Hongandži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hongandži
Higashi Honganji Honden.JPG
Poloha
Adresa JaponskoJaponsko Japonsko
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hongandži
Památky starobylého Kjóta (města Kjóto, Udži a Ócu)
Světové dědictví UNESCO
Honden – hlavní budova chrámu Higaši Hongandži v Kjótu

Honden – hlavní budova chrámu Higaši Hongandži v Kjótu

Smluvní stát JaponskoJaponsko Japonsko
Typ Kulturní
Kritérium ii, iv
Odkaz 688 (anglicky)
Oblast Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení 1994 (18. zasedání)

Hongandži (japonsky: 本願寺; doslova Chrám výchozího slibu) je pojmenování dvou buddhistických chrámů v Kjótu, které v minulosti tvořily jeden celek.

Od roku 1994 je Hongandži, společně s dalšími památkami v okolí Kjóta, zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Památky na starobylé Kjóto“.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Chrám Hongandži byl založen v roce 1321 na místě mauzolea Ótani, kde byl pohřben Šinran – zakladatel sekty Džódo šinšú (Pravá sekta Čisté země). Prvním představeným chrámu se stal Šinranův pravnuk Kakunjo a zasvětil ho buddhovi Amidovi. Hongandži poprvé získal moc a důležitost v 15. století, kdy se jeho osmou hlavou stal Rennjo (1415 - 1499). Ale sekta Tendai, sídlící na hoře Hiei, viděla vzrůstající moc chrámu jako své ohrožení, a tak Hongandži třikrát napadla svou mnišskou armádou. Rennjo uprchl nejprve do provincie Wakasa a později v roce 1471 do provincie Ečizen, kde jeho stoupenci během tří měsíců vystavěli chrám Jošizaki.[1]

Během období Sengoku (období válčících knížectví) se Oda Nobunaga obával moci mnichů z Hongandži a pokusil se chrám zničit. Deset let obléhal Išijama Hongandži v Ósace, jednu z chrámových pevností sekty Ikkó, a v roce 1580 ji dobyl.

Poté, co se v roce 1604 stal šógunem Tokugawa Iejasu, nařídil rozdělit chrám Hongandži na dva. Kjonjo, 12. představený Hongandži se stal první hlavou Higaši Hongandži (Východní Hongandži), zatímco Džunjo stanul v čele Niši Hongandži (Západní Hongandži).

Během restaurace Meidži v 60. letech 19. století stanovila vláda nová pravidla fungování náboženských organizací. Nově založené organizace Šinšú Ótani byla svěřena kontrola nad Higaši Hongandži.

V roce 1987 byl chrám přejmenován na „Šinšú Honbjo“ (Nové buddhistické mauzoleum) a slouží opět jako mauzoleum. V roce 1996 založil Ótani Kórin, 25. hlava chrámu, nový chrám Higaši Hongandži v kjótské čtvrti Higašijama (Východní hora).

Niši Hongandži[editovat | editovat zdroj]

V Niši Hongandži (西本願寺), stejně jako v Higaši Hongandži, se nachází obří Goei-dó (護衛堂; Budova strážců) a menší Amida-dó (阿弥陀堂; Buddhova budova) uchovávající obraz buddhy Amidy. Kura (倉; pokladnice) Niši Hongandži ukrývá mnoho národních pokladů, z nichž většina je nepřístupná veřejnosti. Poměrně známá je i šoin (書院), studovna, která je rozdělena na dvě části – bílou studovnu širošoin (白書院) a černou studovnu kurošoin (黒書院). Kurošoin je veřejnosti uzavřena, ale Širošoin je dvakrát měsíčně veřejnosti přístupná.

Součástí Niši Hongandži jsou také Hiunkaku (悲運角), velký čajový pavilon, dvě jeviště divadla , z nichž o jednom se tvrdí, že je nejstarší v Japonsku (a tedy i na světě) a zahrady Kokei no niwa (固形の庭).

Higaši Hongandži[editovat | editovat zdroj]

Masivní brána chrámu Higaši Hongandži (東本願寺) je často první věcí, kterou vidí chodci mířící na sever ze stanice Kjóto. Chrám má skoro stejné uspořádání jako Niši Hongandži – také se v něm nachází Amida-dó a větší Goei-dó. Goei-dó pochází z roku 1895 a soupeří s několika dalšími budovami o titul největší dřevěné budovy na světě.

Nedaleko hlavního areálu leží zahrada Šosei-en, která je ve vlastnictví chrámu. Na jejím vybudování se prý v 17. století podíleli básník a učenec Išikawa Džozan a zahradní architekt Kobori Enšú.

Další chrámy se stejným jménem[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hongan-ji na anglické Wikipedii.

  1. TURNBULL, Stephen. Japanese Fortified Temples and Monasteries AD 710 - 1602. Oxford: Osprey Publishing, 2005. ISBN 1-84176-826-X. S. 7-8. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • History of the Honganji Temple [online]. Honganji Otani Web, 2002 [cit. 2008-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-17. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]