Jeníkovice (okres Hradec Králové)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeníkovice
Kostel Svatého Petra a Pavla v Jeníkovicích
Kostel Svatého Petra a Pavla v Jeníkovicích
Znak obce JeníkoviceVlajka obce Jeníkovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0521 570133
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Hradec Králové (CZ0521)
Obec s rozšířenou působností Hradec Králové
Pověřená obec Třebechovice pod Orebem
Historická země Čechy
Katastrální území Jeníkovice u Hradce Králové
Katastrální výměra 7,39 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 465 (2019)[1]
Nadmořská výška 272 m n. m.
PSČ 503 46
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Jeníkovice 25
50346 Třebechovice pod Orebem
Starosta Ing. Lenka Hojná Kosařová
Oficiální web: jenikovice.trebechovicko.cz
E-mail: jenikovice@wo.cz
Jeníkovice
Jeníkovice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Jeníkovice (německy Jenikowitz) se nachází v okrese Hradec Králové, kraj Královéhradecký. Žije zde 465[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1385.

Letecký snímek spolu s Třebechovicemi pod Orebem


Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]


Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, podrobování se kontrolám z řad duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků atd. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Rodičům protestantů mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Jeníkovic uprchli:[2]

  • Jan Hovorka, chalupník, který patřil v roce 1732 k vůdčím osobnostem opočenského hnutí. Dne 16. září 1732 žádal na zámku v Opočně jménem nekatolíků o povolení užívat kostel sv. Jakuba v Újezdě nad Dědinou pro evangelické bohoslužby.[3] Jan Hovorka vysvětloval při shromážděních biblické texty a sbíral jména těch, kteří se chtějí hlásit k evengelickému vyznání.[4] V roce 1732 byl Jan Hovorka uvězněn v Hradci Králové, v září odsouzen k pěti letům nucených prací. 20. ledna 1736 podepsal odvolání.[5] V únoru 1742 emigroval s celou svou rodinou do válkou zničeného městečka Münsterberg v pruském Slezsku, což bylo první útočiště těchto českých exulantů.
  • Jan Hovorka *(1733), syn Janův z Jeníkovic. Patří mezi zakladatele české kolonie Friedrichův Hradec v pruském Slezsku.
  • Václav Javůrek, bratr Jana z Šestajovic. V září 1732 šel spolu s Janem Francem (krejčí a chalupník z Roztok) za Janem Liberdou do Hennersdorfu a přinesli opis jeho dopisu s informacemi o jednání s pruským králem.[6] Václav byl uvězněn a v Jaroměři byl v září 1734 odsouzen k pěti letům nucených prací v železech. Emigroval s celou rodinou v únoru 1742 z Jeníkovic (kde byl chalupníkem) do Münsterbergu v pruském Slezsku. V roce 1750 je jeho rodina uvedena v seznamu kolonistů, kteří zakládali českou exulantskou obec Husinec. Majetek byl rodině Václava Javůrka v Čechách zabaven.[7]
  • Pavel Bahník *(1705), chalupník. Emigroval s rodinou v únoru 1742 do Münsterbergu, odtud přešel do Husince. Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského.
  • Jan Hlaváček byl 3.11.1732 byl vyslýchán za to, že zběhl před vojáky.[8] Rozsudek z Vídně mu sice nepřidal další trest k tomu stávajícímu (za tajné schůzky), ale v roce 1734 mu další rok nucených prací přidali v Turnově.[9] Emigroval v únoru 1742 do Münsterbergu. V roce 1743 tam zapsal manželku Annu.
  • Matěj Hlaváček, bratr Jana Hlaváčka měl stejný osud až na to, že v roce 1732 mu bylo 30 let, byl ženatý a měl čtyři děti. Emigroval v únoru 1742 s manželkou a sedmi dětmi.[10] Později se vrátil do Čech, aby prodal opuštěný majetek, ale v Kladsku byl zajat. Podařilo se mu uprchnout.
  • Václav Němec*(1690) chalupník. Emigroval s rodinou v únoru 1742 do Münsterbergu, odtud pak do Husince. Opustil majetek.[11]
  • Václav Němec *(1707) Únor 1742 - Münsterberg. V květnu 1742 měl dcerušku Alžbětu. V Čechách opustil majetek.[12]

Podrobně celou historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů a odkazů). Dokumenty se nacházejí převážně v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), ve Státním oblastním archivu v Zámrsku i jinde. Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří se jako reemigranti vrátili v roce 1945 do Čech z polského Zelova (odkud byli repatriováni). Rodokmeny exulantů spravuje, kromě jiných badatelů, Exulant (spolek), který spojuje potomky exulantů doby pobělohorské z celého světa.

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Jan Hovorka – vůdčí osobnost Opočenské rebelie (viz výše)[13]

Jan Hovorka (syn) – spoluzakladatel české exulantské obce Friedrichův Hradec

Václav Javůrek – je uveden v seznamu kolonistů zakládajících českou exulantskou obec Husinec

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  3. Kořán Ivo: Opočenská rebelie roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS, S.B. XII - 1970, s. 25-29
  4. podle výpovědi Matěje Kupky z výslechu dne 3.11.1732 - zdroj: Kořán
  5. Státní archiv Zámrsk, Biskupská konzistoř, kart. 52
  6. Kořán Ivo: Opočenská rebélir roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS, S.B. xii-1970, S. 105
  7. SA Zámrsk, Velkostatek Opočno, sig. I, 16.2.1742
  8. Volf. Sborník historického kroužku VI, 1898, s.116–119
  9. Volf Josef: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník kálovské české společnosti nauk, 1909, Praha 1910
  10. Volf, s. 36, 61
  11. Státní archiv Zámrsk, Velkostatek Opočno, sig. 1 - 16.2.1742
  12. Státní archiv Zámrsk, Velkostatek Opočno, sig. 1 - 16.2.1742
  13. Seznam uprchlých poddaných z opočenského panství, 1742

Literatura Edity Štěříkové[editovat | editovat zdroj]

  • Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (popisuje situaci v Münsterbergu)
  • Stručně o pobělohorských exulantech, 2004
  • Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005
  • O kolonistech v exulantské kolonii Friedrichův Hradec v pruském Slezsku, 2017

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]