Kacušika Hokusai
| Kacušika Hokusai | |
 | |
| Narození |
31. října 1760 Hondžo |
|---|---|
| Úmrtí |
10. května 1849 (ve věku 88 let) Asakusa |
| Povolání | malíř, dřevorytec, ilustrátor a ukiyo-e artist |
| Děti |
Katsushika Ōi Katsushika Tatsujo |
| Významná díla |
36 pohledů na horu Fudži The Dream of the Fisherman's Wife Hokusai Manga  Q28016726A Tour of the Waterfalls of the Provinces … více na Wikidatech |
| Podpis |
 |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kacušika Hokusai (葛飾北斎; původně zřejmě Hokusai Kawamura; říjen-listopad 1760 Edo – 10. května 1849) byl japonský umělec, malíř a dřevorytec období Edo, kterého nejvíce proslavily jeho dřevotisky žánru ukijo-e.
Je autorem třináctidílného skicáře Hokusai manga (začal na něm pracovat v roce 1814) a sbírky dřevotisků 36 pohledů na horu Fudži (byla vytvořena v letech 1823–1829). Je považován za jednu z největších postav žánru ukijo-e neboli „obrazů prchavého světa“. Hokusai je též známý díky svým erotickým malbám stylu šunga. Ve skutečnosti byla většina z nich jen reklamami pro veřejné domy a divadla, představení nebo portréty idolů, herců a děvčat z čajoven. Jeho Fukudžusó, série dvanácti tisků oslavujících smyslnost a náruživost, je považována za jedno ze tří největších děl stylu šunga.
Jeho umění bylo důležitým zdrojem inspirace mnoha evropských impresionistů jako byli Claude Monet nebo amerického umělce Jamese McNeilla Whistlera. Hokusai a Hirošige enormně ovlivnili světovou krajinomalbu. Dnes je Hokusaiovo jméno neodmyslitelně spojeno s Whistlerovou prací.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Hokusai se narodil ve městě Edo (dnešní Tokio) v 9. měsíci 10. roku období Horeki v řemeslnické rodině. Jeho otec, Nakadžima Issai, byl výrobcem zrcadel. Když bylo Hokusaiovi osmnáct let, nastoupil, po krátké práci s dřevorytinami, ke studiu u malíře a dřevotiskaře Kacukawy Šunšóa. Jeho ignorování mistrových uměleckých postupů však zapříčinilo jeho vyloučení v roce 1785.
Mezi roky 1796 a 1802 vytvořil pravděpodobně až 30 000 knižních ilustrací a barevných tisků. Často se inspiroval obyčejným životem Japonců, tradicemi a legendami. V roce 1824 vydal knihu Nové formy pro návrhy s novými vzory pro ozdobné prošívání sašiko. Své nejtypičtější práce vytvořil v letech 1830 až 1840.
I když Hokusai studoval různé umělecké styly, jeho práce si uchovala stylovou nezávislost a osobitost.
Až do konce svého života zůstal dychtivým studentem a na smrtelné posteli prohlásil: „Kdyby mi nebesa darovala ještě dalších pět let, stal bych se velkým malířem“. Zemřel 10. května 1849.
Po jeho smrti byly kopie některých jeho prací poslány do Evropy a Ameriky a spolu s pracemi ostatních ukijo-e umělců ovlivnily takové západní mistry, jako byli Vincent van Gogh a Paul Gauguin. Hokusai je obecně více oceňován na Západě než v Japonsku. V polovině 19. století byly mnohé práce japonských dřevotiskařů vyvezeny do Evropy, a to hlavně do Paříže, kde se staly předmětem sběratelské činnosti. Získaly si popularitu mezi impresionisty, jakými byli např. Claude Monet, Edgar Degas a Henri de Toulouse-Lautrec, jejichž práce byly ovlivňované japonským uměním.
Jeho zřejmě nejznámější práce je Velká vlna u pobřeží Kanagawy. Na obraze je velká vlna pohlcující lidi a lodě se vzdálenou horou Fudži, jež se zdá malá ve srovnání s mohutnou vlnou. Tvrdí se, že to je momentka zachycující každodenní práci; je možné vidět překvapené muže na loďkách vezoucích ryby. Někdy je vlna na obraze mylně označována jako cunami (津波), ale správný výraz je okinami (沖波), tedy velká příbřežní vlna.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1793 zemřela Hokusaiova první manželka, která mu zanechala dvě dcery a syna. Roku 1797 se malíř podruhé oženil, manželka se jmenovala Koto. Na přelomu let 1812–1813 strávil Hokusai, který prožil většinu času v Edu a obrazy krajin vytvářel hlavně podle obrázkových knih, šest měsíců v Nagoji u svého žáka Gekkotei Bokusena (月光亭墨僊). Zde vznikly první náčrty pro jeho knihu Hokusai Manga (北斎漫画). V roce 1821 zemřela jedna z jeho dcer z prvního manželství a roku 1828 podruhé ovdověl. Navíc v roce 1829 přivedly dluhy jeho vnuka z hazardních her domácnost do finančních problémů. V té době se Hokusaiova dcera z druhého manželství jménem Katsushika Ōi (葛飾 応為, asi 1800 – asi 1866) rozvedla se svým mužem, výtvarníkem Minamisawou Tōmeiem, a vrátila se do otcovy domácnosti. Zdědila výtvarné nadání po otci, a tak v jeho dílně vytvářela pod svým – a někdy i pod otcovým – jménem návrhy k dřevorytům.[1]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Díky vysokému věku, jehož se Hokusai dožil, tvořil umělecky velmi dlouho, ale svá zásadní díla vytvořil až po 60. roce života. Jeho nejpopulárnějším dílem je série tisků ukijo-e 36 pohledů na horu Fudži (富嶽三十六景 Fugaku Sandžúrokkei) vytvořená v letech 1826 až 1833. Skládá se ze 46 obrazů (10 bylo přidáno později) zobrazujících horu Fudži z různých úhlů, vzdáleností a v různých ročních dobách. Ale Hokusai vytvořil úchvatné obrazy s mnoha různými náměty od květů, ptáků až po scény z legend nebo každodenního života.
Hokusaiovým nejobsáhlejším dílem je 15svazková sbírka Hokusai Manga (北斎漫画), kniha přetékající důmyslnými skicami a vydaná v roce 1814. Karikatury v ní obsažené se často považují za předchůdce dnešního kresebného stylu manga.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Hlava starce
Pohled na jezero Suwa
Fudžisan
Sen rybářovy manželky
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PAGET, Rhiannon. Hokusai. Köln: Taschen, 2018. 96 s. ISBN 978-3-8365-6337-6. S. 49, 93–94.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kacušika Hokusai na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kacušika Hokusai ve Wikimedia Commons 
Osoba Kacušika Hokusai ve Wikicitátech- Hokusaiovo muzeum v Obuse, Japonsko
- Umění období Edo, Kacušika Hokusai (1760 - 1849)
- WebMuseum Paris, Hokusai, Katsushika
- Metropolitní muzeum umění v New Yorku o Velké vlně u pobřeží Kanagawy
- Hokusai a japonské umění
- Hokusai jako číslo 86 v seznamu 100 největších lidí posledního milénia podle časopisu LIFE
