Hongandži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hongandži
Higashi Honganji Honden.JPG
Poloha
Adresa JaponskoJaponsko Japonsko
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hongandži
Památky starobylého Kjóta (města Kjóto, Udži a Ócu)
Světové dědictví UNESCO
160211 Higashi Honganji Kyoto Japan06s3.jpg
Smluvní stát JaponskoJaponsko Japonsko
Typ Kulturní
Kritérium ii, iv
Odkaz 688 (anglicky)
Oblast Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení 1994 (18. zasedání)

Hongandži (japonsky: 本願寺; doslova Chrám výchozího slibu) je pojmenování dvou buddhistických chrámů v Kjótu, které v minulosti tvořily jeden celek.

Od roku 1994 je Hongandži, společně s dalšími památkami v okolí Kjóta, zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Památky na starobylé Kjóto“.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Chrám Hongandži byl založen v roce 1321 na místě mauzolea Ótani, kde byl pohřben Šinran – zakladatel sekty Džódo šinšú (Pravá sekta Čisté země). Prvním představeným chrámu se stal Šinranův pravnuk Kakunjo a zasvětil ho buddhovi Amidovi. Hongandži poprvé získal moc a důležitost v 15. století, kdy se jeho osmou hlavou stal Rennjo (1415 - 1499). Ale sekta Tendai, sídlící na hoře Hiei, viděla vzrůstající moc chrámu jako své ohrožení, a tak Hongandži třikrát napadla svou mnišskou armádou. Rennjo uprchl nejprve do provincie Wakasa a později v roce 1471 do provincie Ečizen, kde jeho stoupenci během tří měsíců vystavěli chrám Jošizaki.[1]

Během období Sengoku (období válčících knížectví) se Oda Nobunaga obával moci mnichů z Hongandži a pokusil se chrám zničit. Deset let obléhal Išijama Hongandži v Ósace, jednu z chrámových pevností sekty Ikkó, a v roce 1580 ji dobyl.

Poté, co se v roce 1604 stal šógunem Tokugawa Iejasu, nařídil rozdělit chrám Hongandži na dva. Kjonjo, 12. představený Hongandži se stal první hlavou Higaši Hongandži (Východní Hongandži), zatímco Džunjo stanul v čele Niši Hongandži (Západní Hongandži).

Během restaurace Meidži v 60. letech 19. století stanovila vláda nová pravidla fungování náboženských organizací. Nově založené organizace Šinšú Ótani byla svěřena kontrola nad Higaši Hongandži.

V roce 1987 byl chrám přejmenován na „Šinšú Honbjo“ (Nové buddhistické mauzoleum) a slouží opět jako mauzoleum. V roce 1996 založil Ótani Kórin, 25. hlava chrámu, nový chrám Higaši Hongandži v kjótské čtvrti Higašijama (Východní hora).

Niši Hongandži[editovat | editovat zdroj]

V Niši Hongandži (西本願寺), stejně jako v Higaši Hongandži, se nachází obří Goei-dó (護衛堂; Budova strážců) a menší Amida-dó (阿弥陀堂; Buddhova budova) uchovávající obraz buddhy Amidy. Kura (倉; pokladnice) Niši Hongandži ukrývá mnoho národních pokladů, z nichž většina je nepřístupná veřejnosti. Poměrně známá je i šoin (書院), studovna, která je rozdělena na dvě části – bílou studovnu širošoin (白書院) a černou studovnu kurošoin (黒書院). Kurošoin je veřejnosti uzavřena, ale Širošoin je dvakrát měsíčně veřejnosti přístupná.

Součástí Niši Hongandži jsou také Hiunkaku (悲運角), velký čajový pavilon, dvě jeviště divadla , z nichž o jednom se tvrdí, že je nejstarší v Japonsku (a tedy i na světě) a zahrady Kokei no niwa (固形の庭).

Higaši Hongandži[editovat | editovat zdroj]

Masivní brána chrámu Higaši Hongandži (東本願寺) je často první věcí, kterou vidí chodci mířící na sever ze stanice Kjóto. Chrám má skoro stejné uspořádání jako Niši Hongandži – také se v něm nachází Amida-dó a větší Goei-dó. Goei-dó pochází z roku 1895 a soupeří s několika dalšími budovami o titul největší dřevěné budovy na světě.

Nedaleko hlavního areálu leží zahrada Šosei-en, která je ve vlastnictví chrámu. Na jejím vybudování se prý v 17. století podíleli básník a učenec Išikawa Džozan a zahradní architekt Kobori Enšú.

Další chrámy se stejným jménem[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hongan-ji na anglické Wikipedii.

  1. TURNBULL, Stephen. Japanese Fortified Temples and Monasteries AD 710 - 1602. Oxford: Osprey Publishing, 2005. ISBN 1-84176-826-X. S. 7-8. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • History of the Honganji Temple [online]. Honganji Otani Web, 2002 [cit. 2008-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]