Václavka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: pražská ulice Na Václavce s budovou Václavka.

Wikipedie:Jak číst taxobox Václavka

alternativní popis obrázku chybí
Václavka žlutoprstenná (Armillaria mellea)
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď: Physalacriaceae
Rod: václavka (Armillaria)
(Fr.) Staude
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václavka (Armillaria) je rod stopkovýtrusých hub z čeledi Physalacriaceae, které parazitují na stromech (smrky a jiné) a rozkládají i mrtvou dřevní hmotu. Z hlediska poškození dřevin je nejvážnějším patogenem václavka smrková na kořenech a bázi smrku. Působí vážné problémy v oblastech, kde výsadby smrku vyrůstají na okraji svého ekologického optima.

Rostoucí podhoubí některých václavek světélkuje.

Václavky patří mezi nejvíce dlouhověké a zaujímanou plochou nejrozměrnější organismy světa. Je znám exemplář václavky smrkové, který zaujímá plochu asi 8,9 km² a je starý tisíce let.[1]

EPPO kód[editovat | editovat zdroj]

1ARMLG[2]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Seznam podle Biolib pro patogena Armillaria (Fr.) Staude.[3]

  • Aphotistus Humb.
  • Armillariella (P. Karst.) P. Karst.
  • Polymyces Battarra ex Earle
  • Rhizomorpha Roth

Zeměpisné rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Podle eol.org[4] Severní Amerika, Jižní Amerika, Evropa, Japonsko, Austrálie.

Podřízené taxony[editovat | editovat zdroj]

Podle autorů Antonína a Tomšovského (Živa 2010, č. 6) byl dříve určován pouze jediný prstenatý druh, václavka obecná (Armillaria mellea). Ve druhé polovině 70. let a v 80. letech 20. stol. bylo na základě pěstování čistých kultur a testů inkompatibility – experimentálního párování haploidních (monokaryotických) kultur různých druhů, jejichž cílem je zjistit vzájemnou křížitelnost (např. Korhonen 1978, Marxmüllerová 1982, 1987) – rozlišeno pět evropských druhů s prstenem a dva bezprstenné druhy. Všech 7 druhů václavek lze nalézt v ČR. [5]

V roce 1995 bylo rozlišováno 43 druhů rodu václavka. [6]

Podle biolib.cz je více podřízených taxonů u rodu václavka Armillaria, například václavka severská Armillaria borealis nebo václavka smrková Armillaria ostoyae.[3]

Hostitel[editovat | editovat zdroj]

Rod poškozuje všechny druhy dřevin, avšak různé druhy rodu václavka poškozují obvykle specifické druhy dřevin. Nejvýznamnějším patogenem v ČR je václavka smrková na kořenech a bázi smrku.[7]

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

  • bílá hniloba
  • exsudát na kmeni
  • praskání kůry
  • smolotok v místě napojení větví
  • pod kůrou mycelium
  • černé myceliální provazce po obvodu kůry nebo v půdě
  • žloutnutí jehlic.[L 1]

Vyrůstání kloboukatých plodnic v okolí kořenů na podzim (obvykle v září a říjnu), výrony pryskyřice na kůře jehličnanů, přítomnost černých provazcovitých rhizomorf v půdě kolem kořenových náběhů, pod kůrou narůstá bílé mycelium syrrocium, typická je rozšířená báze kmene způsobená dvojnásobným přírůstem na horní straně kořenů, protože uvnitř se vytváří dutina. Stromy jsou náchylné na vývraty.[7]

Kromě destrukce dřevní hmoty způsobuje kořenovou hnilobu.[L 1]

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Plodnice je možné zaměnit s jinými druhy hub, zejména se šupinovkami, především šupinovkou kostrbatou (Pholiota squarrosa), která má výrazné šupiny na klobouku i na třeni, hnědý výtrusný prach a jejíž plodnice jsou tuhé.[7] Často lidé za václavky považují různé pařezové houby, většinou jsou to houby jedlé, např. vzácná václavka bezprstenná (Armillariella tabescens), strmělka hnilobná (Clitocybe tabescens) opěnka měnlivá nebo některé třepenitky, u kterých je nutné dát pozor na silně hořkou chuť (třepenitka svazčitá).

Význam[editovat | editovat zdroj]

Václavka je tržní houba, ale za syrova mírně jedovatá. Plodnice václavek jsou jedlé, ale hůře stravitelné. Nedovařená nebo málo podušená může způsobit značné žaludeční a střevní potíže. Nejvhodnější je připravená v octovém nálevu. Její za syrova natrpklá chuť se úpravou mění v příjemně výraznou. Používají se zejména kloboučky mladých plodnic i části třeně. Plodnice vyžadují náležitou úpravu a citliví lidé je nemusejí snášet.[8]

Významně poškozuje přehuštěné výsadby. Někdy dochází k poškození mladých porostů. Často rozkládá mrtvou dřevní hmotu, vzácněji napadá dospělé dřeviny. Napadené dřeviny velmi rychle hynou.[L 1][7] Je považována za nebezpečný patogen.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Popis pro druh václavka obecná: Klobouk v průměru 2–15 cm je proměnlivý ve svém vzhledu i zbarvení. V mládí je vyklenutý, později se zplošťuje a ve stáří může být až prohnutý. Barva je medově žlutá až tmavě hnědá. Třeň měří 5–15 cm. U některých plodnic je třeň téměř hlízovitý, u jiných velice štíhlý. Prsten je vždy zřetelný. Lupeny jsou v mládí bílé, časem hnědnou. Dužnina je bílá, vůně silná, nasládlá. Výtrusný prach je bělavý.[9]

Ochrana rostlin[editovat | editovat zdroj]

Výsadba rostlin na vhodném stanovišti s dostatečnou výživou a prouděním vzduchu.[7] Odstranění napadené dřeviny vykácením, odstranění pařezů a výměna velkého objemu půdy.[L 1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.] : Biocont Laboratory, 2005.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Humungous fungus: world's largest organism?, Environment & Nature News, 2003
  2. EPPO, 1ARMLG
  3. a b biolib.cz
  4. eol.org
  5. ANTONÍN, Vladimír; TOMŠOVSKÝ, Michal. Václavky – známé neznámé houby. Živa [online]. 2010, čís. 6 [cit. 2013-05-09], s. 254–255. Dostupné online.  (čeština) 
  6. VOLK, Thomas J.; BURDSALL (JR.), Harold H.; BANIK, Mark T. Armillaria nabsnona, a new species from western North America. Mycologia [online]. 1996, čís. 88, s. 484–491. Dostupné online.  (angličtina) 
  7. a b c d e ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011, [cit. 2013-05-07]. Dostupné online. (česky) 
  8. houby.atlasrostlin.cz
  9. hobby.idnes.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]