Fudži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Fudži (rozcestník).
Hora Fudži
富士山 (Fudžisan)
Pohled na horu Fudži za úsvitu od jezera Kawaguči
Pohled na horu Fudži za úsvitu
od jezera Kawaguči

Vrchol 3776 m n. m.
Prominence 3776 m ↓ Tichý oceán
Izolace 2077 km → Xueshan, Tchaj-wan[1]
Poloha
Světadíl Asie
Státy Japonsko Japonsko
Souřadnice 35°21′45″ s. š., 138°43′50″ v. d.
Fudži
Red triangle with thick white border.svg
Fudži
Prvovýstup neznámý mnich v roce 663
Typ stratovulkán
Erupce 1707
Sopka Fudži - posvátné místo a zdroj inspirace umění
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát JaponskoJaponsko Japonsko
Typ kulturní dědictví
Kritérium iii, vi
Odkaz 1418 (anglicky)
Oblast Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení 2013 (37. zasedání)
Satelitní snímek hory Fudži
Rudá Fudži od Hokusaie
Pohled z letounu na Fudžisan
Hora Fudži, šinkansen a sakura – tři symboly Japonska

Fudži (japonsky: 富士山; Fudži-san) je nejvyšší hora Japonska. Rozkládá se v regionu Čúbu na hranici mezi prefekturami Šizuoka a Jamanaši na západ od Tokia, z kterého je za jasného počasí viditelná. Hora stojí osamoceně uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú.

Sopka[editovat | editovat zdroj]

Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán.[2] V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. Prvním dochovaným záznamem o erupci je z roku 800 př. n. l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707, kdy město Edo (dnešní Tokio) vzdálené 100 kilometrů pokryla vrstva popela.

Kráter (Nai-in) má šířku kolem 700 metrů. Okraj sopečného kráteru má přibližně kruhový tvar, z kterého vyrůstá šest výstupků zvaných „šest okvětních plátků Fudži“. Tyto výstupky vytvářejí dojem hrbolatého vrcholu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Po většinu roku je její elegantní kuželovitý vrchol pokrytý sněhem. Obvod hory na úpatí je 125 km. Kolem hory Fudži leží pět jezer: Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezera se nalézají uprostřed lesů a jsou propojená potůčky a vodopády.

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1868 byl přístup na vrchol hory povolen jen mužům. Nejvhodnějším obdobím pro výstup na Fudži je období od 1. července do 27. srpna, kdy jsou otevřeny turistické chaty a ostatní zařízení. K vrcholu se dá vyjít některou z šesti upravených cest. Kolem východní části hory byla zřízena lanovka; její provoz je však limitován aktivitou sopky. Na příklad se lanovka nedoporučuje kardiakům, epileptikům a alergikům - neboť její cesta vede nad lávovými poli, ze kterých mohou stoupat plynové sopečné výpary.

K západní části hory se lze dostat výletní lodí po jezeru. Na Fudži se turisté vypravují prostřednictvím specializované cestovní kanceláře se zajištěným programem nebo individuálně, z Tokia do Hakone a následně místním vláčkem. Na jeho zastávkách lze nalézt i další atrakce, jako vesnici se zahradou výtvarného umění.

Každý rok navštíví horu asi 200 000 lidí, z nichž 30 % tvoří cizinci. Fudži je spolu s nedalekým pobřežím součástí národního parku, který ročně navštíví až 80 mil. návštěvníků.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

V nejnižším patře mezi modřínovými a smrkovými lesy můžeme nalézt také třešně a azalky. V horních svazích se potom drží již jen odolnější křoviny a trávy. V srpnu se na zasněženém vrcholu pohybují teploty kolem 6°C.

Název[editovat | editovat zdroj]

Fudžisan je někdy v euroamerické kultuře označován jako Fudžijama, protože jedno z možných čtení znaku 山 (hora) je „jama“. Ovšem Japonci toto označení považují za zastaralé. Další zastaralé nebo básnické japonské názvy hory Fudži jsou: Fudži-no-Jama (ふじの山, Fudžijská hora), Fudži-no-Takane (ふじの高嶺, Vysoký vrchol Fudži), Fujó-hó (芙蓉峰, Lotosový vrchol) a Fu-gaku (富岳 nebo 富嶽, první znak z 富士, Fudži a 岳, hora). Literatura uvádí, že část Fudži- je původem z jazyka autochtonních Ainů s významem bohyně ohně.[3]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Původní obyvatelé Japonska – národ Ainu – uctívali horu jako posvátnou. Hora je posvátná také pro vyznavače šintóismu a buddhisty. Existuje také náboženská sekta Fudži-ko (Společenství Fudži), která se zasvěcuje přímo a jenom této hoře.

Umění[editovat | editovat zdroj]

Hora Fudži je světoznámým symbolem Japonska a je často zobrazována na uměleckých dílech a fotografiích. Nejznámějším dílem zabývajícím se horou je mistrovské dílo malíře stylu ukijo-e Kacušiky Hokusaie 36 pohledů na horu Fudži. Někteří buddhističtí malíři zobrazovali často pohled na jezero Kawaguči, v jehož hladině se hora Fudži zrcadlí.

Tradiční barvou používanou při zobrazování hory Fudži je modrá.

Renomovaný japonský fotograf Kójó Okada (岡田 紅陽, 18951972)[4] fotografoval horu více než 40 let. Snímal ji ze země, ze vzduchu, ve všech náladách, z každého úhlu i v každé denní době.[5]

Celkem jsem fotografoval tuto horu více než 150 000 krát, ale obávám se, že jsem dosud nevyužil všechny možnosti.[5]
— Kójó Okada

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Mount Taranaki ležící na Novém Zélandu je z některých úhlů tak podobná hoře Fudži, že byla použita jako její zástupce v několika filmech, např. v Posledním samuraji. Velmi podobný hoře Fudži je také Volcán Osorno v jižním Chile.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Fudži na Peakclimber.com
  2. SIGURDSSON, Haraldur; DAVIDSON, Jon; DE SILVA, Shan. Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.] : Academic Press, 1999. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola Composite Volcanoes, s. 668. (anglicky)  
  3. LUTTERER, Ivan; KROPÁČEK, Luboš; HUŇÁČEK, Václav. Původ zeměpisných jmen. Praha : Mladá fronta, 1976. 301 s. S. 90. (česky)  
  4. (japonsky) Tokyo Metropolitan Museum of Photography, editor, 328 Outstanding Japanese Photographers, 『日本写真家事典』; Nihon šašinka džiten. Kjóto: Tankóša, 2000. ISBN 4-473-01750-8
  5. a b ORBIS. Bude Vás zajímat. Československá FOTOGRAFIE. 5 1960, roč. 1960, čís. 5, s. 73.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]