Černilov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Černilov
Evangelický kostel v Černilově
Evangelický kostel v Černilově
Znak obce ČernilovVlajka obce Černilov
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0521 569917
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Hradec Králové
Okres (LAU 1) Hradec Králové (CZ0521)
Kraj (NUTS 3) Královéhradecký (CZ052)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 2 394 (2020)[1]
Rozloha 25,7 km²
Nadmořská výška 253 m n. m.
PSČ 500 03 až 503 43
Počet částí obce 3
Počet k. ú. 3
Počet ZSJ 3
Kontakt
Adresa obecního úřadu Černilov 310
podatelna@cernilov.cz
Starosta Ing. Stanislav Javůrek
Oficiální web: www.cernilov.eu
Černilov
Černilov
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Černilov (německy Tschernilow, Slakendorf (1305), Schlackendorf (1790)) je obec v okrese Hradec Králové, kraj Královéhradecký. Součástí Černilova jsou také místní části Újezd a Bukovina. Žije zde přibližně 2 400[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jde o bohatou archeologickou lokalitu pravěkých nálezů, zejména z doby laténské. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1271. Vesnice patřila ke královské komoře. V roce 1305 se nazývala Schlackendorf a společně s Jasennou byla zastavena Rajmundovi z Lichtenburka.[2] Roku 1346 král Jan Lucemburský ves daroval sboru mansionářů v kostele sv. Víta v Praze,[3] jimž náležela až do 15. století. K roku 1395 je znám Ludvík z Černilova.[4] V době pohusitské přešla do držení Trčků z Lípy.

Panství patřilo ke kraji, kde se po roce 1627 jen obtížně dařila rekatolizace obyvatel. Roku 1775 Václav Kryl (Grill) z Černilova a jeho otec Mikuláš založili náboženskou sektu, vzbouřili sedláky a vedli je na smiřický zámek se žádostí o toleranční patent. Kryl byl uvězněn a poté, v roce 1785, odklizen do Prahy do Ústavu pro choromyslné[5]. Václav Kryl byl zámožný sedlák a jeho manželka i sedm dětí bez něho nedokázaly zabránit úpadku hospodářství. Když už nebylo z čeho platit za pobyt v blázinci, byl Václav Kryl propuštěn na svobodu. Sekta Církev Kristova zanikla v 19. století.[6]

Exulanti[editovat | editovat zdroj]

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Prusové osvobozovali ze žalářů a pout vězně, kteří byli odsouzeni za to, že se nechtěli vzdát víry svých předků a věřili jen tomu, co je psáno v Bibli. Avšak číst nebo vlastnit tuto bratrskou (kacířskou) knihu, která byla na indexu,[7] bylo trestné. Více viz Bukovina. V Černilově se o štědrovečerní noci v roce 1741 sešli u Matěje Veselovského zástupci 16 místních protestantských rodin, které později katolický farář udal biskupské konzistoři.[8] Matěj Veselovský byl vězněn a vyslýchán i dříve (už v roce 1734 a 1736 ve Smiřicích). Stejně jako Jiří Veselovský se nedostavil či odmítal složit vyznání víry. Rovněž ve vězení se choval příliš sebevědomě.[9] Z Černilova prokazatelně uprchli v roce 1742 přes město Münsterberg v pruském Slezsku:[10]

  • Daniel Černý, Mikuláš Pech, Josef Veselovský. Tito účastníci tajného shromáždění patří mezi zakladatele Husince, první české exulantské obce v pruském Slezsku.
  • Kateřina Fousková, Jan Hejcman, Jiří Řehák. Tito účastníci tajného shromáždění zůstali a zemřeli v Münsterbergu. Štěpán Hynek z Černilova přišel do Münsterbergu až po roce 1749, schůzky se nezúčastnil a jeho další putování není známo.
  • Jan Jandík *(1752), syn Václavův z Černilova, se 31.10.1777 se oženil a usadil v Husinci.
  • Jan Pech *(1728) a Mikuláš Veselovský *(1735) patří k zakladatelům exulantské kolonie Nové Poděbrady.[11]
  • Mikuláše Veselovského s manželkou a malým synem vyvedl z Čech Karel Smetana. Do Husince přišli 7.8.1764.[12] V roce 1766 šel Mikuláš do Čech navštívit rodiče, byl chycen a 23.6.1766 odsouzen ke třem letům nucelých prací. Vězněn byl v Hradci Králové. [13] Jeho další cesta pak vedla přes Sophienthal do Zelova. Patří k zakladatelům města Zelova.
  • Václav Hejcman. Účastnil se tajné schůzky, měl přirozenou autoritu jako kazatel. V roce 1743 odešel z Münsterbergu do Chechlova. Tato pozoruhodná osobnost byla odsouzena a zlomena jako vůdce sekty v Chechlově, spolu s těmi, kteří ho následovali.[10]

