Nagoja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nagoja
Japan Nagoya.png
Nagoja – znak
znak
Nagoja – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Stát JaponskoJaponsko Japonsko
Prefektura Aiči
Nagoja
Red pog.svg
Nagoja
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 2 312 995 (2017)
Správa
Starosta Takashi Kawamura (od 2009)
Vznik 1614
Oficiální web www.city.nagoya.jp
Telefonní předvolba (+81) 52
PSČ 23100-2
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Poloha Nagoje na mapě prefektury Aiči

Nagoja (japonsky: 名古屋市; Nagoja-ši) je čtvrté největší město v Japonsku. Leží na břehu Tichého oceánu v regionu Čúbu na ostrově Honšú. Je hlavním městem prefektury Aiči. K 1. srpnu 2007 měla Nagoja 2 235 103 obyvatel a celkovou rozlohu 326,45 km².

Historie[editovat | editovat zdroj]

Roku 1612 zde byl založen hrad pojmenovaný podle vládnoucího rodu.[1]

Nagoja byla povýšena na město (市, ši) 1. října 1889 a 1. září 1956 se stala „městem z titulu vládního nařízení“ (tzn., že je de facto postaveno na úroveň prefektury). V minulosti byl název města zapisován také jako 那古野 nebo 名護屋 (opět vyslovováno Nagoja), a protože město leží mezi Kjótem a Tokiem, bylo také známe jako Čúkjó (中京, „centrální hlavní město“). Etymologie názvu však není zcela jasná.[1]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Přímo v severní části Nagoje leží letiště Nagoja, které dříve bylo pro město nejdůležitějším letištěm s řadou mezinárodních letů. Od otevření mezinárodního letiště Čúbu ležícího třicet kilometrů jižně od Nagoji převzalo mezinárodní provoz ono.

Městské čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Nagoja se skládá z 16 čtvrtí (区, ku):

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LUTTERER, Ivan; KROPÁČEK, Luboš; HUŇÁČEK, Václav. Původ zeměpisných jmen. Praha : Mladá fronta, 1976. 301 s. S. 204. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]