Fytogeografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Fytogeografie je mezioborová vědní disciplína studující rozšíření rostlin na Zemi. Někdy je ztotožňována s geobotanikou neboli fytocenologií, což je obor zkoumající vegetaci na úrovni rostlinných společenstev. Hlavní součástí fytogeografie jsou botanika a geografie. Fytografie je součástí biogeografie. Za zakladatele tohoto oboru je považován Alexander von Humboldt.

Fytocenologie je nauka o rostlinných společenstvech a jejich vztazích k vnějšímu prostředí (J. Braun-Blanquet)

fytos = rostlina, cenóza = společenstvo

Fytogeografie je nauka o rozšíření rostlin a vegetace na zemi v závislosti na vnějších podmínkách a jejich vývoji od nejstarších geologických dob (A. Humboldt)

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Fytografie se dělí na následující podobory:

  • Areálová fytogeografie neboli chorologie – zabývá se rozšířením rostlin v rámci areálů, zkoumá jejich vývoj a vzájemně je porovnává.
  • Historická fytogeografie neboli genetická fytogeografie – studuje flórogenezi, tedy změny a vývoj flór v čase a prostoru.
  • Regionální fytogeografie – porovnává květeny a řadí je do květenných jednotek (tzv. chorionů).
  • Geografie vegetace – zkoumá rostlinné formace (např. tropický deštný les, savana, atd.).

Historie[editovat | editovat zdroj]

I když se za zakladatele fytogeografie považuje Alexander von Humboldt (1769-1859), je nutné zmínit i jeho předchůdce. Nejvýznamnější z nich byl Theofrastos, který již ve 3. století př. n. l. popsal azonální formaci mangrovů v Indii.

V roce 1805 vydal Alexander von Humboldt spis, ve kterém vymezil fytogeografii jako vědu. Proto je považován za zakladatele tohoto vědního oboru. Dále zavedl pojem asociace, což je výrazný typ rostlinného společenstva s určitým floristickým složením; definoval pojmy flóra a vegetace; zdůraznil vliv klimatu na utváření rostlinných formací.

O osmnáct let později v roce 1823 vydává J. F. Schouw první příručku fytogeografie. V tomto spise Shouw definoval areálovou a regionální fytogeografii, popsal některé abiotické faktory, definoval areál (ač výrazu „areál“ nepoužil), vymezil svět na květenné regiony a zobrazil některé fytogeografické jevy na geografických mapách.

Z dalších jmen je nutno uvést F. J. Meyena, který použil poprvé termín areál, A. L. P. P. de Condolla (1806-1893), který zavedl termíny endemit, relikt a disjunkce, a A. H. R. Griselbacha, který vytvořil přehled vegetace Země podle vlivu klimatu. Dalšími významnými vědci působícími na poli fytogeografie byly O. Heer a A. Engler, který studoval genezi flór od třetihor po současnost.

Česká fytogeografie[editovat | editovat zdroj]

Pro rozvoj botanického výzkumu u nás se zasloužilo především založení ústavu botaniky na Karlově univerzitě v r. 1770. Následně spousta odborníků i laiků zpracovávala spisy o květeně různých částí našeho území.

Až v roce 1819 předložili bratři Preslovi botanické veřejnosti dokončenou a vydanou českou květenu (Flora Čechica) s více než 1500 rostlinnými druhy, čímž se snažili sjednotit poznatky o květeně z jednotlivých krajů našeho území.

Prvním průkopníkem, který se mimo druhů rostlin zabýval také jejich nalezišti, byl český florista Filip Maxmilián Opiz. Od 2. poloviny 19. století je významnou osobností botaniky Ladislav. J. Čelakovský, který svým výzkumem tzv. Květeny okolí Pražského, inspiroval mnoho dalších osobností a začaly tak vznikat první fytogeografické studie. Mezi významné patří např. práce Jana Palackého (syn Fr. Palackého) nebo Emanuela Purkyně (syn J. E. Purkyně)

Ve 20. století pak vystupuje celá řada botaniků, kteří se zabývají květenou konkrétních oblastí, vzniká celá řada botanických spolků zaměřená na flóru daných oblastí. Spolky většinu svých poznatků vydávali v odborných časopisech. Mezi významnější osobnosti tehdejšího fytogeografického výzkumu patří např. Josef Podpěra, Anežka Hrabětová-Uhrová, Karel Domin a mnoho dalších.

Během 2. sv. války byl výzkum v oblasti fytogeografie utlumen, zvrat nastal až po osvobození v r. 1945, kdy vznikala velká řada disertačních prací týkajících se fytogeografie určitých oblastí a také další fytogeografické studie např. od Radovana Hendrycha. Opět byly vydávány odborné články např. v časopise Preslia

Ke konci 20. století vzniká rozsáhlá publikace Květena ČSSR, dnes přepracovaná jako květena ČR od Slavíka a Hejného.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HENDRYCH, Radovan. Fytogeografie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1984.
  • HEJNÝ S., SLAVÍK B., (Eds.) (1997): KVĚTENA ČR, díl 1

Související články[editovat | editovat zdroj]