V knize „Běh života“[14] jsou publikovány výňatky z životopisů dalších černilovských exulantů, kteří uprchli do Rixdorfu, Berlína, Hennersdorfu, Chotěbuzi aj. už po roce 1717. Autorka knihy tam zpřístupnila dokumenty, které se nacházejí především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v Německu (např. Herrnhut), Švýcarsku, Polsku i v Čechách. Ne všechny zahraniční archivy byly probádány. Potomci exulantů žijí v Německu, USA, Kanadě, Austrálii i jinde, někteří byli do Čech repatriováni z polského Zelova.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V obci se snoubí řemesla a zemědělství; nachází se na těžké, ale úrodné půdě a za zmínku stojí vznik černilovského Vodního družstva, ve své době největšího v Rakousku-Uhersku, které odvodněním zamokřených pozemků zásadním způsobem ovlivnilo úrodnost a tím i další rozvoj obce. Dodnes jsou v obci vidět přestavěné stodoly, neboť ty staré nepojaly úrodu. Zajímavostí Černilova je existence tří kostelů různých vyznání: katolický a českobratrský slouží svému účelu, v augsburském je smuteční obřadní síň. Obec podporuje fotbalový a volejbalový klub, tradicí se stává i srpnová sportovně-recesistická akce „Černilovský pařez“. V obci probíhají pozemkové úpravy. S nimi jsou spojené i ekologické stavby, nejzdařilejší je Biocentrum Kaltouz.

Kultura, školství a sport[editovat | editovat zdroj]

Sídlí zde Masarykova jubilejní základní škola a mateřská škola (čp. 380). Byla postavena v letech 19301931[15] podle návrhu architekta Oldřicha Lisky se zajímavým dispozičním řešením školní budovy bez chodeb. Má centrální halu, ze které se vchází do jednotlivých učeben. Škola dostala při svém otevření název Masarykova jubilejní škola (prezident název sám schválil, obnoven byl v roce 1989). V době svého vzniku byla nejmodernější školou v republice.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Černilově.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. S. 145. 
  3. Regesta diplomatica necnon epistolaria regni Bohemiae et Moraviae, IV., ed. Josef Emler. Praha 1892, s. 664-665, č. 1669
  4. Desky dvorské VII, ed. Gustav Fridrich. Praha 1929, s. 76-77
  5. Ludvík Domečka:Václav Grill z Černilova, zakladatel sekty grillovské. Hradec Králové 1920.
  6. MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční [online]. Mladá fronta, 1999. S. 173. 
  7. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-07-14]. Dostupné online. 
  8. SA Zámrsk, Biskupská konzistoř, kart. 52 + Protokoly o zasedání biskupské konzistoře z 11.1.1742.
  9. Augustin Alois Neumann: Prostonárodní náboženské hnutí. Hradec Králové 1931. Str. 54, 90, 183, 186, 193.
  10. a b Edita Štěříková: Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. Kalich, 2001.
  11. SA Vratislav, Rej. Wrocl., sig. III/5438, s. 123nn.
  12. SA Vratislav, Rj. Wrocl., III/ 5436, s. 129.
  13. Ferdinand Hrejsa: Dějiny české evangelické církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech. Praha 1926
  14. Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Kalich, 1999. Strany: 52, 316,468–470, 580–581, 679.
  15. SPRÁVCE. Masarykova jubilejní základní a mateřská škola, Černilov - Profil školy. www.zscernilov.cz [online]. [cit. 2018-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  16. MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční. Vyd. 1. vyd. Praha: Mladá fronta ISBN 80-204-0741-3. S. 216–226. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CECHNER, Antonín: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století, díl XIX. Politický okres Královéhradecký. Praha 1904, s. 4-6.
  • ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita: Stručně o pobělohorských exulantech. Kalich, Praha 2005
  • 80 let Masarykovy jubilejní školy v Černilově 1931-2011. Černilov: Masarykova jubilejní škola a mateřská škola, 2011.
  • KUDYVEJS, Miroslav. Černilov: minulost - současnost. Jilemnice: Gentiana, 2002.
  • HUŠKOVÁ, Jana - KÁDNEROVÁ, Jiřina - RYCHETSKÝ, Dobromil a VALENOVÁ, Dagmar: Rod Rychetských. Praha: Josef Ženka st., 2018. ISBN 978-80-88082-11-8.
  • POCHE, Emanuel (editor) a kolektiv autorů: Umělecké památky Čech 1., A-J. Academia Praha 1977, s. 184-185.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]