaldehyd, sulfopiperonal či sulfovanilín do 15 minut zešednou)
Pigmenty způsobující různé zbarvení pokožky klobouku mohou být uloženy ve vakuolách (skupina Nigricantinae) či v cytoplazmě (skupina Heterophyllae). Vzácné jsou pigmenty membránové (např. skupina Ingratae).
Luminiscence[editovat | editovat zdroj]
Velmi zajímavá a obecně málo známá vlastnost je velmi silná luminiscence většiny druhů holubinek v ultrafialovém světle.
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Po stránce ekologické jsou holubinky vázané na mykorrhitický vztah se dřevinami, tedy převážně na lesní biotopy. Živí se saprofyticky. Jejich plodnice nalézáme v průběhu celé sezóny – nejčasnější druhy již od poloviny května, vrchol pak spadá do období pozdního léta a počátku podzimu.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Geograficky je rod holubinka (Rusulla) rozšířen takřka po celém světě.
Význam[editovat | editovat zdroj]
Obchodování je v České republice povoleno pouze s některými druhy, které mohou být použity pouze k sušení pro další průmyslové zpracování k potravinářským účelům. Jedná se o tyto druhy: holubinka bukovka (Russula heterophylla), holubinka černající (Russula nigricans), holubinka kolčaví (Russula mustelina), holubinka mandlová (Russula vesca), holubinka namodralá (Russula cyanoxantha), holubinka nazelenalá (Russula viresceus), holubinka olivová (Russula olivacea), holubinka osmahlá (Russula adusta) a holubinka zlatožlutá (Russula aurata). Přímý prodej holubinek není povolen z důvodu častých otrav způsobené záměnou některých holubinek za muchomůrku zelenou (Amanita phalloides).[1][2]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Holubinka trávozelená
Russula aeruginea -
Holubinka ametystová
Russula amethystina -
Holubinka zlatá
Russula aurea -
Holubinka březová
Russula betularum -
Holubinka hořká
Russula caerulea -
Holubinka namodralá
Russula cyanoxantha -
Holubinka bílá
Russula delica -
Holubinka vrhavka
Russula emetica -
Holubinka žlučová
Russula fellea -
Holubinka křehká
Russula fragilis -
Holubinka tmavopurpurová
Russula fuscorubroides -
Holubinka bukovka
Russula heterophylla -
Holubinka kolčaví
Russula mustelina -
Holubinka černající
Russula nigricans -
Holubinka hlínožlutá
Russula ochroleuca -
Holubinka dívčí
Russula puellaris -
Holubinka rudonohá
Russula rhodopoda -
Holubinka zápašná
Russula subfoetens -
Holubinka mandlová
Russula vesca -
Holubinka fialovonohá
Russula violeipes
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vyhláška č. 157/2003 Sb., o požadavcích na ovoce a zeleninu; příloha č.13 [online]. [cit. 2009-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-15.
- ↑ 1920-2007., Smotlacha, Miroslav,. Kapesní atlas hub. České vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 304 s. ISBN 8071816752, ISBN 9788071816751. OCLC 993648395
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SOCHA, Radomír, a kol. Holubinky. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 517 s. (Atlas). ISBN 978-80-200-1993-6.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka na Wikimedia Commons - Galerie holubinka na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo holubinka ve Wikislovníku
