Radslav Kinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Radslav Kinský
Erb rodu Kinských
Erb rodu Kinských
2. velkopřevor Českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského (pařížská obedience)
Ve funkci:
1973 – 2004
PředchůdceKarel VI. Schwarzenberg
NástupceVáclav Bořek-Dohalský

Narození14. června 1928
Chlumec nad Cidlinou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí12. října 2008 (ve věku 80 let)
Žďár nad Sázavou
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníhrobka Kinských při kostele sv. Filipa a Jakuba v Mlékosrbech
Choť(1958) Thamara Amilakvari (1935–2019)
RodičeZdenko Radslav Kinský (1896–1975) a
Eleonora, roz. Clam-Gallasová (1887–1967)
DětiConstantin (* 1961)
Karel Mikuláš (* 1965)
Příbuzníbratr: Václav Norbert Kinský (1924–2008)
sestra: Evženie Klotylda (Génilda) Kinská (* 1925)
nevlastní bratr: Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986)
nevlastní bratr: František Schwarzenberg (1913–1992)
děd: František Clam-Gallas (1854–1930)
babička: Marie Hoyos-Sprinzenstein (1858–1938)
děd: Oktavián Zdenko Kinský (1844–1932)
babička: Georgine Festetics von Tolna (1856–1934)
strýc: František Xaver Kinský (1875–1930)
synovec: Giovanni Kinský dal Borgo (* 1949)
synovec: Pio Kinský dal Borgo (* 1956)
vnuk: Jean Venceslas Kinský (* 1990)
Profeseimunolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radoslav Jiří Kinský, D.Vet., Ph.D. (14. června 1928 Obora-Kněžičky u Chlumce nad Cidlinou12. října 2008 Žďár nad Sázavou), známý jako Radslav, byl český imunobiolog, zakladatel reprodukční imunologie, druhý český velkopřevor pařížské obedience Řádu sv. Lazara Jeruzalémského a čestný a devoční rytíř Maltézského řádu. Pocházel z chlumecké větve starého šlechtického rodu Kinských. Zabýval se získanou specifickou tolerancí, transplantační a reprodukční imunologií.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí a období před emigrací[editovat | editovat zdroj]

Radslav Kinský se narodil 14. června 1928 na zámečku Obora u Chlumce nad Cidlinou jako třetí potomek a druhý syn Zdenka Radslava Kinského (14. červenec 1896 Chlumec nad Cidlinou 1. leden 1975 Řím, pohřben ve Vídni) a jeho manželky (sňatek 7. červen 1921 Praha) Eleonory Schwarzenbergové, rozené Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant v Čechách - 31. květen 1967 Vídeň, pohřbena ve Vídni), která byla o osm let starší než její muž. Byl bratrem Karla VI. (5. červenec 1911 Čimelice9. duben 1986 Vídeň) a Františka Schwarzenberga (24. březen 1913 Praha9. březen 1992 Unzmarkt, Rakousko) (z prvního manželství matky) a Václava Norberta Kinského (21. březen 1924, Praha - 9. březen 2008 Pugnano, Itálie). Otec Zdenko Radslav podepsal v září 1938 a v září 1939 deklarace české a moravské šlechty na obranu československého státu a národa.

V roce 1945 jako sedmnáctiletý mladík působil v Plzni jako tlumočník u amerického XXII. sboru a vyřizoval záležitosti v rámci Real Transportation Office – organizace, pomáhající v návratu domů válečným vysídlencům. Za studentského pobytu v Paříži v létě 1946 mu byla díky jeho jazykovému nadání československou ambasádou nabídnuta „prázdninová brigáda“ v diplomatických službách.

