Fiala šedivá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxFiala šedivá
alternativní popis obrázku chybí
Fiala šedivá (Matthiola incana)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád brukvotvaré (Brassicales)
Čeleď brukvovité (Brassicaceae)
Rod fiala (Matthiola)
Binomické jméno
Matthiola incana
(L.) W. T. Aiton
Synonyma
  • fiala zimní
  • fiala letní
  • levkoje[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fiala šedivá (Matthiola incana) je rostlina ozdobná květem která se do volné přírody ČR dostala pravděpodobně zplaněním rostlin pěstovaných v okrasných zahradách kam byly pro velkou oblibu importovány zejména v 19. století. V současnosti je tento prošlechtěný druh jako nenáročná a dlouho kvetoucí květina vysazován do venkovských zahrádek i městských parků.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tento hemikryptofyt pochází z okolí Středozemního moře a postupně se začal rozšiřovat v jižní Evropě, Malé Asii a severní Africe. Jako okrasná rostlina byl vědomě rozšiřován do ostatních oblasti Evropy, Severní Ameriky i Austrálie kde se dostal do přírody a zdomácněl. V České republice byl tento neofyt zaznamenán ve volné přírodě již v roce 1877. Pro zdárný růst a kvetení požaduje fiala šedivá dostatek slunce a neutrální až mírně zásaditou písčitohlinitou půdu dobře zásobenou živinami.[2][3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Fiala šedivá může být letničkou, dvouletkou nebo krátkodobě vytrvalou rostlinou s přímou, jednoduchou nebo větvenou lodyhou dorůstající do výšky 20 až 80 cm. Roste z hrubého kořene s množstvím tenkých bočních kořínků a na bázi dřevnatí, hlavně u víceletých rostlin. Spodní listy vyrůstají v růžici nebo jsou u spodu lodyhy hustě nahloučeny, mají krátké řapíky a jejich kopinaté, podlouhlé nebo obkopinaté čepele jsou celokrajné, vykrajované nebo po okrajích vlnovitě zprohýbané, u báze jsou do řapíku zúžené a na vrcholu tupé; střední a horní lodyžní listy bývají přisedlé a celokrajné. Lodyha i listy jsou často sivě plstnaté a jen zřídka lysé.

Oboupohlavné, po vanilce příjemně vonící čtyřčetné květy s obvykle chlupatými, až 1 cm dlouhými stopkami vyrůstají jednotlivě nebo často v koncovém řídkém hroznu, někdy i větveném, který se během kvetení prodlužuje na délku 7 až 15 cm. Čárkovité, sivě plstnaté, ve dvou přeslenech rostoucí kališní lístky okolo 1 cm dlouhé mají po okraji blanitý lem. Vejčité až široce vejčité, s kalichem se střídající volné korunní lístky nehtovitě zakončené jsou obvykle 2,5 cm dlouhé a mívají barvu fialovou, purpurově fialovou, karmínově červenou, červenou, růžovou nebo ojediněle bílou. Šest ve dvou kruzích rostoucích čtyřmocných tyčinek 5 až 8 mm dlouhých nese žluté prašníky. Čnělka je kratičká nebo se nevyvinula, dvoulaločná blizna bývá asi 1,5 mm dlouhá. U plnokvětých kultivarů jsou původně čtyři korunní lístky často zkadeřeny a zmnoženy přeměnou z tyčinek nebo i pestíků. Nektarium je prstencovité, květy vykvétající v květnu až srpnu jsou opylovány hmyzem. Ploidie je 2n = 14.

Plody jsou vzpřímené šešule vyrůstající na tenkých stopkách, 1 až 2 cm dlouhých, jsou válcovité, oblé nebo zploštělé, na koncích tupé, 5 až 15 cm dlouhé a 0,5 cm široké. Mírně zploštělá elipsoidní semena velká až 3 × 2,5 mm jsou hnědá, žlutá nebo zelená. Rozmnožuje se semeny která přinášejí pouze rostliny s jednoduchými květy.[2][3][4][5]

Význam[editovat | editovat zdroj]

V současnosti lze fialu šedivou považovat za běžnou, příjemně vonící květinu která je k dispozici v různých barvách. Bylo vypěstováno, převážně křížením, více než 100 kultivarů s různým tvarem a barvou květů. Tyto hlavně zahradní rostliny lze podle délky života dělit na jednoleté a dvouleté, na s jednoduchou nebo rozvětvenou lodyhou, podle květů na jednoduché či plnokvěté a také podle doby kvetení.

Rostliny kvetoucí v létě (tzv. levkoje) se vysévají již v únoru a v polovině května se sazenice vysazují na venkovní záhony, pak kvetou ještě před většinou ostatních letniček a obvykle přes celé léto. V chladnějších oblastech se rostliny pěstují jako dvouleté, vysévají se až v červenci a přezimující rostliny kvetou druhým rokem již brzy z jara. Mimo záhonové výsadby jsou vhodné k řezu a rychlení. V současnosti s příchodem mnoha exotických druhů obliba fialy šedivé v ČR pomalu klesá.[3][4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Fiala šedivá se vyskytuje ve dvou poddruzích:

V ČR byl zaznamenán pouze nominátní poddruh který se od fialy sivé skalní odlišuje sivě plstnatými listy a užšími spodními listy.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Katalog botanických zahrad Florius: Matthiola incana [online]. Unie botanických zahrad ČR, Botanická zahrada hl. m. Prahy, Praha, [cit. 2013-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c GOLIAŠOVÁ, Kornélia; ŠÍPOŠOVÁ, Helena. Flóra Slovenska V/4: Matthiola incana [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, [cit. 2013-10-10]. S. 258-260. Dostupné online. ISBN 80-224-0710-0. (slovensky) 
  3. a b c AtlasRostlin.cz: Fiala šedá [online]. Tiscali media, a.s., Praha, [cit. 2013-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c Plants For a Future: Matthiola incana [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK, [cit. 2013-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Flora of North America: Matthiola incana [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2013-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]