Kandžizaióin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kandžizaióin
Kanjizaiō-in.JPG
Poloha
Adresa Hiraizumi, JaponskoJaponsko Japonsko
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kandžizaióin
Hiraizumi - chrámy, zahrady a vykopávky reprezentující buddhistickou Čistou zemi
Světové dědictví UNESCO
Jezírko tancujícího jeřába (Maizuru ga ike) v zahradě chrámu Kandžizaióin

Jezírko tancujícího jeřába (Maizuru ga ike) v zahradě chrámu Kandžizaióin

Smluvní stát JaponskoJaponsko Japonsko
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, vi
Odkaz 1277 (anglicky)
Oblast Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení 2011 (35. zasedání)

Kandžizaióin (japonsky 観自在王院) byl buddhistický chrám postavený manželkou Fudžiwara no Motohiry na území dnešního města Hiraizumi v prefektuře Iwate v Japonsku.

Kandžizaióin stál v těsném sousedství chrámu Mócúdži. Po roce 1189 byl zničen a jeho pozemky se proměnily v zavlažovaná pole. V severní části chrámových pozemků rozkládajících se v severojižním směru o výměře přibližně 160×260 metrů se nacházely dvě síně Buddhy Amidy. Uprostřed pozemků bylo zbudováno zahradní jezírko Maizuru ga ike (舞鶴が池, Jezero tancujícího jeřába).

V místech bývalé chrámové zahrady z konce období Heian probíhaly v letech 1973–1976 vykopávky a restaurační práce. Vzhledem k tomu, že příkladů zahradní architektury z období Heian se dochovalo jen málo, jsou pozůstatky zahrad v Kandžizaióinu velmi ceněny.

2. března 2005 byly pozůstatky chrámu prohlášeny za místo s malebnou vyhlídkou (名勝, Meišó).[1]

Pozůstatky chrámu Kandžizaióin jsou jednou z památek v katastru města Hiraizumi, které byly v roce 2011 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO pod společným označením Hiraizumi - chrámy, zahrady a vykopávky reprezentující buddhistickou Čistou zemi.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 観自在王院跡 na japonské Wikipedii.

  1. 旧観自在王院庭園 [online]. 文化庁 (Státní úřad pro kulturu) [cit. 2013-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]