Jakušima

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jakušima
Světové dědictví UNESCO
Džómon-sugi, nejstarší a největší japonský cedr na ostrově
Džómon-sugi, nejstarší a největší japonský cedr na ostrově
Smluvní stát JaponskoJaponsko Japonsko
Jakušima
Jakušima
Souřadnice
Typ přírodní dědictví
Kritérium vii, ix
Odkaz 662 (anglicky)
Oblast Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení 1993 (17. zasedání)

Jakušima (japonsky: 屋久島) je japonský ostrov ležící 60 km na jih od Kjúšú. Tvar ostrova připomíná nepravidelný pětiúhelník s rozlohou 503 km², obvodem 132 km a průměrem 28 km. Nejvýše položeným bodem na ostrově je 1 935 m vysoká hora Mijanóra-dake.

Ostrov je součástí prefektury Kagošima a je domovem pro 13 698 obyvatel (v roce 1995). Každoročně Jakušimu navštíví více než 300 000 turistů. Na ostrově je jedno letiště a dva přístavy.

Říká se, že na Jakušimě prší 35 dní v měsíci. V nížinách spadne ročně kolem 4 000 mm srážek a na horách až 10 000 mm.[zdroj?] Nejdeštivějším měsícem je duben. V zimě sice teplota neklesá pod 10 °C, ale na vrcholcích hor napadne sníh. V létě teplota dosahuje 30 °C.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Biosférická rezervace[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1980 je ostrov Jakušima zapsán na seznam biosférických rezervací UNESCO. V roce 2016 bylo území biosférické rezervace rozšířeno a byl do něj zahrnut i menší ostrov Kučinoerabudžima, vzdálený od Jakušimy zhruba 12 km směrem na západ. Celková rozloha rezervace je 78 196 ha. Oba ostrovy jsou obydlené, v roce 2010 žilo na Jakušimě 13 589 lidí a na ostrově Kučinoerabu kolem140 obyvatel.[1]

Světové dědictví[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 bylo vnitrozemí ostrova zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO. Důvodem byla ostrovní flóra zahrnující více než 1 900 druhů a poddruhů rostlin, včetně dlouhověkých japonských cedrů (Cryptomeria japonica) v Japonsku známých jako Jaku-sugi.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Yakushima and Kuchinoerabu Jima [online]. UNESCO, 2017-02, [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]