Vysoký Újezd (okres Hradec Králové)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vysoký Újezd
Románský kostel sv. Jakuba
Románský kostel sv. Jakuba
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0521 548677
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Okres (LAU 1) Hradec Králové (CZ0521)
Obec s rozšířenou působností Hradec Králové
Pověřená obec Třebechovice pod Orebem
Historická země Čechy
Katastrální území Vysoký Újezd nad Dědinou
Katastrální výměra 2,12 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 84 (2019)[1]
Nadmořská výška 292 m n. m.
PSČ 517 71
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Vysoký Újezd 2
517 71 České Meziřičí
Starosta Jaroslav Hubálek
Oficiální web: www.ou-vysokyujezd.cz
E-mail: ouvu@seznam.cz
Vysoký Újezd
Vysoký Újezd
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vysoký Újezd (známý též jako Vysoký Újezd nad Dědinou, německy Hoch Aujezd an der Diedina) je obec v okrese Hradec Králové, kraj Královéhradecký. Žije zde 84[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1369.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Nejcennější památkou obce je kostel svatého Jakuba Většího. Jedná se o románský kostel z druhé poloviny 12. století, který patří k nejstarším stavbám svého druhu ve východních Čechách.

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého do Pruského Slezska. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein.[2] V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, podrobování se kontrolám z řad duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků atd. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Rodičům protestantů mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.

Jan Hovorka z Jeníkovic patřil v roce 1732 k vůdčím osobnostem opočenského hnutí. Dne 16. září 1732 žádal na zámku v Opočně jménem nekatolíků o povolení užívat kostel sv. Jakuba v Újezdě nad Dědinou pro evangelické bohoslužby.[3] Jan Hovorka vykládal při shromážděních biblické texty a zapisoval si jména těch, kteří se chtějí hlásit k evangelickému vyznání.[4] Proto byl v roce 1732 uvězněn v Hradci Králové a v září odsouzen k pěti letům nucených prací. 20. ledna 1736 podepsal (pod tlakem) odvolání.[5] V únoru 1742 emigroval Jan Hovorka s celou svou rodinou do válkou zničeného městečka Münsterberg v Pruském Slezsku - prvního útočiště českých exulantů. Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), Německo. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně zdrojů a údajů z matrik). Potomci českých exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii i jinde ve světě. Jsou spojeni prostřednictvím Exulant (spolek).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279 
  3. Kořán Ivo: Opočenská rebelie roku 1732. In: ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS, S.B. XII - 1970, s. 25-29
  4. podle výpovědi Matěje Kupky z výslechu dne 3.11.1732 - zdroj: Kořán
  5. Státní archiv Zámrsk, Biskupská konzistoř, kart. 52

Literatura autorky Edity Štěříkové[editovat | editovat zdroj]

  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007
  • Z nouze o spaseni. Česká emigrace v 18. století do Pruského Slezska, 1992
  • Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  • Stručně o pobělohorských exulantech, 2004
  • Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]