Během základní vojenské služby v Pardubicích byl v roce 1948 jeho rodině zabaven veškerý majetek. Téhož roku odešli do exilu jeho rodiče, bratr Václav Norbert i sestra Genilda. Po vojně působil ve státním hřebčínu v Chlumci nad Cidlinou, kde „dělal nekvalifikovanou práci“.[1] Jeho žádosti o přijetí na vysokou školu byly zpočátku odmítány. Kinský oslovoval různé vlivné osobnosti včetně prezidenta Antonína Zápotockého, na jehož pokyn byl v roce 1953 přijat na Vysokou školu zemědělskou v Brně. Pracoval také na stavbách mládeže na Ostravsku. V letech 19571958 byl vědeckým pracovníkem Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV v Praze.

V emigraci[editovat | editovat zdroj]

Roku 1958 dostal povolení k návštěvě kongresu ve Francii, kde se rozhodl zůstat. 29. listopadu 1958 se v Paříži oženil s gruzínskou princeznou Tamarou Amilakvari. Povolení k odjezdu je někdy dáváno do souvislosti s Kinského spoluprací s StB, kde byl ve svazku č. 41898 evidován jako tajný spolupracovník pod krycím jménem Čingischán.[2]

V Paříži pracoval na oddělení imunopatologie nemocnice St. Antoine, od roku 1960 v pozdějším Národním ústavu zdraví a lékařského výzkumu (INSERM). Zůstal zde až do svého odchodu do penze a stal se ředitelem výzkumu. V tomtéž roce pracoval v Edinburghu v týmu Avriona Mitchisona. Jejich práce byla zaměřena na navození tolerance k alogennímu štěpu na kůži kuřete s užitím suspenze červených krvinek jakožto tolerančního činitele. Takto získané poznatky mohly posloužit nejen k přenosu tkáně mezi dvěma kmeny zvířat, ale nalezly uplatnění i v medicíně. V sedmdesátých a osmdesátých letech se pak kromě jiného významně podílel na výzkumu tlumení imunitní reakce organizmů vnějšími zásahy. K výsledkům mnoha výzkumů z oblasti imunobiologie, na kterých Radslav Kinský pracoval, patří imunosupresivní látky a postupy, kterých se užívá v medicíně při transplantacích orgánů a při léčbě imunopatologických onemocnění.

Radslav Kinský se stal jedním ze zakladatelů reprodukční imunologie a zasloužil se o studium transplantační imunologie spolu s Jamesem Howardem a Avrianem Mitchisonem. Spolu s Guy Voisinem, Gopal Gupta a Gerardem Chaouatem propracovával na pařížském pracovišti znalosti o supresorových T-buňkách, informace o síti a vazbách idotypové a placentární imunologické regulace, MHC reskripci, objevoval zákony vrozené imunity a úlohy NK buněk především na animálním, myším modelu.

Ve Francii získal doktorát přírodních věd na Sorbonně a doplnil si vzdělání specializací v oboru imunologie a genetiky. Je autorem řady odborných publikací, absolvoval různé stáže a přednášel po celém světě, mj. na Sorbonně, v Pasteurově ústavu, na univerzitě Duke v Durhamu (USA) a na edinburské univerzitě, dále v Izraeli, v Indii, v Alžírsku atd.[3]

V letech 1973 až 2004 byl druhým velkopřevorem pařížské obedience Řádu svatého Lazara.[4]

Po návratu do Československa[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 se vrátil do Československa a pracoval v Ústavu péče o matku a dítě v Praze. Roku 1992 mu byl v restitucích vrácen zámek (bývalý cisterciácký klášter) ve Žďáře nad Sázavou, ke kterému patří i zemědělský statek s lesy (5600 hektarů), rybníky (470 hektarů) a polnostmi (180 hektarů). Správa celého majetku byla obnovena k 1. únoru 1993. V roce 1995 získal cenu ministra životního prostředí České republiky. V areálu zámku pořádal mezinárodní symposia reprodukční imunologie.

