Jeníkovice (okres Hradec Králové)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeníkovice
Kostel Svatého Petra a Pavla v Jeníkovicích
Kostel Svatého Petra a Pavla v Jeníkovicích
Znak obce JeníkoviceVlajka obce Jeníkovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0521 570133
Pověřená obec Třebechovice pod Orebem
Obec s rozšířenou působností Hradec Králové
Okres (LAU 1) Hradec Králové (CZ0521)
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 467 (2020)[1]
Rozloha 7,39 km²
Katastrální území Jeníkovice u Hradce Králové
Nadmořská výška 272 m n. m.
PSČ 503 46
Počet částí obce 1
Počet k. ú. 1
Počet ZSJ 1
Kontakt
Adresa obecního úřadu Jeníkovice 25
50346 Třebechovice pod Orebem
jenikovice@wo.cz
Starosta Ing. Lenka Hojná Kosařová
Oficiální web: jenikovice.trebechovicko.cz
Jeníkovice
Jeníkovice
Další údaje
Kód části obce 58360
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Jeníkovice (německy Jenikowitz) se nachází v okrese Hradec Králové, kraj Královéhradecký. Žije zde 467[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1385.

Letecký snímek spolu s Třebechovicemi pod Orebem


Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]


Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky prováděné duchovními i světskými úředníky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu a fyzické tresty. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu, bylo trestné.[2] Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Rodičům protestantů mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Jeníkovic uprchli:[3]

  • Jan Hovorka, chalupník, který patřil v roce 1732 k vůdčím osobnostem opočenského hnutí. Dne 16. září 1732 žádal na zámku v Opočně jménem nekatolíků o povolení užívat kostel sv. Jakuba v Újezdě nad Dědinou pro evangelické bohoslužby.[4] Jan Hovorka vysvětloval při shromážděních biblické texty a sbíral jména těch, kteří se chtějí hlásit k evengelickému vyznání.[5] V roce 1732 byl Jan Hovorka uvězněn v Hradci Králové, v září odsouzen k pěti letům nucených prací. 20. ledna 1736 podepsal odvolání.[6] V únoru 1742 emigroval s celou svou rodinou do válkou zničeného městečka Münsterberg v pruském Slezsku, což bylo první útočiště těchto českých exulantů.
  • Jan Hovorka *(1733), syn Janův z Jeníkovic. Patří mezi zakladatele české kolonie Friedrichův Hradec v pruském Slezsku.
  • Václav Javůrek, bratr Jana z Šestajovic. V září 1732 šel spolu s Janem Francem (krejčí a chalupník z Roztok) za Janem Liberdou do Hennersdorfu a přinesli opis jeho dopisu s informacemi o jednání s pruským králem.[7] Václav byl uvězněn a v Jaroměři byl v září 1734 odsouzen k pěti letům nucených prací v železech. Emigroval s celou rodinou v únoru 1742 z Jeníkovic (kde byl chalupníkem) do Münsterbergu v pruském Slezsku. V roce 1750 je jeho rodina uvedena v seznamu kolonistů, kteří zakládali českou exulantskou obec Husinec. Majetek byl rodině Václava Javůrka v Čechách zabaven.[8]
  • Pavel Bahník *(1705), chalupník. Emigroval s rodinou v únoru 1742 do Münsterbergu, odtud přešel do Husince. Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského.
  • Jan Hlaváček byl 3.11.1732 byl vyslýchán za to, že zběhl před vojáky.[9] Rozsudek z Vídně mu sice nepřidal další trest k tomu stávajícímu (za tajné schůzky), ale v roce 1734 mu další rok nucených prací přidali v Turnově.[10] Emigroval v únoru 1742 do Münsterbergu. V roce 1743 tam zapsal manželku Annu.
  • Matěj Hlaváček, bratr Jana Hlaváčka měl stejný osud až na to, že v roce 1732 mu bylo 30 let, byl ženatý a měl čtyři děti. Emigroval v únoru 1742 s manželkou a sedmi dětmi.[11] Později se vrátil do Čech, aby prodal opuštěný majetek, ale v Kladsku byl zajat. Podařilo se mu uprchnout.
  • Václav Němec*(1690) chalupník. Emigroval s rodinou v únoru 1742 do Münsterbergu, odtud pak do Husince. Opustil majetek.[12]
  • Václav Němec *(1707) Únor 1742 - Münsterberg. V květnu 1742 měl dcerušku Alžbětu. V Čechách opustil majetek.[13]

Už před slezskými válkami, v letech 1719–1733, uprchli z Jeníkovic Petr Hejzral (Hajzlar, Heiseler, Häuseler aj.) Jan Rejman, Jan Hlaváček a jiní. Jejich cesty vedly do Gebharrdsdorfu, Hennersdorfu, Rixdorfu, Berlína – jejich životopisy se zachovaly a nacházejí se v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov). Část těchto dokumentů byla zveřejněna v knize Edity Štěříkové Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století.[14]

Významné osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Jan Hovorka – vůdčí osobnost Opočenské rebelie (viz výše)[15]

Jan Hovorka (syn) – spoluzakladatel české exulantské obce Friedrichův Hradec

Václav Javůrek – spoluzakladatel české exulantské obec Husinec

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-08-09]. Dostupné online. 
  3. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. 
  4. Kořán Ivo: Opočenská rebelie roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS, S.B. XII - 1970, s. 25-29
  5. podle výpovědi Matěje Kupky z výslechu dne 3.11.1732 - zdroj: Kořán
  6. Státní archiv Zámrsk, Biskupská konzistoř, kart. 52
  7. Kořán Ivo: Opočenská rebélir roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS, S.B. xii-1970, S. 105
  8. SA Zámrsk, Velkostatek Opočno, sig. I, 16.2.1742
  9. Volf. Sborník historického kroužku VI, 1898, s.116–119
  10. Volf Josef: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník kálovské české společnosti nauk, 1909, Praha 1910
  11. Volf, s. 36, 61
  12. Státní archiv Zámrsk, Velkostatek Opočno, sig. 1 - 16.2.1742
  13. Státní archiv Zámrsk, Velkostatek Opočno, sig. 1 - 16.2.1742
  14. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 746 pages s. ISBN 80-7017-253-3. 
  15. Seznam uprchlých poddaných z opočenského panství, 1742

Literatura Edity Štěříkové[editovat | editovat zdroj]

  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (popisuje situaci v Münsterbergu)
  • Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005
  • O kolonistech v exulantské kolonii Friedrichův Hradec v pruském Slezsku, 2017

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]