Radslav Kinský zemřel po dlouhé těžké nemoci na svém zámku ve Žďáru nad Sázavou v neděli 12. října 2008 krátce po půlnoci. Pohřeb se uskutečnil v sobotu 25. října odpoledne ve žďárském konventním kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše. Mši sloužil brněnský biskup Vojtěch Cikrle (* 1946), nekrolog pronesl Karel Schwarzenberg (* 1937). Pohřbu se zúčastil také tehdy bývalý premiér Miloš Zeman (* 1944). V neděli 26. října bylo jeho tělo uloženo do rodinné hrobky při kostele sv. Filipa a Jakuba v Mlékosrbech u Chlumce nad Cidlinou.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Radslav Kinský se 29. listopadu 1958 oženil v Paříži s původem gruzínskou princeznou Thamarou Amilakvari (29. červenec 1935 Paříž – 17. duben 2019 Paříž, pohřbena v rodinné hrobce rodiny Amilakvari v Paříži).[5] V profesním životě se věnovala jaderné energetice, mimo jiné působila v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii.[5] Narodili se jim 2 synové:

  • 1. Konstantin Norbert (Constantin Norbert; * 12. 1. 1961 Vincennes)
    • ∞ 31. 10. 1987 Marie de Crevoisier d'Hurbache (* 4. 9. 1963 Salon de Provence), jejich děti:
      • 1. Jan Václav (Jean Venceslas; * 22. 8. 1990 Sévres)
      • 2. Adrien (* 19. 6. 2002 Cormeilles-en-Parisis)
  • 2. Karel Mikuláš (Charles Nikolas; * 20. 1. 1965 Vincennes)
    • ∞ 12. 9. 1990; 28. 9. 1991 Fresnay, Calvados Marie le Henneur (* 5. 11. 1959 Alger), jejich děti:
      • 1. Cyrille (* 28. 7. 1992 Massy)
      • 2. Pauline (* 23. 3. 1995 Verrieres-le-Buisson)
      • 3. Bruno

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Radslav Kinský si zahrál roli majitele zámku v televizním seriálu Detektiv Martin Tomsa s Markem Vašutem v hlavní roli. Byl také všestranným jezdcem, řídil spřežení a aktivně se účastnil parkurových soutěží i dostihů (mimo jiné ve Velké Chuchli).[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Brož, Ivan: Velké postavy rodu Kinských. Praha, 2001, s. 211.
  2. Viz např. Cibulkovy seznamy spolupracovníků StB (www.cibulka.com), číslo svazku uvádí Jaroslav Spurný v článku Čingischánův konec (Reflex, 14. 10. 2002).
  3. Brož, Ivan: Velké postavy rodu Kinských. Praha, 2001, s. 221. Švoma, Jaroslav – Lopaur, Miloslav – Mikule, Stanislav: Památník k oslavě 400letého jubilea povýšení Žďáru na město. 1607–2007. Žďár nad Sázavou 2007, s. 131.
  4. [1]
  5. a b Zemřela hraběnka Thamar Kinsky [online]. Novinky.cz, 2019-04-19 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online. 
  6. Vanke, Ondřej: Emeritní velkopřevor českého velkopřevorství J. E. Radslav hrabě Kinský osmdesátníkem. Časopis Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského – Bohemia Reunion 3/2008, s. 5–7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Brož, Ivan: Velké postavy rodu Kinských. Praha, 2001.
  • Richter, Karel: Dodatečné přání k životnímu jubileu. Chlumecké listy 38/10, 23. října 2008, s. 12–13.
  • Švoma, Jaroslav – Lopaur, Miloslav – Mikule, Stanislav: Památník k oslavě 400letého jubilea povýšení Žďáru na město. 1607–2007. Žďár nad Sázavou 2007
  • Vanke, Ondřej: Emeritní velkopřevor českého velkopřevorství J. E. Radslav hrabě Kinský osmdesátníkem. Časopis Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského – Bohemia Reunion 3/2008, s. 5–7.
  • Žofka, Rudolf: Kinský. Patnáct let od návratu. 1992–2007. Žďár nad Sázavou 2008.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Velkopřevor Českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského
Předchůdce:
Karel VI. Schwarzenberg
(1911-1986)
19732004
Radslav Kinský
Nástupce:
Václav Bořek-Dohalský
velkopřevor-koadjutor
(1941-2004)